Letěli jsme s jedním z nejlepších pilotů větroňů, který létal i v Africe. Povinně i s pytlíkem, kdyby zradil žaludek

Poprvé létal ve čtrnácti letech v Partizánském, kde chodil na střední obuvnickou školu. Výcvik dokončil v Kamenici nad Cirochou, pak dlouhá léta létal v prešovském Aeroklubu.

„Špičkové letadlo nyní stojí i 6,5 milionu korun, technologie pokročila a dnes už máte i větroně s pomocným motorem na start nebo přistání při ztížených podmínkách. Na začátku, před mnoha lety, jsme si letadla stavěli sami. Se synem létáme dva, tak jsme si koupili německé letadlo vyrobené v roce 1977 a opravili jsme ho. Letadla nestárnou tak, jako například auta. Výhodou vlastního letadla je, že si můžeme létat jak chceme a kdy chceme,“ říká zkušený pilot.

Při bezmotorovém létání na kluzáku se pohybem letadla ve vzduchu na jeho křídlech vytvoří vztlak – síla, která letadlo drží ve vzduchu. Zatímco motorová letadla pohání motor, větroň musí dosáhnout určité výši a potom být co nejdéle v pohybu tím, že stále klesá. Čím je letadlo kvalitnější, tím více metrů dokáže uletět z jednoho výškového metru.

Špičkové letadla uletí z jednoho výškového metru i 70 metrů. Standardní letadlo, na jakém létají Sobekovi, průměrně 40 metrů. Aby větroň uletěl stovky kilometrů letu, potřebuje vystoupat do velké výšky. Využívá k tomu jednak roztažení motorovým letadlem při startu, a pak ve vzduchu hlavně sílu přírody – slunce, vzdušné proudy, teplotu a okolní terén.

„V zemi existují výstupní vzdušné proudy, které jdou od země směrem nahoru. Tvoří se na základě teplotních rozdílů. Při startu větroň roztáhne motorové letadlo. Když dosáhneme určité výšky, ze které si už umíme najít výstupní proud, vypneme se. Potom vystoupáme do nějakých dva tisíce metrů a klesáme například kilometr dolů, přičemž uletíme čtyřicet kilometrů. Znovu si najdeme nějaký proud a znovu vystoupáme nahoru,“ vysvětluje Sobek.

Trénink v Ražňanech. Ve vzduchu a na zemi v Jihoafrické republice

Nejhorší je řepka

„Na Slovensku je povolená výška 2340 metrů (8 tisíc stop), v Africe jsme létali až do výšky 6 tisíc metrů. Výška létání je v podstatě limitována spodní základnou mraků. Když je teplejší, můžete létat i vyšší,“ dodává.

V roce 2016 a 2017 získal František Sobek třetí místo na Mistrovství Slovenska. Předtím obsadil čtvrté a páté místo. Loni se mu začalo dařit více, kvalifikoval se i do slovenského reprezentačního družstva.

V červenci 2018 se v polském Ostrowie Wielkopolskim zúčastnil Mistrovství světa v bezmotorovém létání. V každé ze dvou soutěžních kategorii (klubové i patnáctimetrové) si zde změřilo síly více než čtyřicet pilotů z celého světa.

Je to opravdu vášeň, jak člověk ovládá to letadlo, jak si dokážete spočítat a předvídat počasí. Ale hlavně ten adrenalin.

Během několika desetiletí létání zažil i nebezpečné situace. Musel například nouzově přistát v kukuřičném poli, ale říká, že nejhorší ze všeho je řepka.

„Řepka je velmi hustá a provázaná, je tam téměř 100procentní jistota, že velmi poškodíte letadlo. Stává se i to, že se piloti srazí, jako před lety na mistrovství v Prievidzi, za svůj život jsem to viděl třikrát. Bohužel, na soutěži jsem zažil i smrtelnou havárii, když pilot s letadlem spadl do lesa. Osobně jsem kromě přistání v kukuřici měl pouze jedno nebezpečné přiblížení, když pode mnou prolétlo letadlo tak blízko, že jeho anténa mi udeřila do trupu,“ vzpomíná František Sobek.

„Při létání kluzákem prostě nemáte opravnou šanci. Žádný manévr se nedá zopakovat. Je to bez šance napravit fatální chybu. A o to je to létání hezčí. Znám mnoho dopravních pilotů, kteří se každý rok vracejí k bezmotorovému létání, protože je to pro ně neskutečný relax. Je to opravdu vášeň, jak člověk ovládá to letadlo, jak si dokážete spočítat a předvídat počasí. Ale hlavně ten adrenalin,“ říká.

Pilot František Sobek v Namibii

Namibie a Jižní Afrika 

Vrchol své letecké kariéry zažil v Africe. Před dvěma lety létal se synem v Jihoafrické republice a začátkem minulého roku si s kolegy letci dva týdny zalétal v Namibii. Koncem tohoto roku se do namibijských vzdušných proudů i k pobřeží oceánu chystá vrátit znovu.

„V Namibii jsem nalétal 3 tisíc kilometrů, jeden let měl průměrně sedm hodin. Čas tam běží ukrutně rychle, musíte se velmi dobře soustředit. Pronájem letadla na jeden den stojí více než 10 000 korun, takže to je docela finančně náročné,“ popisuje africké létání Sobek.

Létání nad africkými zeměmi je plné vzrušení a adrenalinu

Doporučeno

Mafián Reichel: Když jsem vešel do místnosti, gangsteři mu řezali hlavu 28. července 2019 v 14:48

„Povolená výška v Africe je až 6 tisíc metrů. Z takové výšky vidíte jen cesty, jedna vesnice je od druhé vzdálena i 300 kilometrů. V Namibii je například poušť Kalahari, kde je vlhkost vzduchu mnohem nižší a základny mraků jsou tím pádem mnohem vyšší. Je to fascinující a úžasná země,“ říká pilot.

„Neuvěřitelně rychle se tam mění povětrnostní podmínky. I proto se tam většinou používají letadla s pomocným motorem. Stoupavé proudy jsou mnohem rychlejší. Když jsme se synem Josefem létali v jižní Africe, dostali jsme se do stoupáku s rychlostí 8,5 metrů za sekundu. Za deset vteřin vystoupáte sto metrů. U nás je běžný průměr 4 metry za sekundu,“ dodává Sobek.