17. listopad 1989 se zapsal do historie Česka i Slovenska jako začátek sametové revoluce.
Shromáždění studentů u příležitosti dne studentstva v Praze 17. listopadu 1989 bylo na počátku sametové revoluce. Změna visela ve vzduchu, jen se nevědělo, co ji nakonec spustí. Demonstrace na Národní třídě se tehdy neobešla bez hrubého zásahu bezpečnostních složek.
Shromáždění probíhalo relativně klidně, dokud nezačala jeho neoficiální část, kdy se demonstranti vydali směrem na Václavské náměstí a nezačali vykřikovat hesla kritizující vládu komunistické strany. Bezpečnostní jednotky dav lidí obklopili a ty, kteří se rozhodli dále protestovat vyhnali pomocí tvrdého nátlaku a fyzických útoků s obušky. Výsledkem přibližně dvouhodinového zásahu bylo zhruba 600 zraněných, z nichž 35 museli hospitalizovat.
Chýba autor/zdroj fotografie!
V Refresheru jsme se rozhodli napsat sérii článků, které ti tuto významnou událost lépe přiblíží. Podíváme se ale také na nesvobodu, která revoluci předcházela, a na to, jak se společnost za 30. let změnila. Další články k výročí najdeš v tomto vlákně.
- Proč se vedení strany neobávalo bojkotu kritizujícího režim
- Jak se do čela protestu dostal agent StB a jakými příkazy se údajně řídil
- O fámě, podle níž na místě zabili studenta
- Proč bezpečnostní jednotky útočily na lidi, kteří se dali na útěk
- Jakou roli ve shromáždění ze dne 17. listopadu hráli čeští disiden
Změna byla ve vzduchu od příchodu Gorbačova k moci
„Že změna přichází bylo zřetelné nejpozději od 85.–86. roku. Gorbačov byl u moci a bylo jasné, jaké změny probíhají v samotném Sovětském svazu. Šlo takzvaný proces glasnosti – tedy říkejme svobodně to, co si myslíme, a to, co jsme zažili. Potom i proces perestrojky, čili změna toho šíleného molocha, státem řízeného hospodářství. Změny byly na spadnutí,” řekl pro REFRESHER bezpečnostní analytik Milan Žitný.
„Začátkem července 1989 jsem spolupracoval s Vysokou školou múzických umění, kde jsme seděli i s herečkou Zuzanou Mistríkovou a chtěli jsme dělat po prázdninách nějaký kabaret. Ale tvrdil jsem, že ho už možná ani neuděláme, protože se blíží změna. Řekl jsem, že nejpozději na Vánoce či Nový rok budeme ve svobodném státě. Zuza na to řekla, že pokud budu mít pravdu, tak platí basu šampaňského. A v 91. roce ji i zaplatila. Bylo jasné, že to přijde. Jen jsme nevěděli, co to spustí,“ vzpomíná na události před 17. listopadem, kdy tvrdý zásah bezpečnostních jednotek vůči studentům v Praze vyvolal v lidech mimořádný odpor.
Vedení strany organizátorům věřilo, masivní protest proti režimu neočekávali
Text pozvánky ke shromáždění v Praze 17. listopadu 1989 naznačoval, že organizátoři neplánují pouze uctít oběti, které padly za svobodu v boji proti nacistům. Kromě toho se podle obsahu pozvánky chtěli „aktivně přihlásit k ideálům svobody a pravdy“. Jak totiž svobodu a pravdu v roce 1939 ohrožoval nacistický totalitní režim, tak to bylo i v případě komunismu.
„I dnes jsou tyto ideály vážně ohroženy a my se nechceme nechat zahanbit svými vysokoškolskými kolegy, kteří za ně před 50 lety odvážně vystoupili,“ bylo v obsahu pozvánky. Státní aparát přesto shromáždění studentů předem schválil, ale jeho průběh musel být státem dozorován. Bezpečnostní analytik Žitný tvrdí, že vedení strany organizátory z ničeho nepodezíralo.
„V té době se nedalo předpokládat nic, protože shromáždění organizoval Svaz socialistické mládeže. A jelikož to organizovali oni, tak to mělo oficiální posvěcení. Vůbec proto nečekali, že může k něčemu dojít, a určitě nepočítali s tím, že to bude tak mohutné,“ řekl.
Jak ale odůvodnil přítomnost zásahových jednotek? „Bezpečnostní složky byly na místě přítomny z důvodu, že se od začátku roku konala různá shromáždění, takže chtěli mít pod kontrolou i toto. Ale nedá se říct, že by navíc byla nějaká mimořádná ostražitost.
Nasvědčuje tomu i skutečnost, že tehdejší první náměstek federálního ministerstva vnitra Alojz Lorenc měl v daný den pracovní návštěvu z Moskvy. Hosty dokonce ještě vyprovázel do Bratislavy, takže neexistovala žádná věc, která by napovídala, že vrchní patra jsou si vědoma toho, že by se mělo stát něco vážného. S tím opravdu nikdo nepočítal. To vyplynulo až z dané situace. I proto začaly represivní síly zmatkovat. S takovým vývojem totiž nepočítaly,“ dodal k věci.
Dav lidí a jejich úvodní entuziasmus
Průběh protestu byl zpočátku klidný
Shromáždění 17. listopadu 1989 začalo v areálu Univerzity Karlovy na Albertově. Lidé byli už předem vyzýváni k tomu, aby si s sebou přinesli květiny, píše deník Právo. Úvodem kolem 16:00 si společně zazpívali studentskou hymnu Gaudeamus igitur.
Jejich cestou se stala původní trasa, po které kráčeli v minulosti účastníci pohřbu studenta Jana Opletala. Ten byl 28. října 1939 během demonstrace postřelen nacisty, přičemž následkům svých zranění podlehl 11. listopadu.
V davu ze dne 17. listopadu 1989 bylo možno pozorovat také transparent s nápisem „Opletal měl odvahu“. A právě na tuto odvahu se snažili navázat lidé z roku 1989, kteří stejně jako zesnulý Opletal toužili po svobodě. Z Albertova se přesunuli na Vyšehrad, kde položili svíce na pomník českého básníka a prozaika Karla Hynka Máchy.
Po vystoupení řečníků měla oficiální část akce skončit. Dav lidí se ale následně přesunul směrem na Václavské náměstí. Přibližně v 19:12 dostaly bezpečnostní jednotky příkaz, aby dav lidí zablokovaly.
Početná skupina se začala „aktivně přihlašovat k ideálům svobody a pravdy“. Z pohledu komunistické strany ale mělo jít, jak se zmiňuje v dobové reportáži ČT, o „zneužití masové události na protisocialistické vystoupení“ a „narušení veřejného pořádku“.
Což v přeneseném významu slova znamenalo skandování hesel proti pražskému tajemníkovi strany Miloslavu Štěpánu či generálnímu tajemníkovi KSČ Milouš Jakešovi. Dav lidí naopak hlasitým způsobem podporoval disidenta Václava Havla hesly „Ať žije Havel“ či „Havel na hrad“.
Agent StB, který měl hrát mrtvého a tvrdil, že za převratem stála StB
Přímo v davu se kromě mnoha nadšených demonstrantů nacházel i poručík Státní bezpečnostní služby Ludvík Zifčák. Ten se ke shromáždění podle svého vyjádření přičlenil na příkaz nadřízených. Na místě sehrál roli v případě fámy o smrti studenta Martina Šmída, píše iDNES.cz.
Tvrdil, že cílem bylo, aby se StB zbavila zkostnatělého vedení strany a proměnila socialismus v jeho kapitalistickou verzi, tvrdil estébák pro týdeník Život. „Po své ‚smrti‘ jsem měl zmizet v zahraničí. Vše, co souviselo s osobou mrtvého studenta, bylo součástí určité strategie,“ řekl. Vyšetřovací komise Federálního shromáždění, která se později zabývala událostmi ze dne 17. listopadu, ale označila jeho tvrzení za nepravdivé.
„V první vyšetřovací komisi byli někteří studenti z Prahy, například zmíním Vaška Bartošku. Ale první komise se nakonec nikam ani nepropracovala, a proto Federální shromáždění zvolilo druhou komisi a ta již byla složena pouze z poslanců. Tato komise v roce 1992 vydala závěrečnou zprávu,“ řekl Žitný, který označil tvrzení Žifčáka za úplnou lež.
„Komise provedla obrovské množství výslechů. Stovky a stovky, ne-li tisíce. Pamatuji si, když jsem se o tom bavil s členy komise, se kterými jsem byl v dané době téměř denně v kontaktu. Standa Devátý, jeden člen komise, mi říkal, že kdybychom ve výsleších narazili byť jen na jeden podezřelý moment, tak jdeme po tom. Ale nic takového se nenašlo. A to vyslýchali bývalé příslušníky a jejich nadřízené ze všech útvarů. Proběhli všechny zprávy a rozkazy, které se k událostem vázaly. Nenašli jediný podezřelý moment toho, že by to bylo připravováno,“ vyjádřil se negativně k možnosti, že by byli demonstranti manipulováni StB.
Ve shromáždění neměla prsty StB ani disidenti
„Zifčák byl nasazen do prostředí vysokoškoláků v Ostravě. Na shromáždění do Prahy sice přišel, ale neměl od nikoho žádné pověření. Jel tam spontánně. Částečně v rámci své práce, a tedy infiltrace, a částečně v rámci událostí, které hýbaly Československem. Když se dostal dopředu, snažil se jednak naznačit, že on je jejich. Nikdo na to ale nereagoval, takže napadli i jeho. Z toho pak vznikla fáma, že nějaký student byl zabit,“ popsal bezpečnostní analytik situaci, při které byl bezpečnostními jednotkami napaden agent StB v utajení. Podle všeho na místě omdlel a později vznikla fáma, že šlo o mrtvého studenta – jakéhosi Martina Šmída.
„Výsledkem vyšetření odborníků z příslušných zdravotnických oborů se jeví jako nejvíc pravděpodobná možnost, že poté, co v bezprostřední blízkosti postupujícího kordonu Pohotovostního pluku, dostal jednu ránu obuškem (poznámka redakce – řeč je o Zifčákovi) do předloktí (což bylo vyšetřením v nemocnici Na Františku prokázanou) se stáhl do větší vzdálenosti od kordonu a zde v důsledku psychického i fyzického vypětí omdlel,“ píše se ve zprávě vyšetřovací komise Federálního shromáždění pro objasnění událostí 17. listopadu z roku 1989. Nešlo tedy o žádného mrtvého studenta, ale pouze o agenta StB, který po zásahu omdlel.
Vězni z Leopoldova měli mačety a sekery. Při zásahu svlékli trestance do naha
31. října 2019 12:11
„A jedna bláznivá paní jménem Dražská začala rozšiřovat tuto lež. A protože byla napojena na širší disidentské prostředí, tak se to od nich dostalo do Svobodné Evropy. Není třeba za tím hledat absolutně žádnou konspiraci. Byla to jen shoda několika okolností. Celá konstrukce se Zifčákem a Dražskou je tak krkolomná, že to tímto způsobem nemohl nikdo naplánovat. To je prostě nesmysl a nemá to hlavu a patu. Ale snadněji se věří konspiracím než jednoduchým vysvětlením,“ řekl Žitný.
A jak k shromáždění přistupovali čeští disidenti? „Český disent žádnou takovou akci nepřipravoval. Celý rok se od ní drželi. Připravovali totiž shromáždění až na 10. prosince a to na Den lidských práv. Neboť Charta 77 vznikla proto, aby se v Československu dodržovala lidská práva. K tomu datu měla být demonstrace, kterou by připravovala Charta 77. K ní už ale nedošlo. Dá se tedy říci, že vývoj předběhl ty, kteří viděli a chápali, že ta změna brzy přijde,“ dodal.
Zvedali ruce, ale i tak je bili obušky
Po obklíčení bezpečnostními jednotkami státu někteří demonstranti odešli pryč, ale mnozí zůstali na místě. Zásah podle TASR začal přibližně ve 20:25. Ze strany Národního divadla cestu blokoval Školní pohotovostní oddíl a Národní třídu obsadil Pohotovostní pluk Sboru národní bezpečnosti. Lidé stojící před zásahovými bezpečnostními jednotkami s obušky a štíty zpívali hymnu, po níž skandovali heslo „Máte sloužit lidem!“.
Rudé barety (jednotky z Oddílu zvláštního určení) začaly z davu vytahovat demonstranty, které následně napadali, a to i v momentě, kdy už leželi na zemi. „Ještě než došlo k největšímu zásahu, tak si (poznámka redakce – rudé barety) speciálně vybírali lidi a tloukli je. Jen tak si vybrali lidi, kteří se skryli do domu, šli pro ně až nahoru a když se neukryli v bytě, měli smůlu. Člověka vytáhli ven, celou cestu ho mlátili a potom ho hodili zpět mezi lidi,“ vyjádřil se k zásahu agresivních rudých baretů jeden z protestujících.
Příslušníci bezpečnostních jednotek na výzvy lidi, aby s útokem přestali, jednoduše nereagovali. Někteří se rozhodli sednout si na zem a se zdviženýma rukama ukázat svůj pacifistický postoj. Dívky ozbrojencům za štíty dávaly květiny a snažily se celou situaci odlehčit. „Máme holé ruce,“ skandovali demonstranti opakovaně. Pokud si ale mysleli, že se jim podaří zásahové jednotky zastavit, byli na omylu. Jak dokazují archivní záběry, na mírumilovně sedící lidi útočili příslušníci Sboru národní bezpečnosti stejně jako na všechny ostatní.
Odpor byl marný. Bezpečnostní složky občany napadaly obušky a chránily se plexisklovými štíty. Dav lidí se musel dát na útěk. Všude panoval obrovský chaos a zásahové jednotky stlačovaly demonstrantů stále více k sobě.
Při přechodu přes úzké uličky demonstranty neustále napadali
Lidé, kteří chtěli uprchnout, museli projít pod Schirdingovským palácem přezdívaným Kaňkův dům nebo přes jiné velmi úzké uličky. Právě v těchto místech demonstranti dostávali od bezpečnostních složek nejvíc „zabrat“. Kdo chtěl odejít pryč, musel snést opakované údery obuškem po celém těle.
„Všechny represivní síly, které byly nasazeny, jednoduše zmatkovaly. Nepočítaly s takovým vývojem a reagovaly nepřiměřeně,“ vyjádřil se k situaci Žitný. Ve své podstatě už tedy ozbrojené jednotky nekonaly tak, aby se dav lidí rozpustil, ale aby každý, kdo se protestu zúčastnil, dostal za vyučenou v podobě fyzického napadení.
Poslední útoky na účastníky manifestace vymizely zhruba ve 22:30. Výsledkem bylo podle TASR 600 zraněných lidí, z nichž 35 bylo hospitalizováno. Bezpečnostní složky těžce zranily sedm demonstrantů.
Právě tvrdý zásah bezpečnostních složek v Praze způsobil pobouření v celé společnosti a následné rozsáhlé klidné manifestace, které vedly k pádu komunistického režimu a ke svobodným volbám v Československu. Na počátku nenásilné sametové revoluce, tak bylo nepřiměřené násilí komunistických bezpečnostních složek proti bezbranným civilistům.
Na níže přiložené mapě najdeš pamětní desku k událostem ze dne 17. listopadu 1989
Památník před podloubím
