Talentovaná Češka nás pozvala k sobě domů. Nechybí ani rozhovor, ve kterém se dozvíš zajímavosti ze života mladé zpěvačky a hudebnice.
Annet Charitonova – jméno, které si z minulosti možná spojujete s módou a blogováním, ale především pro její společné působení na koncertech s Benem Cristovao. Z módy se postupem času zaměřila více na hudbu a v tomto směru se může na svůj mladý věk pochlubit zajímavými zážitky a spolupracemi. Záliba v módě jí však zůstala, což ostatně můžeš vidět na fotkách, které jsme s Annet nafotili u ní doma.
„Jsem holka, co odmalička dělá všechno, co ji napadne a nenechá si do věcí moc kecat. I přesto, že jsem začínala s blogem a YouTube, tak jsem od svého nejmladšího věku milovala hudbu a věděla, že chci dělat cokoli, co je s ní spojené. Hlavně teda se zpěvem, skládám a píšu si vlastní songy od osmi let. Baví mě móda, díky které se můžu vyjádřit, a když mi někdo řekne, že něco nesmím, tak to většinou udělám.“
„Změna v tom, jak mě lidi vnímají, přišla nedávno a vlastně bych řekla, že ten proces pořád trvá. Tři roky zpátky jsem natáčela videa, třeba i pár coverů, ale nikdy bych si nemyslela, že se díky jednomu seznámení můj život zcela obrátí. A to nepřeháním. Možnost dělat hudbu přišla společně s velmi významnou osobou v mém životě, a to Benem Cristovao.“
„Byla jsem mladá holka z Brna, která si jen denně zpívala a hrála na nástroje doma, nespala v noci a vlastně vůbec nevěděla, že by její vytvořený věci dávaly jednou smysl. Dostala jsem obrovskou šanci a měla na výběr – buď toho fakt využiju a budu na sobě nejvíc pracovat, nebo zůstanu u chvilkového koníčku, tedy blogu a YouTube. Ta druhá možnost by byla jistotou, že se nespálím, zatímco ta první byla o tom, že buď to dám, nebo si to úplně pokazím. Důvod, proč ten proces pořád trvá, je ten, že mě za blogerku lidi neustále považují. A asi to beru, i když to pojmenování úplně nemusím, a to ho mám ve svým jméně – AnnBloggerKid.“
„Inspirací jsou pro mě určitě jak světoví umělci, tak i takoví, které doslova vyhledávám. Můžu u toho strávit celej den a dostat se tak k někomu naprosto úžasnýmu, a to mají třeba jen 500 followers na různých stránkách. Je to škoda, ale výhoda je v tom, že jsem s pár lidma díky tomu v kontaktu a vlastně vzájemně pozorujem růst toho druhýho.“
„Zatím jsem vydala jen pár svých vlastních songů a většina je společná s Benem, takže samostatně vystupuji ještě málo, ale s Benem jezdím tour už asi třetím rokem? Vau, ok. A je to skvělý. Stát, vlastně jako absolutně nezkušenej performer, na stagi ve vyprodaným Karlíně, je obrovskej zážitek, kterej vás nenechá v klidu a chcete si to zopakovat.“
„Musím říct, že za tu krátkou dobu jsem zažila věci, které byly jen snem. Jediné, co mě ale pořád brzdí od nějakého příliš super pocitu ze sebe, kterej asi stejně nikdy nebudu mít, je to, že bych se tam všude chtěla dostat ještě minimálně jednou a jen za sebe. Teď to pro mě všechno byla zábava. Já chci ale zažít všechny ty problémy a starosti, co za tím stojí. Teprve potom to možná budu považovat za svůj úspěch.“
„Školu jsem nedávno změnila a chodím tak dálkově právě proto, že jsem ji přestávala zvládat a jako Brňačka jsem byla dost vytížená z občas každodenního cestování do Prahy a zpět. Byl to taky první krok k mému přestěhování do Prahy. To se po půl roce konečně podařilo. Teď se hlavně soustředím na hudbu/tvorbu a školu díky bohu zvládám. Jsem docela studijní typ, a když je potřeba se naučit, tak se jednoduše fakt naučím ala našprtám.“
„Hudební vkus u nás a na Slovensku nemá cenu asi řešit. Každý má přece právo poslouchat to, co chce. Že většina poslouchá jen to, co je in, si myslím, že je taky hodně podmíněný DJs a kluby, ve kterých hrají. DJ ví, na kterej track bude mít největší bordel a hraje ho pořád dokola, proto se do toho setu pak nedostávaj ty nepoznané skladby. Díky bohu za pár šikovných kluků tady, kteří si kvůli tomu tvoří vlastní eventy, aby hráli ty odlišnější věci.“
„Ano, je škoda těch kvalitních songů a umělců, které lidi neposlouchaj a vůbec je necení, ale třeba přijde čas a bude in poslouchat právě ty „artsy“ věci. The Weeknd byl taky mnohým nejdřív pro smích a podívejte teď – stal se z toho mainstream.“
„Miluju módu. Miluju zvláštní kusy oblečení, miluju experimentovat, sledovat, co nosí lidi, kteří se o ni taky zajímají a tak dále. Blog jsem měla, ale stejně jsem do něj vlastně nikdy moc texty nepsala. Móda je s hudbou neuvěřitelně propojená, tak raději budu psát texty songů spojené s módou než blog o módě.“
„Prezentace mladých a neznámých talentů? Prostoru pro kohokoli s čímkoli je dostatek, protože máme internet. Otázka, jestli je možné se těmito činnostmi plnohodnotně živit, je pak něco úplně jiného a to je podle mě problém tady v Česku, popřípadě na Slovensku.“
„Chci tvořit, tvořit a tvořit, ať je to cokoliv. Mám spoustu plánů a nápadů, ale nerada o tom vůbec mluvím, protože nechci, abych selhala. Možná špatná vlastnost, možná ne – i selhání je přece k něčemu.“
„Chtěla bych jen říct, že nejtěžší a nejdůležitější dvě věci v životě jsou najít sebe a mít se rád. Bojuje se s tím mnohem více, než si myslíme. Zbytečný komentáře, připomínky jsou jasným důkazem toho, že člověku, na kterého je to adresováno, není zle, ale tomu z druhé strany, který to píše, ano. Mějte se rádi a dávejte si na sebe pozor.“
