Překvapení, řekl Renne Dang a v pondělí 14. srpna vydal projekt s názvem poslední léto. Škoda.
Jestli Kytky z pumpy přesvědčily Renneho Danga o tom, že zpěv je směr, kterým by se měl hudebně dál ubírat, jsou to čísla, která promluvila pro. Zpěv do toho promluvit nemohl, chyběl mu totiž jakýkoliv hlas.
Počet zhlédnutí a poslechů zní jako pádný důvod nevzdávat se a nevracet se k základům – striktnímu rapu, jenž mu umožnil experimentovat s jeho kariérou. Jasně, něco si žádá „progres“, trend, posun, ale tvrdé rapové texty jsou evergreenem a budou tu v jakémkoliv období. Cit pro punchline a agresivní hlas, jaký má rodák z Rychnova nad Kněžnou, nemá jen tak někdo. Renne však chtěl jinak a pokračoval ve svém snu zakotvit i v melodické zpěvné rovině.
Dang opravdu tvrdý chleba měl, díky bohu za autotune. Pamatujeme si na track Pouto z desky DANG, který nás jen utvrdil v tom, že za posunem k lepšímu bude nutné vyšperkovat spoustu věcí.
Zase se shodou okolností jedná o track, který číselně válel. Úspěch mu nicméně nezajistila hudba jako taková, ale myšlenka a fakt, že hezky vypadající umělec/rapper na moderně popové lince, i když zde byla snaha o pop-punk, vyznává city. Čert vezmi intonaci, melodii, dýchání. Maličkosti...
A nezůstaneme jen u jednoho, ostatně takových pokusů bylo tehdy víc. O trochu líp si vedl třeba v Mayday. V písni, kam si pozval Mirai. O tom se asi Danggkiddovi žijícímu Zmrdlife nesnilo ani v nejhorší noční můře.
Náprava
Nechme ale všechny tyto věci stranou. Kdo jiný než my by měl chápat, že vývoj nezastavíš, a když přichází změna, může přijít i v drastičtější formě. Dang se s dalšími lety položil do více umělečtější podoby. V roce 2023 ale vydal desku Navzdory, s níž chtěl své tendence vyvážit.
V celých 13 stopách se objevili jen čtyři hosté, z toho 3 rappeři každým coulem – kromě Idei (pro starší posluchačstvo) a KOJOa (pro mladší) dokonce Rytmus, jehož jméno pořád budí obdiv.
Pěvecké tendence upravil do „přijatelnějšího“ všedního tvaru pro rapového konzumenta. Mainstreamové reggeatónové rytmy a široce zefektované refrény rámované taneční hudbou následovaly docela zajímavé rapové sloky s decentnější hlasovou úpravou.
Dokážeme si představit, že si tímto krokem získal zpět staré hardcore fans, u nichž stále hraje například Con Lai. Navíc si dokázal, že to v sobě ještě pořád má. Tedy vydat celou desku, která nepostrádá rapový parametr.
Tím, že Navzdory vyšlo na konci května tohoto roku, nikdo úplně nepředpokládal, že by Dang mohl vydat ještě něco dalšího. Deska to byla plnohodnotná, měla standardní počet stop, velké (i drahé) hosty, nějakou hlavu, patu i hit by se v ní našel. Jenže on přišel.
Co bude, až nebude rap
EP, 7 stop, 13 minut, slunečnice, smajlíci v názvu. Kompilace poslední léto, jak ji Dang nazval, nás teda splavila. Pocity návalů horka neměly nic společného s tím, co se děje za okny. Bohužel.
Co jej vůbec donutilo vydat projekt poslední léto? Co má znamenat název projektu? Jakože sesumíroval události, které se staly poslední, tedy nynější léto, v půlce srpna? Nebo se jedná o léto roku 2022? Snad nejde o nějaký podprahový vzkaz, ve kterém se nám snaží sdělit šokující plán na příští rok. I když pokud by to mělo být poslední léto ve spojitosti s podobnými projekty, budeme rádi.
Jestli se naopak jednalo o ukojení tendence zpívat, tak takhle už, prosím, ne. Bohužel jsme srozuměni s tím, že jde o vstřícný krok k nové, narůstající fanouškovské základně, přičemž z té staré se stává niche. Jenže kde se vzal ten „čistý popíček“? Ach jo. Kdybychom mohli, teď použijeme smutný smajlík my.
Je hezké, že v sedmistopém EP, které má ale v reálu jen stopy čtyři, vyjadřuje své pravé emoce. Respektive věříme, že se nejedná o akt. Proč taky. Který ze striktních rapperů by chtěl předstírat, že se cítí opuštěný, že se bojí osamění, stáří a že je v krizi? Možná kdyby nedávno v albu Navzdory nedokázal, že se tyto emoce dají vyjádřit hudebně mnohem přívětivěji než takto, by zde nebyla vidět tak citelná změna k horšímu.
Ještě víc nás ale dostal odkaz celého projektu. Že by jej doháněla nějaká krize středního věku? Před třicítkou? V tracku slzy v dešti, ve kterém nastolil instrumentální agendu à la blink-182 na albu NINE, „cítí, že mu ujíždí vlak“, „dělá věci, co se nesmí“, a „utíká daleko, kde se nestárne“. Na takové texty je fakt moc brzy.
Všechny hudební stopy prokládá asi půlminutovými skity, ve kterých se pije, slaví nebo řve a oslavují se 30. narozeniny slovy „nechtěl bych mít třicet“. Fair point. Ale mít třicet neznamená ztratit styl, obléknout nátělník, zpupkatět a zchřadnout.
happy face :) je snad ještě úzkostnější. Předstíraná láska, nasazování masek, obrovské klišé, nýbrž pochopitelné. Jak ale vysvětlit track s názvem nesnáším to, že musím zemřít s veselým pískáním. „Zastav, zpomal čas, dochází síly, čím víc chci žít, tím rychleji umírám.“ Je všechno v pohodě, Renne?
Jak ale zpěvák vyřeší svoji krizi? Jako pravý chlap ve středním věku – fet, koks a one night stand s dovětkem „cítím, že žiju“. No bezva.
Suma sumárum, když ho to nutí zpívat, je všechno v pohodě. Doba si ostatně určuje své. Renne Dang umí vměstnat své hrdelní ambice i do rapových mezí poměrně vkusně. Ale opustit rap úplně, to by se vážně stát nemělo. Nikdy. I když rap bude dnešním popem, není to to samé. On by totiž mohl migrovat do toho opravdového. A to nikdo z nás nechce.
