Čtvrt století na amerických televizních obrazovkách a čtyři série i na těch českých. Survivor je fenomén a klasika žánru reality shows. Proč nás ho i po letech baví sledovat?
Proč tak moc milujete Survivor? ptá se jeden z uživatelů Redditu ve vlákně s desítkami odpovědí. Ostatní mu vypisují sáhodlouhé slohy o tom, co že na soutěži, kde v džungli několik lidí intrikuje, soupeří a navzájem se vyřazuje, tolik milují.
Je to lidské
Tou vůbec nejčastější odpovědí, kterou se tázajícímu v onom vlákně dostalo, bylo, že je show podle nich určitým způsobem lidská a milují emoce, které z lidí bojové podmínky vykřesají. „Miluji Survivor pro to, jak přirozeně dokáže vyprávět příběhy o lidech a jak drsné podmínky a stresující hra probudí v lidech to nejsyrovější. Sám jsem spisovatel a mít možnost sledovat, jak lidé zvládají tuto hru a své podivné soupeře, mě jako spisovatele opravdu inspiruje,“ vysvětluje jeden z nich.
Jsou to tedy především vztahy a napětí, co nás drží u obrazovky. „Je to zaměřené na postavy, děj se musí neustále vyvíjet,“ dal za pravdu komentujícím profesor Steve Granelli z Northeastern University, když se ho na stejnou otázku ptal server Northeastern Global News.
Baví nás také sledovat konflikt (a to, jak se v něm účastnictvo zachová). U soutěží a v nich vzniklých šarvátek je nám pak nakonec jedno, zda byla zinscenovaná produkcí nebo ne, jak ukázala jedna z česky psaných závěrečných vysokoškolských prací.
Jejich vysvětlení vlastně dává smysl. Protože kdo z nás si Survivor ze zvědavosti nezapnul, aby viděl, jak si bez jídla poradí jedna z největších tuzemských influencerek Shopaholic Nicole? Nebo loni, aby posoudil, zda Mikýřovi bude stačit, že ho známe jako chytrého vtipálka z internetu? Letos jsme zase koukali na Denisu z Bachelora, jak si (ne)poradila v kmenu Bohyň.
Roli v tom hraje také přirozené lidské posměváčkovství. Jednoduše nás zkrátka baví pozorovat druhé, jak tak trochu trpí. „Na první pohled se zdá, že televizní reality show se sledují pouze jako forma zábavy nebo úniku od reality. Diváci se rádi dívají na to, jak ostatní trpí, hádají se nebo se dostávají do trapných situací, a mohou se tak cítit jako někdo lepší,“ vysvětlil pro The Guardian Jacob Johanssen, docent z oblasti komunikačních studií na St Mary's University v Londýně. „Reality show jsou však také žánrem, který ukazuje lidské emoce v jejich nejsyrovější podobě a v celé jejich komplexitě. Diváci se s nimi mohou propojit na pocitové i emoční rovině. Dotýká se jich, když to na obrazovce vidí, a mohou se s tím ztotožnit,“ osvětlil odborník.
Jednoduše řečeno: cítíme spolu s postavami vztek, naštvání, radost, ale na druhou stranu nás vlastně tak trochu baví je sledovat hladové, pohádané a nevyspalé.
Ostrov jako zmenšená společnost
Tvůrci se potom snaží, aby se nám hraničních a soutěživých situací dostávalo co nejvíce. Protože Survivor pro diváctvo vlastně vůbec není o fyzických skills, ale právě o těch lidských. „Můžete být fyzicky silní ve všech ohledech, můžete mít všechny dovednosti potřebné k přežití, ale abyste se dobře najedli a vyhráli, tak pokud neumíte hrát sociální hru, nemáte šanci vyhrát,“ shrnuje základní princip úspěchu další z komentujících.
Survivor v tomhle funguje nemilosrdně. Pokud lidsky nezafunguješ, kmen tě z ostrova pošle domů dřív, než stačíš říct kokos. Vyselektovaný vzorek společnosti na ostrově pak funguje jako malá, zato daleko vyostřenější simulace světa, ve kterém žijeme doma my všichni.
Tvůrci pořadu si každý rok dávají práci, aby tenhle vzorek byl co nejrozmanitější. A tak sledujeme smetánku a celebrity táhnout za jeden provaz s lidmi, kteří pracují třeba ve skladu nebo administrativě. Vidíme lidi rozdílného postavení, bohatství, barvy pleti i společenské třídy.
„Objevují se tam lidé doslova ze všech vrstev – gayové, heterosexuálové, černí, bílí, hnědí, bohatí, chudí, chytří, hloupí, silní, slabí... I kdyby to byl jeden muslim nebo jeden bezdomovec nebo dvě dívky ze Srí Lanky nebo jeden vietnamský uprchlík nebo dva lidé s amputovanou nohou ze 400 lidí, ve většině amerických seriálů se takový člověk neobjeví ani jeden, natož všichni,“ vyzdvihuje další žena.
Podle ní pak diverzita dodává určitou naději, protože v soutěži z tohoto různého mixu může uspět kdokoliv – na rozdíl od skutečného světa v ní vidíme bodovat i jiné typy než ty bílé, krásné a bohaté. Jak připomíná sama komentující: „Vítězové a vítězky téhle show byli tak různorodí, že se jim žádná jiná reality show nevyrovná, a to dokazuje, že ve hře může vyhrát doslova každý typ člověka,“ oceňuje.
Koukatelná nostalgie
Survivor je bezesporu fenomén z výše popsaných důvodů, do karet mu hraje ale i zkrátka to, že v televizi běží už tak dlouho. „Survivor je příjemnou a vzdálenou vzpomínkou, ale tento pořad se stal jedním z nejdéle vysílaných a nejvlivnějších pořadů v historii televize,“ popisuje jeho úspěšnost New Yorker.
Zileniálové a starší ročníky si totiž jistě vybaví, že ho pod názvem Kdo přežije? vysílala jak Nova, tak Prima Cool show ještě v minulém desetiletí. V Americe jde navíc o vícegenerační zábavu, na Survivor koukají generace našich rodičů a prarodičů stejně jako ti, kteří na show kdysi vyrostli. Jak píše již zmíněný server Northeastern Global News, Survivor byl zkrátka průkopník, který ale ustál i politické zvraty nebo covid.
Jak české, tak zahraniční produkce se pak snaží, aby pro všechny show byla atraktivní a formát neustále vyvíjí. Na rozdíl například od jiné v Česku tolik populární Stardance, která vypadá stejně už druhou dekádu, Survivor neustále přichází s novinkami.
„Ti, kteří po celé ty roky seriál nenaladili, mohou být také dezorientováni, když uvidí, jak se seriál proměnil. Málokdy se stává, že by zavedená série dala prostor skutečnému vývoji, ale poslední sezóna Survivora je jedinečným důkazem o tom, jak se instituce pokouší změnit – někdy rozpačitě, jindy vítězně,“ vysvětluje New Yorker.
Změny pozorujeme i v českém formátu. Letos se například kmeny rozdělily na základě genderu na Bohyně a Dobyvatele, zatímco v předešlých ročnících se roztřídili podle toho, zda šlo o celebrity nebo „obyčejné“ účastníky vybrané z lidu.
Show je navíc, kromě jiného, poměrně levná na výrobu. Účastnictvo v tomto smyslu stačí jen dovézt do Dominikánské republiky. „Opravdu si myslím, že ze všech formátů v tomto žánru není žádný tak dobrý jako Survivor,“ zmínil v rozhovoru pro Vanity Fair moderátor původní americké verze Jeff Probst. „Protože je to opravdu jednoduché. Vše, co potřebujete, jsou lidé.“
Shrnul tak možná všechny důvody, proč se i v Česku čtvrt století starý formát tolik chytnul. Survivor je koukatelný, jednoduchý a do jisté míry lidsky relatable.
