Ne každého pokračování úžasného sci-fi od Jamese Gunna potěšilo.
A vlastně se mi to ani nepíše těžko. Marvel mám rád, lépe řečeno, baví mě postavy a už nějaký ten rok jsem ve stádiu, kdy mě více baví diskutovat o nich a přicházet s různými teoriemi, než sledovat samotné filmy. Ono si tam toho mnohdy ani moc není co užívat, takže případná kritika jim vůbec neuškodí. Sice se těším na Black Panthera a Thora od Waititiho, zbytek 3. Fáze mě však jaksi nechává chladným. Spidey mě zatím neohromí, Strange byl doslova a do písmene fajn (a zřejmě nic víc), z komentářů o silné a nezávislé hrdince Captain Marvel se mi zvedá žaludek už teď (upozorňovat diváky tři roky před premiérou, jak bude jejich film jiný a že konečně ukáže sílu ženských postav, přičemž s nimi mohlo pracovat už 10 let dozadu, je dost pokrytecké), no a o Infinity War má starosti snad každý zdravě smýšlející divák na planetě.
Těch postav bude jednoduše nepočítaně. Nedá se očekávat, že by se nějaká někam posunula a už teď nám je jasné, že kromě digi bordelu to bude bordel doslovný. Ještě štěstí, že to točí nesmírně talentovaní bratři Russovci, pod Whedonem by to zřejmě dopadlo katastrofálně.
I proto jsem se těšil na Jamese Gunna a jeho Strážce galaxie 2. Ještě předtím vás však upozorním, že se v článku budu opírat o události z filmu, takže... spoileryyy. Gunn totiž do svého filmu přenesl svůj rukopis snad nejvíce z celého MCU, což je patrné zejména kvůli jeho osobitému stylu, nápadům a vizuálu. Nikdo mu to neměl za zlé, protože Guardians of the Galaxy jsou stále mezi třemi nejlepšími MCU filmy. Od sequelu se tedy logicky očekávalo více. Bohužel, to je asi i tak všechno, co jsme dostali. Více všeho, méně toho potřebného. Kolega jake byl spokojenější, ale čím dál nad nejnovější marvelovkou uvažuji, tím více chyb v ní nacházím a už teď vím, že se na ni podruhé nepodívám.
Žádná údernost ani uvěřitelný klimax s potřebnou dávkou dramatičnosti. Hrdinové v závěru bojují na Egově planetě proti bezcharakterním a nepohlavnímu Sovereignům (klidně byste je mohli nahradit Ultronovými roboty a rozdíl byste asi nezjistili) a Egovi samotnému. Těžko říci, zda i to je důvod, proč Gunn finální akt více nezdramatizoval, v každém případě jen čekáte, jak tým porazí nevýrazného zloducha a posune se dále. Nejvíce si z něj pamatuji cameo Hasselhoffa a nádhernou digitální přeměnu z kostí na člověka. Za to a mnohé další CGI si VFX tým zaslouží nemalou dávku potlesku. Nakonec, vizuálu opravdu nemám co vytknout.
Děj je navíc předvídatelný, neboť kromě Ayeshe je jedinou novou záhadnou postavou Ego, velmi rychle vám dojde, kdo bude záporákem. Ten se již tradičně odbaví velmi rychle (alespoň stihne svému synovi vysvětlit jeho původ), což je možná trochu škoda, protože byl o něco lepší než předešlí záporáci z MCU. Chtělo by to skutečně osobní a hlubší motivace, které by divákovi pomohly lépe pochopit jeho činy a trochu mu i fandit. Pokud ve vás totiž záporák nevzbudí žádné sympatie, víte, že sledujete marvelovku funguje pouze jako nástroj posouvající děj. Je to sice cool postava, ale bohužel nedostatečně využitá a zpracovaná.
Peter Quill je tedy zčásti Celestial, ale o tom až v dalším článku. Možná je ale zbytečné věnovat se jeho možným schopnostem. Vždyť i miliony let žijící Celestial, bůh ve vesmíru, je nic oproti trapné Mantis. Celá linka kolem Celestials je bohužel nedomyšlená a z mého pohledu i absolutně nefunkční. Logických propastí a facepalmových momentů je tu bohužel víc. Úplná zbytečnost nové ženské členky týmu už vyvrcholila jen její nepochopitelnou výhrou nad bohem vesmíru, co je však horší, je fakt, že ji uvidíme i v dalších částech. Nevadila mi však jen ona.
Celé poselství tohoto pokračování jsem jaksi z hlediska dějové kostry nedokázal respektovat jako dostatečné. Postavy se kvůli přihlouplému scénáři vůbec nikam neposunuly. Zatímco kolega pepo stále hovoří o seriálovém vizuálu MCU (stále pořádně nechápu, co tím myslí), seriálový formát obsahu a jeho dávkování nikdy nebylo více přítomné a citelnější. Dvojka jen rozehrává hru pro budoucnost vesmírného MCU a jediná podstatná věc z ní je odhalení Star-Lordova původu (a protože to už bylo přiblíženo v jednotce, klidně by nám stačil i komiks a filmy by se tak mohly věnovat něčemu lákavějšímu).
Někdo může namítat a tvrdit, že zaměření na "rodinu", city a vztahy mezi postavami bylo klíčové, mně to však přišlo nesmírně umělé a infantilní. Vztah Rocketa a Yondy je ještě pochopitelný, avšak to, co se dělo především v závěru mezi Quillem a Yondem je totálně směšné. To si za 20 let Peter neuvědomil, co pro něj Yondu znamená a naopak? To musel zemřít, aby James Gunn mohl divákům jako dětičkám ve školce vysvětlit, že si Yondu od začátku k chlapci budoval rodičovský vztah? Příšerně vypointované odhalení a hraní na emoce na mě vůbec nefungovalo. Zabít jednu z nejlepších postav obou částí zcela nesmyslným způsobem mě také vůbec nepotěšilo.
Existuje xy možností, jak by přežili oba. Stačilo by však, aby se Drax po odnesení Mantis vrátil zpět na planetu, na což měl více než dost času, ale ta smrt jednoduše musela přijít a Gunn se neobtěžoval napsat ji inteligentněji. Množství věcí se v tomto filmu stane, neboť to tak James Gunn prostě chtěl a je jedno, že většina z nich ani nedává smysl a pokud ano, je hloupě podáno v trapných dialozích. Místy to na mě působilo dojmem, jakoby režisér cítil potřebu táhnout své diváky po celou dobu za ručičky.
Párování postav na mě nepůsobilo přirozeným dojmem, naopak, některé mi přišly dost zbytečné a násilím tištěné. Absolutně nechápu přítomnost Nebuly a jejího bohužel debilní příběhu o tom, jak cestovala přes celou galaxii, jen aby mohla vyhrát nad svou sestrou (no ona vlastně nevyhrála, ale nechala ji přece v tom, snad nám už díky tomu dá do budoucna klid... tak nedá, protože bude i v Infinity War...). Vysvětlení jejích motivací je nedostatečné a její činy přehnané. Bohužel, není to jen její problém. Téměř žádná postava (ne všechny) neoplývá hlubokými či emotivními motivacemi, které ji ženou vpřed. Klišé je obaleno dalším klišé a kromě Draxových vtipů mi už Strážci vlastně ani nemají co nabídnout.
Včetně Baby Groota, který měl raději vyrůst a předvést pár pěkných akčních scén než v jednotce. Měl sice fajn scénu s hledáním Yonduovy ploutve a obecně byl zlatý (Gunn to tedy nepřehnal, palec nahoru), něco mi však u něj chybělo. Zřejmě to bude ta akce, která věru není ozdobou tohoto filmu. Nejvíce potěšil asi gag s Pac Manem a Yondu (zase jednou nejvíce cool postava, stejně jako v jednotce), jinak však snímek neoplývá ničím zapamatovatelným a strhujícím, co se akce týče. Hraje se na osudovost, ale bez potřebné velkoleposti. To už si více zapamatuji z dvojky Dne nezávislosti, což by mi před premiérou připadalo více sci-fi, než komerční hit od Sony.
Bohužel, stále nejsme na konci negativ. Věnovat se musíme i úrovni humoru a neustálé recyklaci gagů. Zatímco ty nejlepší vtipy a situační gagy byly cílené pro ty starší, zbytek filmu se nesl v infantilním duchu plném dětinských hlášek a vtipů, které nemohly fungovat ani na ty nejmenší. Následná recyklace již napoprvé nevtipného vtipu na styl bradavek a přezdívek mi koutky taktéž příliš netrhala. Párkrát jsem se zasmál, lhal bych, kdybych tvrdil, že ten film není zábavný, ale nucené gagy každé dvě minuty? Taková kadence logicky nemůže dopadnout vždy humorně, a tak se občas přistihnete při myšlence na trapný či nepovedený vtip, nejčastěji příliš dětský na to, abyste pohnuli jediným svalem na tváři.
Je to škoda, protože vytržení nefungujících vtipů a zaměření se na více dramatičnosti by snímku velmi pomohlo. Nakonec, v tom filmu se kromě jiných potenciálních emotivních dějových linek Peter dozvídá, kdo je jeho otcem, následně, že zabil jeho mámu a že ho chce jen využít, přičemž ho musí sám zabít. Později mu umře i "skutečný" otec. Na to vše tam bylo prostě strašně málo emocí. A i ty, které tam byly, má na svědomí oblíbenost mrtvé postavy. Zábavný je akorát tak Drax, jehož opakem je, a v této chvíli mi je jí už i trochu líto, Mantis.
Nevkusná, trapná, zbytečná a nepochopitelně silná "kudlanka", která se do týmu vůbec nehodí. Zatímco Russovci bojovali s počtem důležitých postav, které v Civil War být musely a byli rádi, že jich není víc, Gunn do už tak přecpaného filmu napasoval z hlediska příběhu jednu vycucanou z prstu. Nejvtipnější na celém filmu je možná fakt, že Adam Warlock v MCU vznikne kvůli 4 ukradeným next-gen Duracell baterkám. Neradi v článcích působíme amatérsky kvůli vyjadřování, ale WTF?
To poslední slovíčko se přitom vztahuje asi na všechny potitulkové scény. Pokud si někdo myslí, že je Stan Lee skutečně vtipný, měl by si vzít pár lekcí u dua Lord-Miller. Potěší jeho přítomnost a způsob, jakým ho vzali do filmu i tentokrát, na co mu ale věnovat potitulkovou scénu? Načež znehodnotit a zcela odbýt jedinou fungující emocionální složku filmu v podobě smrti Yondua tím, že ukážou Kraglina trénujícího s jeho zbraní? To skutečně nikomu v Marvelu a Disney nevadilo, že zcela zničili dramatické finále? Z 5 potitulkových (tuším jsem už na jednu i zapomněl a googlovat si ji budu asi už jen u dalších střípků ze světa Marvelu) nám tak zůstávají dvě, které nejsou zcela zbytečné.
Ale ono je to v tomto případě vlastně jedno, protože ani ten děj za moc nestojí a hodí se spíše do barevného komiksového sešitu s prequelovým účelem před skutečně výživnou zápletkou a záporákem. Hodně se toho vyzvednout nad poměry průměru skutečně nedá a tento článek k tomu není ani určen. Ani ten soundtrack už není tak úžasný jako naposledy (zdaleka), no a velmi mi vadilo i kolísavé tempo. Snímek od začátku přihazuje do kotle a v momentě, kdy zbrzdí, působí to jako pěst na oko (nejvíce je to cítit u scény, kdy Rocket vysvětluje Baby Grootovi, jak odpálit bombu). Na závěr ještě připomínám, že nejde o protirecenzi a vlastně ani recenzi. Spíše jde o výčet filmových aspektů, které u dvojky nedokážu překousnout a "musel jsem je dát na papír". Výčet důležitých filmových aspektů, které se tvůrcům nepovedly, a proto nemůžeme nazývat Guardians of the Galaxy 2 dobrým filmem. Mnoha jiným nastavujeme stejné zrcadlo a nevidím jediný důvod, proč bychom to měli u tohoto snímku ignorovat.
Stále platí, že jde o zábavný film, který vám rychle uteče, ale i ty Marvelovky jsou přece jen také o něčem jiném. V tomto případě mimo jiné zaúřadovala i přílišná seriálovost, infantilní postavy a jejich nereálné chování či dětinský humor, jaký odmítám tolerovat i v rámci MCU. Stále bych tu trojku Gunnovi nechal, byl bych ale velmi šťastný, kdyby mu k ní napsal scénář někdo šikovnější a Gunn tak neměl stoprocentní kontrolu. Ne vždy to totiž dopadne dobře. Pokud bych Strážce měl zhodnotit, pravděpodobně by se to pohybovalo kolem šestky, možná bych měl jít ještě o chloupek níže, ale přece jen jsem se párkrát zasmál a to CGI, ačkoli je ho nechutně mnoho, bylo přece jen na úrovni.
Názory v článku nereprezentují názory redakce, mnozí členové snímek ještě ani neviděli. Znovu upozorňuji, že jde pouze o můj názor a nikomu se nesnažím ten film znechutit. Pokud jste se rozhodli všechny významné chyby popisované výše ignorovat a film si i tak užít, je to vaše rozhodnutí. Já jen doufám, že Black Panther přijde ve stylu Winter Soldiera a ukáže, jak se to má dělat.
PS: Intro je úžasné a co se režie a nápaditosti týče, asi i to nejlepší, co ve filmu uvidíte
