KVÍZ: Jak dobře znáš české dálnice a silnice?

Termíny autostráda, ale také autodráha původně označovaly nejvyšší kategorii automobilových dopravních cest v českých zemích. Kdyby se během tzv. první republiky nerozhodlo o českém názvu, nejspíš budeme nadále po vzoru německé Autobahn jezdit po autodráze.

Tehdejší Československo bylo opravdu průkopníkem v plánech na stavbu efektivních komunikací. Chtělo to ale vlastní, nepřevzaté jméno. S tím přišel tehdejší zaměstnanec Velitelství stavby dálnic Karel Chmel. Podle webu iDNES.cz dnes stále není známo, jak přesně na toto slovo přišel. Předpokládá se však, že je to nejspíš zkratka dálkových silnic. Začalo se užívat v letech 1938–1939.

Není tajemstvím, že Československo tehdy excelovalo v průmyslové výrobě a také bylo jedním z prvních států, které kvůli bujícímu životu uvnitř plánovaly dálnice. Začalo se u nás již v roce 1935. Bohužel ještě nikdo netušil, že se blíží další světová válka.

Československý podnikatel, jenž po smrti bratra převzal vedení obuvního gigantu Baťa, napsal v roce 1937 knihu Budujeme stát pro 40 000 000 lidí, která pojednávala o tom, jak by se jeho domovina mohla ještě více ekonomicky, průmyslově i dopravně pozvednout. V ní počítal také s obrovskou dálnicí, tepnou, která by protínala celé území Československa od Sudet až po Podkarpatskou Rus a která by se dále rozšiřovala do Rumunska a také na Západ a spojila by celou Evropu. Jeho smělý plán začínal v Chebu a měl končit právě ve Velkém Bočkově na rumunské hranici. Také by zdaleka minula Prahu, Zlín však nikoliv. Baťovy vize však musely ustoupit realitě.

Základem bylo samozřejmě vybudovat páteřní dálnici, která spojí dlouhatánský šípovitý tvar Československa ze západu na východ. Nacistický puč nicméně změnil mnohé a v protektorátu bylo nutné vybudovat spojnici, která nahradí komunikace používané před Mnichovem v té době již na německém území. Proto se v lednu roku 1939, prakticky pár měsíců po schválení, začala stavět naše státní tepna.

Tak si to vyjmenujme: D0, D1, D2, D3, D4, D5, D6, D7 a D8. Devítka není, D10, D11 a následně D35, D46, D48, D52, D55 a D56. Dohromady se jedná o 17 dálničních označení.

Pro ty, kteří se vyznají v mapách, to bude asi trochu jednodušší určit. Vidíme, že je silnice napojena na Olomouc a směřuje na severozápad k Pardubicím. To může být jen rozestavěná D35.

Jen tři dálnice přesahují k 1. 1. 2023 délku sta kilometrů. Kromě výše zmíněné jedničky se jedná o dálnici D11 z Prahy do Jaroměře, která měří něco přes 114 kilometrů, a hledaná D5 z Prahy do Rozvadova měří něco přes 151 kilometrů.

Pražský okruh to opravdu není, naopak. V Česku je rozestavěno hned několik dálnic, které mají méně než 20 kilometrů. Ta zcela nejkratší je v úseku Ostrava (I/56) – Frýdek-Místek (D48, I/56) a měří 13 049 metrů.

Kousek od Prahy, směrem na jih, se stále staví dálnice D4.

Když se posuneme ještě trochu víc na východ, narazíme na dálnici, která má ambici spojit Prahu s Českými Budějovicemi. Zatím se tak nestalo. Dostala označení D3.

Celkem 343, respektive 378 kilometrů dálnic se postavilo v Česku během 70. let 20. století a nultých let 21. století. Těmto dobám se říká highwayboom.

Dálniční spojnice mezi Rakouskem a Českou republikou se nazývá D2 a je tou důstojnější. Druhá z hlavních spojnic, která vede přes Mikulov, je v mnohem horším stavu. Tudy měla vést slibovaná dálnice D52, jenže její stavba je prozatím jen na papíře.

Neradi bychom vynechali i slepou mapu na Ústecku. Puntík leží na dálnici Praha (D0) – Nová Ves (I/16) – Lovosice (I/15, I/30) – Bílinka (I/8) – Řehlovice (I/63) – Chlumec (I/30) – Knínice (I/13) – Petrovice – Německo, tedy D8.

Je to málo? Je to moc? To necháme na tobě. Faktem je, že k začátku to bylo 1 363 192 metrů, tedy přes 1363 kilometrů.