Mnoho slavných melodií v různých stylech.
Žijící klasik filmové hudby se k nám po roce vrací se svým koncertním turné. Jde o nezapomenutelný zážitek plný slavných melodií stříbrného plátna. Pokud jste tedy minulou příležitost promeškali, máte možnost to napravit. Skladby jsou navíc v novém aranžmá, takže vás čeká mnoho překvapení, i když originální nahrávky znáte. Většina z nich je aktualizována na současný „zimmerovský sound“, jehož nejpopulárnějším nositelem je soundtrack z Man of Steel. Výrazný autorský rukopis německého rodáka se lety měnil a v tomto článku se podíváme na různé tvůrčí období jeho hudby. Kombinaci elektroniky, výrazné rytmiky a burácejícího orchestru málokdo zvládá tak jako on a to, co mnozí z vás považují za vykrádání, je pouze využívání aktuálních trendů ve filmové hudbě. A mnoho z nich nastolil právě Zimmer.
Na rozdíl od klasiků, jako John Williams, Jerry Goldsmith nebo Ennio Morricone, nebyly nikdy jeho hlavní devizou silné melodie, ale spíše kouzla s instrumentací a zvukovým designem. Zjednodušeně řečeno, tam, kde stará škola využívala zapamatovatelné motivy a komplikované orchestrální partitury vycházející z klasické hudby (Wagner, Holst, Mozart...), nastupující generace se více blížila k elektronické popové hudbě. Zajímavostí je, že právě Zimmer složil skladbu, která odstartovala MTV. Video Killed the Radio Star započala nástup videoklipové generace a ve videu doprovázejícím tento hit můžete najít i jejího autora. Konkrétně např. v čase 02:51.
Na rozdíl od většiny autorů filmové hudby jsou sice jeho skladby okamžitě rozpoznatelné, ale v různých časových úsecích své kompoziční techniky měnil a vyvíjel se. To však neznamená, že svůj starší rukopis házel do koše a mnoho věcí používal ve své tvorbě paralelně i s odstupem času. První období můžeme začít jeho soundtrackem k slavnému Rain Manovi. Jednoduché rytmizované syntezátory doplněné občasným živým nástrojem využíval v podstatě ve dvou modelech. Jeden z nich byl pro komornější snímky, jako například výše uvedená klasika, oscarovka Šofér slečny Daisy, Psychopat ze San Francisca nebo Zelená karta.
Rain Man znamenal otevření brány k vysokorozpočtovým projektům a první oscarovou nominaci. V příběhu dvou rozdílných bratrů ukázal, že hudba k dojemným filmům nepotřebuje vždy jen slzotvorné melodie.
Nejpopulárnější kompozice prvního období byla složena pro oscarový hit Šofér slečny Daisy. Hravá a příjemná hudba je vhodná i na samostatný poslech, bez znalosti filmu.
Zimmerův minimalistický styl se uchytil i v temnějších látkách, například v pozapomenuté thrilleru Psychpat ze San Francisca. Kouzla se syntetizátory zde doplňují živé nástroje, jako např. saxofon nebo kytara.
Nejvíce fanoušků si však získal zejména pro své akční kompozice. Jeho progresivní práce s elektronikou, doprovázená mnohokrát kytarovými sóly a charakteristickou atmosférou tvořila svěží protiklad k žánrovým pracím Michaela Kamena, Alana Silvestriho nebo Jerryho Goldsmitha s Basilem Poledourisem. Poslední dva jmenovaní rovněž výrazně používali syntezátory, ale stále v kombinaci s velkým orchestrem, kde bylo jednoznačně definováno, která složka hudby je živá a která je sledem jedniček a nul. K tomuto se ještě později vrátíme. Zatím si poslechněte pár nejreprezentativnějších kousků z raného období, složených pro akční filmy.
První spolupráce s Ridley Scottem je ukázkou tradiční Zimmerovy akční tvorby přelomu 80. a 90. let.
Vliv popové hudby výrazně slyšet i v nadupaném soundtracku k první společné spolupráci s Tonym Scottem, bratrem Ridleyho.
Horolezecké drama je kompilací toho nejtypičtějšího pro autorovu ranou tvorbu.
Album se skládá pouze ze dvou skladeb. Zde je první police té první.
Zóna úniku je zapomenutelný akčňák s Wesley Snipesem. V této skladbě můžete v její druhé minutě identifikovat postup, jakým se akční hudba ubírala v dalším období.
Třetím modelem byla kombinace zmíněných dvou postupů. A za ni si vysloužil kromě popularity rovněž kritické uznání. Z tohoto období najdeme málo soundtracků, které by měly výrazně odlišný zvuk než vybrané ukázky. Výjimkami jsou zejména nahrávky s živým orchestrem, jako například málo známý kousek Dům Duchů nebo populární Lví král, za kterého získal zatím svého jediného Oscara. Z akčních kompozic pak vyčnívají zejména Broken Arrow a Backdraft, kde už patrně využíval techniky spojené se svým dalším obdobím.
Při práci na dramatu z Afriky se Zimmer poprvé spojil se zpěvákem Lebo M. Na základě soundtracku Power of One mu byla nabídnuta zakázka na složení Lvího krále.
Zapadlý klenot z raného období využívá k vyvolání atmosféry kromě klasických tvůrcových trademarků zejména etnické píšťaly a různé exotické zvuky.
Zatím jediný Oscar a nesmrtelná klasika pro jeden z nejpopulárnějších animáků historie.
Nejlepší akční kompozice prvního období tvorby a jasná ukázka toho, kam se bude Zimmerova cesta dál ubírat.
Hlavní motiv pro zdařilý akčňák je neskrývanou poctou Ennio Morricinemu, Zimmerovu nejoblíbenějšímu skladateli.
Majestátní a nadživotní hrdinské pochody s (většinou) samplovanými sbory, výraznou bicí linkou a elektoronickými stopami proslavily svého tvůrce v minulém tisíciletí nejvíce. Zvuk syntezátorů se začal přibližovat orchestru a v této éře začala nová éra akční hudby. Elektronika a živé nástroje se téměř bez povšimnutí shlukovaly, což bylo hlavní změnou oproti výše zmíněným klasikům Goldsmithovi nebo Poledourisovi. Revoluci započala oceňovaná hudba k ponorkové thrilleru Tonyho Scotta Crimson Tide, za kterou dokonce získal Grammy.
Ve velké míře sice vycházel z Poledourisova počinu Hon na ponorku, nicméně progress byl zřejmý a posluchači soundtracků měli svou novou hvězdu. V tomto duchu se nesly i neobyčejně populární Skála a neprávem pozapomenutý Peacemaker. Paradoxem je, že tento svůj populární trend naplno využil pouze v těchto třech jmenovaných dílech a o to, aby se zmíněný model dostal do uší posluchačů se postarali jeho spolupracovníci, jako např. Nick Glennie-Smith (Muž se železnou maskou), Trevor Rabin (Armageddon) nebo John Powell (Face/Off). Samotný Zimmer se velmi rychle posunul a začal čím dál více koketovat s velkým orchestrem.
Sbory a trubka jsou živé. Zbytek elektronický. Mimořádně dílo, které ukázalo cestu mnohým skladatelům akční hudby.
Problematické skládání tohoto soundtracku, kde v šibeničním termínu Zimmer skládal melodie a Nick Glennie Smith s Harry Gregson-Williamsem instrumentovali vůbec není patrné. Jedna z nejikoničtějších akčních hudeb všech dob.
V Bratislavě natáčený akční thriller je bombastický, nadupaný, s výrazným využíváním balkánských motivů.
V komornější podobě s ním pracuje po celou svou kariéru zejména v romantických a komediálních snímcích. Smyčce, kytara a klavír patří k tradičním nástrojům provázejícím podobný typ filmů, ale i při nich se podařilo tomuto výjimečnému autorovi vytvořit specifický a snadno rozpoznatelný styl. Ve srovnání s jeho velkofilmovou tvorbou sice působí jako věci do počtu, ale i v těchto žánrech se mu podařilo vytvořit několik vynikajících děl, patřících mezi jeho evergreeny.
Milý a příjemný soundtrack k oscarovému hitu ukazuje svého autora v jemnější a citlivější poloze.
Nejlepší Zimmerova kompozice pro romantickou komedii patří filmu Prázdniny s hvězdným hereckým obsazením.
Možná až příliš přeslazená, ale chytlavá kompozice k megalomanskému Pearl Harboru je kýčovější variantou vynikající Tenké červené linie a asi nejslavnější čistě romantickou prací svého autora.
Nenápadný titul An Everlasting Piece má vynikající hudbu s (pro Zimmera nepříliš typickým) velkým využíváním irských motivů.
Vraťme se však k jeho velkolepější počinům, ve kterých ukázal, že kromě čarování s elektronikou se dokáže pohybovat i v náročnějších mantinelech. Thin Red Line, Gladiator, Princ Egyptský, Poslední samuraj, Král Artuš nebo Slzy slunce sice pracovaly i nadále se syntetizátory, ale byly používány již pouze hlavně jako koření k mohutným a chytlavým tématům, v nichž hrál první housle orchestr. Čím dál ambicióznější projekty představovaly pro (v první řadě) akčního mistra posun k nejvyhledávanějšímu autorovi pro epické hollywoodské spektákly.
Čím dál náročnější kompozice oplývaly skvělými nápady a začala se v nich projevovat záliba v etnické hudbě. Pokud jeho předchozí tvorba fungovala zejména ve spojení s obrazem při akci, v novém miléniu spatřilo světlo světa mnoho melodií a skladeb, které dokázaly oslovit i posluchače neholdující soundtrackům. V tomto stylu se nese nejvíce nezapomenutelných prací skrz různé žánry, nebyl by to však Zimmer, aby se nesnažil přinést něco nového a jiného. A tentokrát se už zcela vložil do služeb filmu.
Nesmrtelná klasika, ve které německý rodák dokázal, že si poradí i s náročnějšími a méně bombastickými látkami. Geniální dílo pro geniální film bylo nominované na Oscara.
Spojení s Lisou Gerrard bylo při Scottově spektáklu skvělým tahem a vznikl jeden z nejikoničtějších doprovodů v tomto tisíciletí. Nádherná a mezi masami nejpopulárnější skladatelova věc.
Další nezapomenutelná, ale oproti Gladiátorovi mnohem agresivnější spolupráce se Scottem využívá množství etnických prvků v kombinaci s postupy z Tenké červené linie.
Citlivá a současně velkolepá kompozice pro Posledního samuraje byla jubilejním, stým soundtrackem žijící legendy. A dal si na ní mimořádně záležet.
Pro Zimmera představovala Artušova družina dobový motorkářský gang, a tak ke své práci i přistupoval. Velkolepá hudba je spojena s velkým a nezdařeným propadákem, takže není tak populární, jak by si zasloužila.
Hlavní motiv Pirátů z Karibiku (připomínající spíše práce z 90. let) znáte všichni. Trilogie však obsahuje řadu jiných úžasných melodií.
Počínaje první částí trilogie o Temném rytíři, na níž pracoval s Jamesem Newtonem Howardem, se v jeho tvorbě začínají čím dál tím častěji objevovat kousky stojící více na specifické atmosféře než na chytlavých tématech. Do popředí se dostávají kouzla se sound designem a charakteristickým zvukem pro dané počiny. Motiv Jokera sestávající z jediného tónu, dunění z Inception, elektronická kouzla v druhém Amazing Spider-Manovi, nadpozemský zvuk doprovázený zrodem nového Supermana nebo mistrovské využití organu v Interstellar se okamžitě staly neodmyslitelnou součástí počinů, ke kterým byly složeny. Menším handicapem je, že tento styl ve většině případů není příliš vhodný na samotný poslech bez znalosti filmu, který doprovází. Filmová hudba však má v první řadě fungovat ve spojení s pohyblivými obrázky a v daných snímcích funguje více než úžasně a má obrovskou zásluhu na působivosti finálního díla.
Klasikou inspirovaná pecka patří k tomu nejlepšímu, co tato nezdařená adaptace bestselleru Dana Brown nabídla.
Upgrade jedničky spojuje mnoho stylů předchozí i nadcházející Zimmerovy tvorby (sbory, výrazná rytmika, kombinace orchestru se syntetizátory, chytlavé melodie) a patří k jeho nejlepším dílům vůbec.
Tři měsíce hledal Zimmer ten správný tón odrazující Jokerovo šílenství a výsledek je ve spojení s obrazem nezapomenutelný.
Při práci na dvojce Ritchieho Sherlocka Holmese zavítal Zimmer i na Slovensko.
Agresivní kompozice pro pokračování Amazing Spider-Mana je plná originálních nápadů. Tam, kde byl Horner při jedničce tradiční, Zimmer pustil uzdu své fantazii a spojil množství na první pohled neslučitelných prvků do jednoho nápaditého celku.
Nápaditá a originální kompozice je možná předzvěstí toho, kam se bude Zimmerová tvorba ubírat v následujících letech. Výjimečné dílo je nejvýraznější spoluprací s Christopher Nolanem.
Hans Zimmer je nyní nejvýraznějším skladatelem filmové hudby. Je chvályhodné, že stále je schopen přinášet něco progresivního a nového. V každé z jeho prací sice můžeme slyšet ozvěny z jeho předchozích děl, ale jeho charakteristický rukopis se časem pravidelně obměňuje. Nechme se tedy překvapit, kam se jeho cesta bude ubírat nejblíže. Bude to nepochybně stát za to.
Tato legenda vystoupí živě s orchestrem a svou skupinou v Bratislavě na Zimním stadionu 2. června 2017. Lístky si můžete zakoupit zde.
