Poznej bratry Von Erichovy, kteří by byli dokonale šťastní, kdyby je nepronásledovala rodinná kletba.
Psala se šedesátá léta. Fritz Von Erich (Holt McCallany) drtil jednoho soupeře za druhým s jediným cílem. Chtěl dosáhnout na titul národního wrestlingového šampiona v těžké váze. Nepovedlo se. Ale Fritz se nevzdal a řekl si, že vysněný titul za pár let získá alespoň jeho syn. Naštěstí má hned čtyři.
Jejich výchovu ale Fritz pojal dost svérázně, jak ti řekne jedna z úvodních scén u rodinné snídaně. „Nejradši mám Kerryho, protože jede na olympiádu. Potom Kevina, protože je texaský šampion. Pak Davida, kterého čeká bojový debut. Až potom tebe, Mikeu,“ vysvětluje otec nejmladšímu ze čtyř bratrů a jedním dechem ho přesvědčuje, aby nabral víc svalů. Zbytek rodiny přikyvuje a spokojeně přikusuje slaninu.
Když jsi silný, ale křehký
A už jsi až po krk v rodinné dynamice Von Erichových, kterým vládne macho patriarcha. Příběh je založen na skutečných lidech, z nichž někteří ještě žijí. Čekej pohledy na zápasy pořádně z detailu, vyboulené svaly a hodně (moc hodně?) těsných slipů v křiklavých barvách.
Pod maskulinní podívanou ale číhají existenciální otázky o tom, že ani wrestlingoví šampioni nemusí unést břemeno toxických rodinných vztahů. Nebo jestli se řetěz tragických událostí (spoilovat nebudeme) dá „svést“ na staré prokletí.
The Iron Claw. USA / Velká Británie, 2023, 132 min
Režie a scénář: Sean Durkin
Kamera: Mátyás Erdély
Hrají: Zac Efron, Lily James, Harris Dickinson, Jeremy Allen White, Maura Tierney, Holt McCallany
Příběh sledujeme očima Kevina (Zac Efron), který má vše, aby byl otcovým miláčkem. Solidně rozběhnutou wrestlingovou kariéru, pořádně nafouklé svaly a první titul na kontě. Kromě toho je ale citlivý. Dohlíží třeba právě na mladšího brášku Mikea, který radši hraje v kapele, než buší do ostatních, a rodiče mu to mají za zlé. Kevin by zkrátka nechtěl nic víc než dosáhnout na post šampiona a celý život prožít se svými brášky. Alespoň to tedy opakuje až s dětskou naivitou.
Uzavřenou rodinnou atmosféru naruší až příchod Pam (Lily James), která Kevina po zápasu prostě požádá o autogram a pozve ho na drink. „Na to se mě ještě nikdy nikdo nezeptal...“ koktá hlavní hrdina. Pod horou svalů a kůží opálenou texaským sluncem se totiž skrývá křehký a trochu nesmělý mladý muž.
Za filmem scenáristicky i režijně stojí Sean Durkin, který si na americké artové scéně udělal zápis celovečerním dramatem Martha Marcy May Marlene (2011) o útěku ze sekty, které vyšvihlo mezi áčka hvězdnou Elizabeth Olsen.
A jak se dá čekat od studia A24 – symbolu pro nejvyšší jakost americké indie produkce –, Železní bratři stojí na solidně odvedené filmařské práci. Drama je natočeno na filmový materiál a oslňuje vizuální stránkou. Už v úvodu přijdou kamerové eye candy momenty jako dlouhé jízdy. A dynamická jednozáběrovka, která nás přenese do předzápasové euforie za zvuků lehce psychedelické sedmdesátkové pecky (Don’t fear the Reaper od Blue Oyster Cult), má potenciál vpálit se do paměti opravdu hluboko.
Když jsi tak trochu prokletý
Dobře vypadají taky bojové scény, které se nesnaží cedit krev za každou cenu. Nečekej tedy boxerské drama, kde se stěžejní momenty scénáře opírají o výsledky z ringu. Železní bratři vystupují ze žánrových mantinelů, jaké známe z klasik jako Zuřící býk (1980) nebo z aktuálnějšího Warriora (2011) či Creeda (2015). Spíš než o pěstech jsou o… slzách. Křehkosti. Psychologii. Vyrovnávání se se ztrátami. Ale to předbíháme.
U soubojů taky vykukuje inscenace celé bojové choreografie a film vtipně přiznává, že wrestling je vlastně jen takové divadlo… O čem žebříčky, tituly a celé to trénovaní tedy je, ti ale příběh včas objasní. Šampionem se ve wrestlingu stává ten, kdo vymyslí nejlepší moves, předvede parádní show a získá si náklonnost publika. Hlavní hrdina Kevin vše vysvětluje Pam na jejich prvním rande.
Ale otevře ještě jedno, důležitější téma. Jeho rodinné jméno zní ve skutečnosti Adkisson. Přízvisko Von Erich si jeho otec vypůjčil od svých předků, aby to znělo drsněji. Jenomže si s ním na sebe nejspíš přivolal i starou rodinnou kletbu. Teď se Von Erichovým dějí samé špatné věci. Nechá se tím Pam odradit?
Borci z Beara a Trojúhelníku smutku
Nenechá. Lily James je s perfektně zvládnutým jižanským přízvukem neskutečně okouzlující, Zac Efron je zase v roli ambiciózního drsňáka s trochu křehkou a naivní dušičkou prý zázračně věrný skutečnému Kevinu Von Erichovi. Film se jinak od skutečného příběhu rodiny mírně odlišuje. Bratrů bylo ještě o jednoho víc, což už tak drsnou historii hází do ještě černějších tónů.
Všechny postavy a tvůj vztah k nim pak vychází hlavně z precizního herectví. Za zmínku stojí vedle Efrona úchvatný Harris Dickinson, známý z Trojúhelníku smutku (2022), i když víc divaček se možná zaměří spíš na Jeremyho Allena Whitea z oslavovaného The Bear (2022) (a tamté reklamy na Calvina Kleina, samozřejmě). Bratrům se v příběhu ale nedostává moc prostoru a postrádají výraznější vývojový oblouk. Ne všechny dokázal scénář obdařit dost zapamatovatelnými rysy. V důsledku to brzdí emocionální vyznění celé podívané.
Minusem je taky přepálená stopáž, ve které se hlavně finále nutně rozpíjí. 132 minut je prostě moc, zejména když se konec soustředí spíš na opakování několikrát řečeného. Kratší formát by příběh lépe vypointoval a nechal důrazněji zaznít.
Ale ještě je třeba vyzdvihnout precizní dobovou věrohodnost. Kostýmní a maskérská práce spolu s výpravou navodí perfektní retro. Texas 80. let ti ožije před očima (bohužel k tomu patří i mikáda jak podle hrnce). Ještě jednou připomeňme prvotřídní kameru, díky které se dočkáš surových detailů i snových krajinek jako vystřižených z Pýchy a předsudku. Máš před sebou poctivě odpracovaný snímek, co se týká všech filmových složek, a to se nezapře v jediné scéně. I proto přes vleklé finále a nevýrazné postavy hodnotíme osmi body z deseti.
Sportovní drama můžeš vidět v kinech od 7. března a ohlasy kritiků ze zahraničí ho hojně řadí k nej filmům loňska (v USA se dostalo na stream už před Vánoci). Jak se wrestlingová tragédie líbila tobě? Dej nám vědět hvězdičkami dole.
