Loyle Carner – hopefully !

Loyle Carner zpomaluje a dává prostor tichu, rodině a vlastním myšlenkám. Poklad hopefully ! je dospělá deska o hledání rovnováhy a smíření, bez potřeby čehokoliv dokazovat. Rap tu funguje jako klidný rozhovor, ne jako výkon.

Nourished By Time – The Passionate Ones

Jedna z těch desek, které se odmítají nechat zařadit. The Passionate Ones míchá R&B, post-punk a elektroniku do neklidného, místy nepohodlného celku. Hudba, která tě spíš vyvede z rovnováhy, než aby tě uklidnila.

Dijon – Baby

Dijon na Baby rezignuje na klasickou představu „hotového alba“ a místo toho nabízí pocit. Písně znějí, jako by vznikaly v reálném čase, často na hraně rozpadu, ale právě v tom je jejich síla. Je to intimní, tiché a překvapivě návykové.

Aminé – 13 Months of Sunshine

Aminé tu balancuje mezi optimismem a únavou ze světa, který chce pořád víc. 13 Months of Sunshine je barevné a přístupné album, které ale nezakrývá melancholii ani pochybnosti. Slunce svítí, ale není to bez mráčků.

Mac Miller – Balloonerism

Povznášející vhled do Macovy geniální mysli. Jde o posmrtnou desku, která symbolicky uzavírá trilogii započatou Swimming a Circles a dopovídá příběhy, na které se dřív nedostalo. Rozvolněná struktura, jazzové a psychedelické vlivy a hřejivá produkce vytvářejí pocit, že posloucháš spíš proces než hotový výsledek – intimní pro fanoušky, fascinující pro všechny ostatní.

Viagra Boys – viagr aboys

Špinavý, cynický post-punk s typickým humorem a sebeironií. Švédští Viagra Boys tu zní uvolněně, drzě a pořád stejně nebezpečně. Album, které se baví tím, že nikoho nešetří. Jedna z nejvíc přímočarých kytarových nahrávek roku, na které nechybí spousta štiplavého humoru nebo referencí na seriál Přátelé.

Sabrina Carpenter – Man’s Best Friend

Proč tady nemůže chybět nová deska Sabriny Carpenter? To nejlépe ze všech vysvětlí naše Tereza Kopecká. „Jakožto pop girlie musím vypíchnout novinku Man's Best Friend, protože mi znělo v hlavě celý podzim. Tohle je single's girl monolog and i love that! Tohle album má všechno, co jsem jako basic white girl letos potřebovala slyšet,“ popisuje Teri a dodává: „Krásnej popíček proloženej lehkým country se svrchovaně nadvěcí texty, nebo naopak totální zoufalstvím nad situací s dating poolem. Lehce tipsy znějící album s holčičím pohledem na svět a lásku. Sabrina vsadila na relatable lyrics a já to relatuju!“

JID – God Does Like Ugly

JID opět potvrzuje, jak zábavný může být technicky brilantní rap. Podobně jako před třemi lety přelomový počin The Forever Story je i tahle dynamická novinka plná energie a precizní práce s beatem. Rap jako řemeslo na špičkové úrovni, bez zbytečného pozlátka. Ale zato se spoustou hostů jako Clipse, Vince Staples, Don Tolliver a EARTHGANG. O tom, že JID patří k nejšikovnějším rapperům současnosti se můžeš přesvědčit v březnu v klubu SaSaZu.