Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Britští rockeři Foals přijedou 28. června do Prahy. Refresher ti přináší rozhovor s frontmanem Yannisem Philippakisem.
V roce 2013 pobláznili celý svět skladbou My Number a od té doby jsou považováni za jednu z nejlepších rockových kapel vůbec. Řeč je o britských Foals, kteří se po šesti letech vrátí do Prahy a 28. června vystoupí ve Žlutých lázních. Refresher měl možnost spojit se s frontmanem kapely Yannisem Philippakisem a přináší ti rozhovor, ve kterém se dočteš, jak kapela vzpomíná na krušné začátky, na co se mohou těšit tuzemští fanoušci a fanynky, ale třeba také to, jak Yannis nahlíží na duševní zdraví.
Více našich rozhovorů se zahraničními umělci a umělkyněmi nalezneš zde.
V rozhovoru pro Independent v roce 2022 jsi uvedl, že kolem roku 2010 jste žili v jednom domě, byli jste na mizině a zažívali jste krušné časy. Dnes hrajete pro vyprodané haly po celém světě. Jak zpětně hodnotíš tuto fázi života?
Musím říct, že to bylo skvělé a rád na tuto fázi vzpomínám, nevyměnil bych ji za nic na světě. Ve sklepě jsme měli studio, takže když jsme chtěli nahrávat novou hudbu, jenom jsme seběhli dolů a mohli jsme. Klidně i v deset večer. Spousta věcí vlastně vznikla jenom díky tomu, jak jsme žili, a naše první desky by nebyly takové, jaké jsou, kdybychom spolu nebydleli. Náš každý den vypadal tak, že jsme vstali, šli jsme dělat novou hudbu a v noci jsme pařili s přáteli. Už je to ale 13 let zpátky a naše životy se od té doby hodně změnily…
Dříve jsem byl dost bouřlivý a svým způsobem nešťastný. (...) Hudbu jsem vnímal jako svoji vlastní formu terapie.
V čem byl Yannis před deseti lety jiný než Yannis dnes?
Dříve jsem byl dost bouřlivý a svým způsobem nešťastný. Dnes jsem více zavázaný svému osobnímu životu, a také tedy víc unavený. Změna nastala i v mojí kreativitě. Dříve jsem hudbu vnímal jako svoji vlastní formu terapie, moje kreativita byla nárazová, ale teď je více stálá, což přišlo tak nějak s věkem.
Magazín Rolling Stone vás označuje jako jednu z nejdůležitějších britských rockových kapel. Co si o tom myslíš?
Je to skvělé, krásný pocit, když o tobě někdo takhle mluví. Hlavně po těch letech. Hudbu tvoříme už tolik let, vypracovali jsme se z úplného dna na vrchol a nebylo to zadarmo. Museli jsme opravdu dřít a všech pět z nás tomu věnovalo hodně energie. Teď ale nastupuje nová generace a je možné, že se naše postavení na hudební scéně změní. Způsob, jakým je dnes hudba konzumována, je odlišný od toho, jak tomu bylo dřív, a mění se i celá kultura. Ale pořád jsem moc pyšný na to, co jsme zvládli, že stále hrajeme, že má naše hudba takový vliv a že měla i takový vliv na naše přátelství.
V červnu přijedete do Prahy. Na co se fanoušci a fanynky mohou těšit?
Na skvělou live show. Budeme hrát pecky ze starých alb, ale také z nejnovější desky Life Is Yours. Živáky miluju, stát na stagi je ten nejlepší pocit. Bude to zasr*ně dobrá show.
Deska Life Is Yours je rozhodně více taneční než ty předchozí, je optimistická a plná radosti. (...) Chtěli jsme uniknout z pochmurného světa.
Jak sám říkáš, do Prahy přivezete i nejnovější album Life Is Yours. V čem je tato deska jiná než ty předchozí?
Deska Life Is Yours je rozhodně více taneční než ty předchozí, je optimistická a plná radosti. Tuhle desku jsme napsali během lockdownu a pandemie koronaviru, v depresivním období, a byla to pro nás taková terapie. Chtěli jsme uniknout z toho pochmurného světa, přinést trochu radosti. Proto je ta deska taková, jaká je. Ale jak říkám, českým fanouškům a fanynkám přivezeme i starší songy, všechny hity.
Zdroj: Foals/propagační materiál
Podle čeho se rozhodujete, které songy dáte na setlist? Je vůbec možné nakombinovat songy, které jste napsali před 10 lety a dnes, tak, aby to dávalo smysl?
Jo, lze to dobře nakombinovat, ale problém je ten, že máme velkou spoustu songů. Ty skladby, které třeba máme nejraději my v kapele, nemusí být tak známé pro naše fanoušky a fanynky, neobjevovaly se třeba v rádiích a je ošemetné sestavit setlist tak, aby byli potěšeni všichni. Venku máme už 7 desek, to je něco přes 70 songů, a vybrat z nich 15 až 18 skladeb, které dáme na setlist, je náročné. Obzvlášť když chceme potěšit sebe i naše posluchače.
V písni 2am z alba Life Is Yours zpíváš: And all these years, I've been running from my fears (A celé ty roky jsem utíkal před svým strachem, pozn. redakce). Co je tvůj největší strach?
Strašně se bojím výšek. To sice není úplně to, o čem zpívám v téhle písni, ale teď je to můj největší strach. Což je zvláštní, protože jsem se výšek nikdy nebál a přišlo to až s věkem, za posledních 10 let se to hodně zhoršilo.
Lidé by o svoje duševní zdraví měli pečovat a měli by si uvědomit, že to není „jen“ deprese nebo úzkost, ale také třeba toxická maskulinita.
Narážela jsem na to, že skladba 2am je o duševním zdraví. Je podle tebe důležité hovořit veřejně o psychickém zdraví?
Ano, je důležité o tom mluvit. Třeba já o tom píšu songy, a jak jsem již zmiňoval, hudba je pro mě jako terapie. Ale nevím, jestli jsem ten správný člověk, který by se měl aktivně zapojovat do veřejné debaty o duševním zdraví, který by měl někomu říkat, co má a nemá dělat. Ale samozřejmě to důležité je. Lidé by o svoje duševní zdraví měli pečovat a měli by si uvědomit, že to není „jen“ deprese nebo úzkost, ale také třeba toxická maskulinita a další.
V minulém roce jste hráli na Glastonbury a mnozí tento koncert označují za nejlepší show celého festivalu. Souhlasíš?
Je to kur*vsky dobrý pocit, že si lidé náš set tolik užili, že s námi prožili tak krásné chvíle. Glastonbury je kouzelný festival, svým způsobem speciální, hrají na něm ti nejlepší hudebníci a hudebnice… Takže takové tvrzení mi dělá velkou radost. Už jsme kdysi na Glastonbury hráli, ale tentokrát jsme headlinovali hlavní stage a byl to neuvěřitelný zážitek. Magický okamžik, na který asi nikdy nezapomeneme.
Zdroj: Foals/propagační materiál
Užíváte si hraní v Anglii víc než kdekoli jinde ve světě?
V Anglii hraju moc rád, ale jestli něco miluju na hraní v kapele, tak je to právě cestování. Chci cestovat, hrát pro lidi z celého světa, poznávat nové kultury, jiné energie… mohla by to být nuda, kdybychom hráli jen v Anglii.
Velké show mají v poslední době skvělou energii, jsou strašně mocné, a tak jsem se na nich stal tak trochu závislým.
Co si užíváš víc, hraní v malých klubech, nebo headlinování festivalů?
V tento moment asi více preferuji hraní na velkých show, ale vždycky záleží na aktuální náladě. Když to vezmu kolem a kolem, tak to jediné, na čem záleží, je, abych prostě mohl dělat hudbu. Na prostoru už tolik nezáleží. Pokud je na show dobrá energie, tak mi nezáleží na tom, kde jsem a pro kolik lidí hraju. Ale je pravda, že velké show mají v poslední době skvělou energii, jsou strašně mocné, a tak jsem se na nich stal tak trochu závislým. Ačkoli hraní v malých upocených klubech je také skvělé… líbí se mi mix obojího.
Je tu něco, co bys chtěl vzkázat svým českým fanouškům a fanynkám?
Už se na všechny strašně moc těším, uběhla dlouhá doba od chvíle, kdy jsme v Česku hráli naposledy… Praha je krásné město, žijí v ní skvělí lidé a těšíme se, až je znovu uvidíme a strávíme s nimi nějaký čas. A třeba se potkáme v baru Ouky Douky, který jsme si posledně oblíbili.
