Rodina Pivoňkova to nemá v životě jednoduché. Oba malí synové se narodili s řadou zdravotních omezení a z důvodu těžkých postižení jsou závislí na nepřetržité péči rodičů. Ti proto založili sbírku, která by jim mohla pomoct.
„Náš mladší, čtyřletý Honzík, byl už od narození ve vývoji opožděný. Chodit začal až ve dvou a půl letech, neustále padal a chodil jen po špičkách. V rámci možností jsme to zvládali, ale v únoru 2024 se stalo něco, co nechce zažít žádný rodič,“ popisuje tatínek Antonín.
„Lékaři mu po dlouhé hospitalizaci diagnostikovali velmi vzácnou formu rachitidy, která se projevuje řídnutím a rozpouštěním kostí, a k tomu středně těžkou mozkovou obrnu,“ vysvětluje a dodává, že ještě ten samý rok musel Honzík podstoupit operaci prodloužení Achillových šlach, aby nepřišel o nohy. „Měsíc a půl měl sádry a trvalo dalšího půl roku, než se znovu vůbec postavil,“ uvádí tatínek.
Oba synové jsou závislí na celodenní péči rodičů
Honzík nemluví, nerozumí a je na svých rodičích plně závislý s krmením, přebalováním i oblékáním. „O to těžší je, že nespolupracuje a bohužel trpí silnou agresí vůči sobě i svému okolí,“ popisuje Antonín.
Jako by zdravotní problémy u jednoho syna nestačily, i jeho starší bratr Toník zažil těžký start života. „Narodil se předčasně ve 33. týdnu s váhou necelé dva kilogramy a kvůli silné novorozenecké žloutence strávil první měsíc v nemocnici na ozařování. Už od mala zaostával v motorice i chůzi,“ vypráví jeho tatínek. „Stejně jako bráška, i on má svůj vlastní svět,“ popisuje.
Toník také vyžaduje celodenní dohled. „I jeho trápí silná agrese, při které je schopen ubližovat sobě, tlouct do zdi i do lidí kolem, a proto musí rovněž užívat antipsychotika. Kromě toho má za sebou nutnou operaci varlat,“ popisuje otec.
S oběma syny rodiče často navštěvují lékaře, od neurologie, ortopedie a fyzioterapie až po dětskou psychiatrii a genetiku v Praze. Rodina však bydlí v Ústí nad Labem „Jezdit na vyšetření hromadnou dopravou je kvůli jejich agresivním záchvatům téměř nemožné, protože nás neustále odevšad vykazují,“ vysvětlují náročnou situaci rodiče. Proto se rozhodli poprosit veřejnost o finanční pomoc, která by jim alespoň trochu usnadnila život.
Jak sbírka pomůže?
Výtěžek ze sbírky plánuje rodina použít na pořízení spolehlivého automobilu. „Vůz musí být dostatečně prostorný, aby se do něj vešel invalidní vozíček a abychom v něm mohli oba chlapce bezpečně převážet,“ říká Antonín. Díky vlastnímu autu by pro ně bylo dojíždění se syny k lékaři do hlavního města jednodušší. „Ze sbírky bychom rádi uhradili i pojistné na auto a vybavení do auta, jako je například podsedák,“ plánuje rodina.
„Z celého srdce vám děkujeme za jakoukoliv podporu, která nám nesmírně pomůže zajistit našim dětem důstojnější život,“ zakončují Antonín s Janou.
O způsobech, jakými i jinak než peněžně podpořit děti, které to potřebují, jsme nedávno psali v tomto článku.
