Rodinný masakr v obci Dubové byl příliš silný i pro zkušené kriminalisty. Otec brutálně vyvraždil celou svou rodinu

Nad obcí Dubové nedaleko Martina se postupně smráká. Únor roku 1994 bude pro pětičlennou rodinu Garajových tragický. Jaroslav se rozhodne kvůli nepříznivé finanční situaci celou svou rodinu vyvraždit. Skutek navíc provede obzvlášť brutálním způsobem, jaký neměl na Slovensku obdoby. Ze světa tak vyvede manželku Annu, dcery Marii a Veroniku a nakonec i syna Vojtěcha.
 
Podívejme se však podrobně i na okolnosti a průběh celého masakru. Jaroslav Garaj byl již od malička problémové dítě. Výtržnictví či drobné krádeže, nic mu nebylo cizí. Za své vylomeniny byl však doma krutě bit a trestán. Jako dítě byl dokonce třikrát psychiatricky léčen. V jedenácti, čtrnácti a sedmnácti letech podstoupil léčebné procedury, při kterých se nakonec začalo uvažovat i o schizofrenii, ale toto onemocnění se nikdy nepotvrdilo. Psychiatrické posudky hovořily jen o psychopatické poruše osobnosti. I přes problémové dospívání a pošramocenou minulost si nakonec padne do oka s Annou, se kterou se vezmou a během pár let zplodili tři děti. Idylickou rodinnou situaci kazí jen neutuchající finanční problémy, kterým musí manželé čelit. Jaroslav je už 2 roky bez práce a jeho černá minulost mu v tomto směru také nepomáhá. Zbývá už jen jediná možnost, začít podnikat. Anna se rozhodne pro prodej stíracích losů. Vybaví si tedy potřebné dokumenty a byznys může odstartovat. Ani po dvou letech ale nevynáší takové peníze, jaké by pětičlenná rodina na své fungování potřebovala. Během tohoto období jejich dluh naroste až na 150 000 slovenských korun.

Manželka Anna uložená ve skříni

Část dluhu má být splacena v únoru roku 1994. Manželé ale netuší, odkud takový velký obnos peněz za tak krátký čas seženou. Půjčit si už nebylo od koho a Jaroslavu se zdála celá situace bezvýchodná. 4. února se po měsíčním pobytu u prarodičů vrátily dcery Marie a Veronika domů, aby spolu rodina oslavila Veroničin svátek. Po gratulacích a dortu se nakonec vydaly děti do postelí, polibek na rozloučenou jim dal i sám Jaroslav. Manželé však ne a ne usnout. Hlavou jim běhaly pouze částky a termíny, které se neúprosně blížily. Za necelý týden měli splatit 9 000, pár dní nato až 35 000 korun. Neměli ale nic. Myšlenky tak zaháněli sexem. V sobotu ráno vstával Jaroslav obzvlášť brzy. Už kolem sedmé vešel do koupelny, kde si napustil vanu a opět přemýšlel. Viděl jen dva možné scénáře. Buď si sáhne na život, nebo půjde do vězení za zpronevěru. V obou případech však nechá rodinu napospas osudu. Ani jedna varianta se mu tedy nezamlouvala. Navíc si nepřál, aby byly jeho děti umístěny do dětského domova. Z ničeho nic se ale naskytla další možnost.

Když se vrátil do ložnice, zeptal se ženy, zda by chtěla zemřít. Ta mu na otázku odpověděla otázkou, zda by si následně postaral i o děti. Odpověď byla tedy jednoznačná, pro mnohé vyšetřovatele u Jaroslavovy výpovědi šokující. Neváhal, posadil se na manželku a začal ji škrtit. Na tvář jí přiložil bavlněnou plenku, protože zřejmě nesnesl pohled na svou umírající manželku. Za pár minut bylo po všem. Na hlavu jí následně nasadil igelitku a krk jí napevno svázal plenou. Tělo přikryl přikrývkou a šel do obývacího pokoje, kde se usadil do křesla. Zanedlouho přišla do pokoje dcera Veronika. Zeptala se, kde je máma, na což Jaroslav odpověděl, že ještě spí. Následoval masakr, jaký slovenští kriminalisté dosud nezažili. Tříletou dcerku brutálním způsobem znásilnil, čímž jí způsobil mnohočetné vnitřní zranění, z nichž mohla podle odborníků upadnout až do bezvědomí. Po dokonání sexuálního běsnění dceru zavlekl do koupelny, kde jí ponořil hlavu do napuštěné vany a utopil ji. Tělo zabalil do deky a uložil na gauč do obýváku. Neotálel a ihned se vydal za dcerou Marií, která ještě neměla ani 3 roky. Prožila podobný scénář jako před malou chvilkou Veronika. Nejprve byla sexuálně zneužita a následně utopená ve vaně.

Kalendář, kam celý skutek zdokumentoval

Z přemýšlení nad provedeným skutkem Jaroslava přerušil plačící, pouze desetiměsíční Vojtech. Vzal ho tedy z postýlky a vhodil do vany, kde ho stihl podobný osud jako jeho sestry. Po vyvraždění celé rodiny vypustil krví poskvrněnou vodu a umyl si ruce. Do kalendáře zapsal smrt každého člena rodiny s malým odkazem. „Dnes, v sobotu o 8:00 zomreli, aby už nemuseli trpieť na tomto svete. Oni budú v raji a ja v pekle. Pôjdem čoskoro za nimi, Jaroslav Garaj.“ O hodinu později se vydal do hospody za kamarádem Dušanem, kde chtěl své pocity otupit v alkoholu. Ranní alkoholové řádění vysvětloval útěkem jeho manželky i s dětmi. Celý den zasvětili alkoholovému opojení až se nakonec vydali ke známým, kde i přespali. V neděli ráno, tedy 24 hodin po provedení masové vraždy, se Jaroslav zeptal kamaráda, jestli by s ním zašel domů, že by mu něco rád ukázal. Celou pravdu po chvíli řekl Dušanovi, ale ten mu nevěřil. Jaroslavovu výpověď bral jako špatný vtip. Po příchodu domů však zažil šok. Ve skříni uviděl tři těla naskládaná jedno na druhé. Šok vystřídalo znechucení a strach o vlastní život. O pár hodin později už ale Dušan volal na policii, jíž vypověděl o hrozivém činu. V neděli odpoledne už byl Jaroslav G. v rukou policie. Krajský soud i přes brutální provedení a zarážející okolnosti celého činu nakonec rozhodl o doživotním trestu.