Fotbal je dlouhodobě zřejmě vůbec tím nejpopulárnějším sportem na světě. V historii měl významné postavení i v místě, kde by ho zřejmě čekal málokdo.
V koncentračním táboře Terezín během druhé světové války fungoval jako soutěž, která kromě sportovního zápolení symbolizovala i únik před strachem a nejistou budoucností.
Terezín, město paradoxů
Terezín byl vybudován už na konci 18. století jako pevnost střežící severní přístupy do vnitrozemí Čech. V roce 1782 mu byl udělen statut města, jehož život byl těsně spjat s vojenskou posádkou. Do historie se Terezín nejvýrazněji zapsal v průběhu 2. světové války, bohužel černým písmem. Nacisté zde nejprve v roce 1940 zřídili policejní věznici pražského gestapa, o rok později ve městě samotném vybudovali ghetto – koncentrační tábor pro lidi židovského původu. Ti zde byli soustředěni do doby, než budou místa k vyhlazování na východě připravena k jejich konečné likvidaci. Od roku 1942 mířily všechny transporty z Terezína přímo do polské Osvětimi.
V průběhu války prošlo terezínským ghettem více než 140 tisíc vězňů, a to z řad mužů, žen i dětí. Přímo na místě zemřelo na 35 tisíc vězňů, nejčastěji v důsledku stresu, hladu a špatných ubytovacích a hygienických podmínek. Vězni nejprve bydleli jen v kasárnách, po vystěhování tamních obyvatel i v civilních domech. Když byl ale tábor přeplněný, lidé často museli obývat i půdy nebo sklepy.
Ghettu velela nacistická komandatura, která rozkazovala židovské samosprávě. Ta měla na starost zajištění vnitřního chodu tábora. Přestože nacisté v ghettu udržovali řád pomocí různých zákazů a nařízení, jako strážní zde sloužili i protektorátní četníci, kteří často s vězni sympatizovali a snažili se jim nějakým způsobem pomáhat.
Židovská samospráva se snažila ulehčit osud zejména dětem. Přestože to nacisté zakázali, probíhalo v ghettu tajné vyučování. Po určité době byl obnoven i kulturní život, který měl podle pamětníků sloužit k zastření pravdy o osudu Židů. Umění bylo i pro samotné Židy významné jako pomoc před depresemi a strachem z nejisté budoucnosti.
„Terezín byl městem paradoxů, protože na jedné straně umírali lidé, zvláště staří, kteří žili v hrozných podmínkách. Domy, v nichž byli ubytováni, byly bez tekoucí vody, panovaly v nich vši, blechy, štěnice, špína, hlad, ponorková nemoc. Na druhé straně byli zde mladí, zajímající se o fotbal a kulturu. A právě fotbal byl obrovskou posilou, že nejsme oběti, ale lidé, kteří dokáží překonat hrůzu,“ vzpomínal v knize Fotbal pod žlutou hvězdou filozof a historik Toman Brod.
První ligu vyhrál tým Sklad použitého textilu
Byl to právě nejpopulárnější kolektivní sport, který v terezínském ghettu nebyl pouze zábavou, ale zejména radostí a bojem. V čase nejistoty pomáhal terezínským vězňům přežít. To potvrdil mimo jiné už zmiňovaný Toman Brod, který v Terezíně sám hrál. „Sport byl spolu s kulturou obrovskou injekcí. Těšili jsme se na něj, dával nám radost, posiloval naše sebevědomí. Byly to chvíle, které nás odváděly od toho, v čem jsme museli žít. Fotbal a kultura byly duchovním odporem, který se málem rovnal ozbrojenému,“ uvedl Brod, který do Terezína odjel v roce 1942 coby dvanáctiletý chlapec.
S fotbalem se v Terezíně začalo hned v roce 1942, kdy se město stalo ghettem. Nešlo jen o obyčejné zápasy, které se sem tam nahodile konaly.
Nejdůležitější soutěží byla liga, která dostala přízvisko Terezínská. Rozjela se na jaře 1943. Byla jednokolová, mistr ligy byl vyhlašován dvakrát ročně – na jaře a na podzim. Účastnila se jí pouze sedmičlenná mužstva, protože hřiště byla menší. Hrálo se 2 × 35 minut. Od samotného začátku byl zájem o fotbal v Terezíně velký a postupně se zvyšoval, proto se tamní nacistické Oddělení pro využívání volného času rozhodlo zřídit příslušnou organizaci, která by se řízením fotbalové soutěže zabývala. Zjednodušeně se tato organizace podobala fotbalovému svazu.
Organizace byla na tehdejší podmínky opravdu pečlivá. Kromě zmíněné organizace vznikl i fotbalový výbor a několik komisí (disciplinární, ligová, rozhodčí, divizní), jejichž činovníci měli za úkol vypracovat příslušné statuty.
Jednotlivá mužstva byla pojmenována podle svého pracovního zařazení v ghettu – hráli například Kuchaři, Řezníci, Zahradníci, Krejčí, Stavební komando, Zemědělci, Železniční stavby nebo Ústřední zásobování. Našly se ale i týmy s klubovými jmény (Hagibor Terezín, Viktorie Plzeň, Kladno, Maccabi Praha a další). Svá družstva měla i mládež, třeba Bobři, Bašta, Modrobílí, Puňta nebo Elektro.
Konečná tabulka jarní ligy 1943:
| Pořadí týmů | Vstřelené / inkasované branky | Počet bodů |
| 1. Sklad použitého textilu | 36:13 | 15 |
| 2. Kuchaři | 60:18 | 12 |
| 3. Hagibor Praha | 33:23 | 12 |
| 4. Zahradníci | 31:24 | 12 |
| 5. Strážci ghetta | 44:22 | 11 |
| 6. Elektrikáři | 30:35 | 10 |
| 7. Péče o mládež | 31:33 | 8 |
| 8. Hagibor Terezín | 29:48 | 4 |
| 9. FC Wien | 20:50 | 4 |
| 10. SC Linden | 15:63 | 0 |
