Colin Ireland se mstil společnosti za traumatické dětství.
Připravili jsme pro vás článkový seriál, který se bude týkat sériových vrahů, kteří nám přišli jakýmkoli způsobem zajímaví. Zaměříme se na nechvalně proslulé, ale i méně známé vrahy a pokusíme se vám co nejvíce přiblížit jejich, většinou velmi pohnutý životní příběh. Nezajímají nás ani tak statistiky a data, ale především pozadí jejich psychického narušení a postupné změny osobnosti, které vedly až k jejich nelítostným činům a hře na Boha. V dnešním díle si představíme muže, který svoji dětskou konfrontaci s pedofily přetavil ve vražedné řádění. Že se stane sériovým vrahem, se rozhodl ze dne na den. Své oběti hledal v gay barech a následně je v jejich domovech okrádal, bil a vraždil.
Rodina a dětství
Colin Ireland se narodil 16. března (marec) 1954 v Dartfordu ve Velké Británii. Jeho rodiče se nikdy nesezdali a jeho matka zjistila, že je těhotná ve svých sedmnácti letech. Když se to dozvěděl její přítel a Colinův otec, vzal nohy na ramena. To mu jeho těhotná přítelkyně nikdy neodpustila a jeho jméno odmítla uvést na rodný list svého syna. V té době pracovala v trafice s novinami, avšak její skromná mzda činila život obtížným nejen pro ni, ale i pro jejího novorozeného syna. Její rodiče však měli pro situaci, která nastala, pochopení a nechali ji a jejího syna žít s nimi v Myrtle Road v Dartfordu. S prarodiči žil Colin do svých pěti let, kdy se jeho matka rozhodla, že potřebuje více nezávislosti a se synem se přestěhovala do města Gravesend.
Tím se rozběhl šestiletý maraton plný fyzického i psychického nátlaku, během nějž se Colin s matkou přestěhovali celkem devětkrát. Irelandově matce chybělo vzdělání a kvalifikace, a tak se musela spoléhat na příjmy z prací na částečný úvazek a těch špatně placených. Zoufale toužila poskytnout synovi tu nejlepší péči a domov, ale nedokázala najít stabilní práci, a tak se do roka vrátili zpět do domova Colinových prarodičů. Během roku 1961 si jeho matka našla nového partnera, kterého si nakonec vzala a příjmení jejího syna bylo po vzoru nového otce změněno z Ireland na Saker. Podomní elektrikář Saker měl dobrý smysl pro humor a o Colina se starala dobře, pracovat se mu však příliš nechtělo, a tak byla rodina stále ve finančních nesnázích.
Colin měl problémy prosadit se ve školním kolektivu, zejména kvůli neustálému stěhování. Od svých pěti do deseti letech vystřídal šest základních škol a trpěl verbální i fyzickou šikanou ze strany spolužáků, kterým připadal divný a vychrtlý. Colin se kvůli tomu začal škole vyhýbat, a to často i s vědomím své matky, a když už přišel, tak vždy pozdě, za což si vysloužil trest od vyučujícího. Kvůli tomu měl mezery v základním vzdělání i problémy na střední škole. Stal se smutným a odstrkovaným chlapcem, který měl jen pár přátel. V roce 1964 Colinova matka zjistila, že je opět těhotná.
I přes svoji situaci se znovu rozhodla si dítě ponechat. Aby si to však mohla dovolit, odložila Colina do náhradní rodiny ve Wainscottu v Kentu. Krátce po porodu se Colinova matka a Saker přestěhovali do domu na West Kingsdown a Irelanda vzali opět k sobě. Nedlouho poté však Saker rodinu nadobro opustil. I přes všechny tyto životní těžkosti si Colin udržoval po zbytek života k matce kladný vztah a vzpomínal, že vždy udělala vše pro to, aby se její děti měly dobře. V roce 1966, kdy bylo Colinovi 12 let, se jeho matka seznámila s dalším mužem, kterého si i vzala. Colin však odmítl tentokrát přijmout jeho příjmení a namísto toho si změnil Saker na Ireland, což bylo matčino rodné jméno.
Později u výslechu Colin uvedl, že během svého života s rodiči v Sheerness byl čtyřikrát v konfrontaci se staršími muži, kteří s ním chtěli mít sex. Dožadovat sexu výměnou za náhrdelník pro jeho matku se po něm měl jeden ze stánkařů z letního trhu. Druhý případ se měl odehrát, když mu bylo dvanáct let. Seděl na veřejných záchodcích, když se někdo nadzvedl na stěnu jeho kabinky a prohlížel si ho, aniž by řekl jediné slovo. Třetím mužem, který naboural jeho sexuální dospívání, měl být místní optik, který ho oslovil s nabídkou sexu během promítání filmu v kině. Čtvrtý případ se měl odehrát v obchodě se zbožím z druhé ruky. Colin Ireland měl všechny tyto nabídky odmítnout a tvrdil, že se ho nikdo z nich ani nedotkl, jeho sexuální vývoj však byl narušen a v malém chlapci začal narůstat nekontrolovatelný hněv pramenící z pocitu zásahu do vlastní intimity.
Zločiny
V roce 1970, tedy ve svých 16 letech, se Ireland dopustil svého prvního zločinu. Jeho nespokojenost se situací ve škole a doma ho přiměla, aby se rozhodl utéct do Londýna. Ke svému plánu potřeboval peníze, a tak ukradl čtyři libry. Při drobné krádeži byl však přistižen a následně byl poslán do speciální školy Finchton Manor School v Kentu, která se specializovala na inteligenčně nadané hochy s emocionálními problémy. Ani zde se nevyhnul šikaně. Tentokrát se však svým trýznitelům vzepřel a jednomu z nich podpálil batoh s věcmi. Tehdy se poprvé ukázala naživo jeho záliba ve žhářství, které, dle svých slov, holdoval už od dětství a častokrát míval noční můry o nezastavitelných požárech. Zapálená taška se učiteli podařila bez problémů uhasit, avšak Colinův pobyt na Finchton Manor tím skončil. Okamžitě po propuštění opět uprchl do Londýna.
Colin se tak ocitl opuštěný, bez domova, práce i peněz na ulici v Londýně, a tak netrvalo dlouho a začal krást. Když mu bylo sedmnáct, byl přichycen a následně poslán do ústavu jménem Hollesly Bay. Šlo o reformní školu pro mládež ve věku 16-22 let, v níž byla připravována na práci a podstupovala různé terapie. Colin to místo začal brzy nenávidět a ještě téhož roku v létě se mu podařilo utéct. Na útěku byl ale opět chycen a poslán až do roku 1972 do daleko striktnějších ústavů v Rochesteru a Grendonu. V době propuštění na svobodu mu bylo osmnáct let a brzy si našel i svoji první přítelkyni. Ani to z něj však neudělalo řádného občana a v roce 1975, kdy mu bylo 21 let, byl odsouzen na osmnáct měsíců do vězení za krádež auta, vloupání a ničení majetku. Po svém propuštění v listopadu roku 1976 se Ireland přestěhoval do Swindonu, kde potkal svoji druhou přítelkyni a zahájil tak svůj první sexuální vztah. Jednalo se o černošku, která byla o pět let starší než on a měla čtyři děti. Společně žili několik měsíců a dokonce si plánovali svatbu, nikdy se však nevzali.
V roce 1977 šel totiž Colin opět za mříže, opět na 18 měsíců, tentokrát však za vydírání. Tento vzorec se opakoval ještě několikrát, když v roce 1980 dostal dva roky za mřížemi za loupežné přepadení, dva měsíce v roce 1981 za pokus o podvod a šest měsíců za přistižení při pokusu o podvod. V mezidobí na svobodě bral Colin jakoukoli brigádu, kterou dokázal sehnat. Pracoval tedy jako dobrovolný hasič, šéfkuchař, dobrovolník v péči o bezdomovce, a také jako vyhazovač v různých barech a gayklubech. Během období, kdy dělal šéfkuchaře v Londýně, potkal Colin ženu jménem Virginia Zammit na přednášce o přežití. Ve svých 36 letech byla o devět let starší než on, měla pět dcer a byla uvězněna na invalidním vozíku od svých 24 let, kdy ji srazilo auto. Netrvalo dlouho a pár se rozhodl vzít, z čehož vzešlo pro Colina skutečně šťastné manželství. Rodina začala žít v Holloway a Ireland byl sousedy považován za sympatického člověka.
Bohužel tato idylka netrvala dlouho, Colin začal být více a více agresivní a opět si vysloužil trest ve vězení. Jejich manželství se poté v roce 1987 rozpadlo, protože Colin se přiznal, že má poměr s jinou ženou. V roce 1989 pak potkal Janet Young, majitelku hospody, která žila v bytě nad ním se svými dvěma dětmi ve věku 11 a 13 let. Po týdnu schůzek se k ní Colin přistěhoval a po třech měsících byla svatba. Zdálo se, že svazek bude fungovat hladce, avšak už po čtyřech měsících manželství stihl Colin vybrat účet své ženy. Po rozvodu v roce 1991 se Colin přestěhoval do Essexu, kde pracoval v ubytovně pro bezdomovce, přičemž sám bezdomovcem byl také. Na ubytovně ho měli rádi a Colin k místním cítil empatii. Kolem prosince 1992 však začali ostatní zaměstnanci s neopodstatněnými obviněními, až Ireland musel svoji práci opustit. Začátkem roku 1993, ve věku 39 let, si Ireland, který do té doby nespáchal žádné větší přečiny, dal novoroční předsevzetí, že se stane sériovým vrahem.
Byl jimi totiž fascinován a trávil hodiny denně studováním jejich životů. Byl si tak dobře vědom existence geografického profilování, které pomáhá vyšetřovatelům vraha najít, jelikož zpravidla bydlí v průměrné vzdálenosti 11 kilometrů v okruhu od místa činu. Z toho důvodu si zvolil jako místo svého řádění Londýn, čímž chtěl zmást vyšetřovatele. Jako svůj cíl si vybral klub s názvem Coleherne, který byl znám jako místo, kde je pro homosexuály snadné najít partnera na jednu noc. Hosté zde nosili kapesníčky, jejichž barvy označovaly, jaké mají sexuální sklony. Colin jej začal pravidelně navštěvovat a 8. března (marec) 1993 si zde, označen jako vyhledávač sadomasochismu, nalezl svoji první oběť. Byl jí 45letý choreograf Peter Walker. Walker vyhledával submisivní styky, a poté, co se seznámili v baru, vyrazili k němu domů. Zde ho Colin přivázal čtyřmi provazy k posteli a poté pálil zapalovačem na těle, bohužel pro Walkera však nešlo o jistou formu předehry, jak předpokládal.
Když byl pořádně svázaný, Colin vytáhl ze svého batohu připravený nůž, provaz, rukavice a náhradní oblečení. Sundal si opasek a muže začal bít nejen pěstmi, ale i svým páskem a psím obojkem, který nalezl na zemi. Při vrcholu své zuřivosti na Walkera skočil, přetáhl mu přes hlavu plastovou tašku a udusil ho. Poté zapálil jeho pubické ochlupení, neboť chtěl vědět, jak to bude páchnout. Následně začal Colin byt uklízet a brát všechny věci, které by ho se zločinem mohly spojit. Během úklidu ale zjistil, že Walker byl HIV pozitivní. To ho vyděsilo a rozčílilo, že mrtvému muži nacpal do pusy a do nosní dírky kondomy. Následně položil dva medvídky naaranžované do sexuální polohy 69. Kvůli své obavě, že by vzbudil podezření mezi sousedy, v bytu přečkal až do dalšího rána. Následně odcestoval domů do Southendu veřejnou dopravou. Ve vlaku se pak zbavil oblečení, rukavic a všech věcí z místa činu tím, že je prostě vyhodil za jízdy z okna. Následně anonymně zavolal samaritánům, aby je upozornil, že ve Walkerově bytě jsou zavření dva psi.
Policie tak našla tělo v bytě velice brzy, na místě však nenašla žádné důkazy, které by je navedly ke Colinu Irelandovi. Předpokládali, že šlo o sadomasochistickou hru, která se až příliš vymkla z kontroly. Obrátili se tedy na komunitu homosexuálů, která však odmítla policii cokoli sdělovat, ze strachu z vlastního uvěznění. Irelandovi tak první hrdelní zločin prošel, a tak se po dvou měsících rozhodl znovu vydat do baru Coleherne a najít si zde druhou oběť. Vyhlédl si 37letého knihovníka Christophera Dunna, který se Irelandovi přiznal ke své zálibě v submisi a pozval ho k sobě domů do Wealdstone. Po zhlédnutí sadomasochistického porno videa řekl Colin Dunnovi, ať se jde připravit. Když pak dorazil do jeho pokoje, Dunn ležel nahý na posteli a měl na sobě jen opasek a postroj. Colin k němu přišel, svázal mu nohy a ruce zapnul do pout, načež ho začal brutálně bít, pohlavní orgán mu opaloval zapalovačem a následně ho udusil tak, že mu do pusy nacpal kusy látky.
Christopher Dunn
V tomto případě se ale Colin rozhodl i vybílit bankovní účet své oběti, jelikož sám byl nezaměstnaný a žil na sociálních dávkách. Před vraždou donutil Dunna, aby mu řekl, kde má svou bankovní kartu a její PIN. Po uklizení místa činu počkal, než bude čistý vzduch a vypařil se. Následně se zbavil oblečení a rukavic, které použil během vraždy a vydal se k bankomatu, odkud vybral 200 liber (~6 300 Kč). Dva dny poté našla policie tělo a opět případ uzavřela jako sadomasochistické hrátky, které se zvrhly. Nespojili si s vraždou ani velmi podobný případ Petera Walkera. Colina Irelanda mezitím opět přemohla chuť ke krveprolití a pouhých šest dnů po vraždě Dunna byl opět v baru Coleherne. Zde narazil na Perryho Bradleyho III., 35letého podnikatele a syna amerického kongresmana. Po chvíli společně odešli do bytu v Kensingtonu.
Colin Ireland přemluvil Perryho ke svázání jakou součást předehry. Když ho však svázal, udělal z provazu smyčku a dal mu ji ke krku, přičemž ho začal pálit zapalovačem a nutil ho, aby mu prozradil PIN ke své bankovní kartě. Vyděšený Perry mu kód prozradil, načež ho Ireland smyčkou uškrtil a následně na jeho bezvládné tělo položil panenku. Po důkladném vyklizení místa činu opustil Ireland druhý den ráno byt a šel si vybrat dalších 200 liber z bankomatu. Policie, která vraždu vyšetřovala, si opět zločin nedokázala spojit s úmrtími Walkera a Dunna. To však Colina znepokojilo a brzy se projevila jeho frustrace s tím, že si případy policie ještě nedokázala spojit. Prahl totiž po slávě, a tak se pouhé tři dny po vraždě rozhodl udeřit znovu. 7. června 1993 se vrátil do Coleherne, kde se seznámil s 33letým Andrewem Collierem, který pracoval jako správce v chráněném bytovém komplexu. Odešli spolu do Collierova domu a opakoval se stejný scénář. Ireland svoji oběť svázal, vymámil z ní údaje k bankovní kartě a následně ji uškrtil.
Perry Bradley III.
Při úklidu místa činu Ireland zjistil, že i Collier byl HIV pozitivní. To ho rozzuřilo natolik, že jeho tělo na několika místech popálil a uškrtil jeho kočku. V touze po co největším ponížení své oběti nasadil na ocas kočky kondom, následně ji umístil tak, aby měla tlamu kolem Collierova penisu a její ocas byl v Collierových ústech. Colin následně vzal hrneček, který použil a 70 liber, které našel a odešel z bytu. Následně si policie již spojila případy Colliera a Walkera, především kvůli nezvyklému užití kondomů. Začali předpokládat, že jde o práci sériového vraha a vyžádali si informace z dalších oblastí Londýna. Z okenního rámu Collierova bytu nakonec sejmuli i otisky, u nichž až později zjistili, že patřili Irelandovi. 12. června 1993 zavolal Colin Ireland anonymně na policii v Kensingtonu a přiznal se ke čtyřem vraždám a že mu musí zabránit v tom, aby zabíjel dál. Následně zavolal na policii v Battersea a zeptal se na vraždu Petera Walkera a chtěl vědět, proč bylo zastaveno vyšetřování. Zároveň je varoval, že udeří znovu, jelikož sní o perfektní vraždě.
Jeho pátou a zároveň i poslední obětí byl maltský šéfkuchař Emanuel Spiteri. Sešli se v baru Coleherne a následně několika vlaky dojeli do mužova bytu. Zde Irealnd svoji oběť opět přivázal k posteli, donutil ji říci mu heslo k bankovní kartě a následně ho uškrtil smyčkou. Následně místo činu uklidil a pustil si televizi a opět odešel až druhý den ráno. Tentokrát však před svým odchodem byt zapálil. Doufal, že shoří celá bytovka, nakonec však ohni podlehl jen Spiteriho byt. V té doby to byla jeho čtvrtá oběť za za 17 dní. Když se vrátil domů, zavolal na policii a oznámil ji, ať hledá tělo na místě požáru v jižním Londýně. Zároveň jim prozradil, že přečetl spousty knih o sériových vrazích a k dosažení tohoto označení potřebuje pět obětí. Dodal, že chtěl jen vyzkoušet, zda je to možné a pravděpodobně už zabíjet nebude.
Následující den začala tisková konference, na níž šéf policie Ken John oznámil, že Londýn má co do činění se sériovým vrahem. John následně apeloval na gay komunitu, aby byla v pohotovosti. Veřejně také spekuloval, že se mohl vrah nakazit HIV a jedná se o akt pomsty. 17. června 1993 se John sám skrze televizní obrazovky obrátil přímo na vraha a vyzval ho k tomu, aby se vzdal, jelikož mu chce pomoci. O dva dny později rozdávala policie letáčky na festivalu Gay Pride, kterého se zúčastnilo na 50 tisíc lidí. 2. července 1993 pak policie zveřejnila fotografii Spiteriho s neznámým muže, kterou se jim podařilo získat ze skryté kamery vlaku. Den poté obdrželi více než 40 telefonátů od mužů, kteří tvrdili, že muže na fotografii poznávají a jedná se o Colina Irelanda. Ten byl přizván k výslechu. U něj přiznal, že byl ten večer se Spiterim, ale poté se rozloučil a Spiteri strávil noc s jiným mužem.
Několikerá svědectví a spojení případu Spiteriho s otiskem nalezeným na okenním rámu bytu Colliera však policii stačilo a 21. července 1993 byl Colin Ireland zatčen. Svoji vinu však stále popíral. Po několika dnech za mřížemi se však policistům pod nátlakem nakonec přiznal k pěti vraždám homosexuálních mužů. 20. srpna 1993 byl za každou svoji vraždu odsouzen na doživotí. Ve svém doznání řekl, že si homosexuální muže nevybíral kvůli jejich orientaci, ale protože byli snadným terčem. Svoji nenávist prý směřoval na kohokoli se sexuální odchylkou, kvůli konfrontacím s pedofily v dětství. Stejně to viděli i psychologové, podle nichž byly dětské hračky, které Ireland nechával u obětí, symbolem ztráty jeho dětské nevinnosti. Colin Ireland zemřel v roce 2012 ve vězení.
