Nová studie zkoumala, co mohli cítit naši prapředkové. Denisované víc cítili sladké, neandertálci měli čich slabší, mělo to ale i své výhody.
Studie, o které informoval server Science Alert, přišla s informacemi, že druh pračlověka známý jako denisovan měl velmi dobře vyvinutý čich. Druh pračlověka, jehož existence byla objevena až v roce 2010, cítil zejména sladké pachy, jako je med či vanilka, jeho receptory dobře reagovaly i na kořeněné vůně, jako jsou například bylinky. To mu pomáhalo například sehnat si výživnou potravu.
Jemu příbuzní neandertálci si podle nového výzkumu naopak užívali jinou kuriozitu, která jim v dávnověku měla napomoct se soužitím. Jejich těla si vyvinula mutaci, která způsobovala, že necítili své vlastní pachy. Lidé totiž mají geneticky velmi rozmanité čichové receptory, což nám umožňuje detekovat širokou škálu pachů. To pralidem mohlo pomoct adaptovat se na nová prostředí.
Experiment porovnával čich neandertálců a denisovanů s tím naším
V experimentu výzkumnice Kara Hoover, antropoložka z University of Alaska, a Claire de March, biochemička z Université Paris-Saclay, zkoumaly pachové receptory z genomů tří neandertálců, jednoho denisovana a pračlověka. Cílem bylo přiblížit, jak naši nejbližší dávní příbuzní používali svůj čich, a porovnat to s tím, jak fungují smysly dnešního člověka. Hoover objevila jedenáct receptorů obsahujících unikátní variace DNA, které se u dnešních lidí nevyskytují.
Vědkyni překvapilo, že neandertálci i denisované byli schopni rozpoznat stejné druhy pachů jako dnešní lidé. Ukázalo se ale, že denisované byli na pachy citlivější, zatímco neandertálci měli slabší čich, a to zejména v jedné kategorii – smradlavé tělesné pachy. Jednomu ze zkoumaných neandertálců, který zastupoval skupiny žijící na Sibiři, chyběla schopnost cítit odér moči a potu. Společné soužití v jeskyních tak mohlo být pro naše prapředky o něco příjemnější.
