Superhrdinský film z Ruska působí jako parodie sama na sebe.
Filmy o superhrdinech zažívají zlaté období a daří se jim plnit kinosály všude po světě a skvěle bavit divácké masy. Jejich výroba však něco stojí, a tak si natočit blockbuster se superhrdiny nemůže dovolit každý. I proto mě od začátku ohledně filmu Zaščitniki, v češtině Ochránci, provázely pochybnosti o tom, jaký výsledný produkt nám bude naservírován. Z prvních trailerů jsme pochopili, že půjde o jakýsi ruský pokus napodobit Avengers, a to včetně vizuálních efektů. To však byla s rozpočtem 5 milionů dolarů už od začátku cesta k záhubě. Už z ukázek bylo jasně znatelné, že vizuální a příběhové orgie asi úplně neprožijeme, ale i tak jsme nesoudili dopředu a doufali, že se našim přátelům z východu podařilo vytvořit film, který nás bude alespoň dobře bavit.
Ruské Avengers natočil 32letý Sarik Andreasjan, který působí jako režisér od roku 2009 a má za sebou několik filmů, které se pohybují v ranku od podprůměrných až po průměrné. Scénář napsal Andrej Gavrilov, který s ním spolupracoval už dříve a jedná se o jeho třetí scénář k celovečernímu filmu. Pokud jde o děj, ten začíná skokem rovnou do akčních scén. Postupně se dozvídáme, že byl během studené války spuštěn program Patriot, jehož cílem bylo vytvořit skupinu superhrdinů na obranu Sovětského svazu. Jeden z vědců byl však plný frustrace, že je ve stínu svého nadřízeného, a tak se rozhodl z různých koutů své země unést čtveřici civilistů a násilím jim upravil DNA tak, aby se u nich rozvinuly superschopnosti. Několik dlouhých let na to se však vědci, který je stvořil, podaří uprchnout z žaláře a rozhodne se zpustošit svět. A v tu chvíli přichází čas pro Ochránce, kteří se dlouhá léta kvůli svým schopnostem skrývali.
Příběh je tedy od začátku do konce jedno velké klišé a postrádá jakýkoli pokus o inovativní myšlení. Po celou stopáž se jede na jistotu a i běžný filmový divák dopředu ví, jak vše dopadne. Dějová linka je naprosto stupidní, prvoplánová a postavy se rozhodují naprosto nelogicky. Všechno se seběhne hrozně rychle a divák nemá jedinou šanci vžít se do děje a emocionálně ho spolu s postavami prožívat. Co se týče trikové stránky, nebylo to až tak špatné, avšak to jen do chvíle, kdy se na scéně objevila postava, která se dokáže měnit v medvěda. Ten jakoby vypadl z nějaké počítačové hry staré x let. Zaschitniki na vás bohužel celou dobu působí jako amatérský pokus napodobit DC či MCU, který selhává na všech frontách. Dramatické scény kazí hloupé dialogy, které jsou spíše k smíchu, případně pláči, než aby vás přinutily sledovat dění na plátně se zatajeným dechem.
Pokud jde o herecké výkony, je to snad ještě větší křeč, než kterou nám nabídl scénárista. Hercům Ochránců nebudete věřit ani nos mezi očima a jejich plamenné proslovy vám budou znít nuceně a nevhodně. Kde však tvůrci udělali největší úkrok, je volba záporáka. Ten působí tak nepřirozeně a k smíchu, že se člověku jen velmi těžko věří, že se nejedná o parodii. Horšího antagonistu snad Rusové vybrat nemohli. K výčtu neúspěchů můžeme připojit i akční scény, které jsou někdy fajn, ale proložené tolika zpomalenými záběry, až to bolí.
Sečteme-li všechna pro a proti zjistíme, že Zaščitniki je opravdu špatnou kopií amerických filmů o superhrdinech, která by snad byla fajn, kdyby byla brána jako parodie, jenže není, a tak jsme svědky spíše tragikomedie. Špatné herecké výkony střídají ošklivé trikové záběry, příšerný záporák, nelogické a hloupé dialogy a děj tak primitivní, že by ho pochopil každý i s vypnutým zvukem. Rusové si od DC a MCU vypůjčili koncept, natočili však největší klišé bez náznaku jediného kloudného nápadu a co je nejhorší, v závěru nám jedna z postav jen tak suše oznámila, že tohle není všechno. A opravdu ne. Zaščitniki se dočkají pokračování, které by mělo být částečně natáčeno v Číně. Ach. 3/10
