Jak zní post-hudba bez synťáků a beatů? Dominik Zezula a Tomáš Havlen vzali své starší skladby a proměnili je v akustické verze, které vyšly na nové desce p post-hudba '26.
Většina kapel oslaví 15 let na scéně výběrem největších hitů. Pražské alternativní duo post-hudba se rozhodlo jít opačnou cestou. Dominik Zezula a Tomáš Havlen se vrátili ke starším písním, svlékli je z beatů i synťáků a dali jim úplně novou podobu.
Výsledkem je eponymní akustické album post-hudba '26, které vyšlo v červenci na labelu Bad Names. Nejde přitom jen o nové aranže, některé skladby prošly proměnou natolik, že je s původními verzemi spojují téměř jen texty. Spolu s deskou kapela k oslavě půlkulatého výročí připravila také zpěvník, který obsahuje šedesát skladeb post-hudby ze všech dosud vydaných desek. Víte, co to znamená? Nalaďte kytary, letos se u táboráků hraje post-hudba.
Ani 15 let na scéně ale nemohlo kapelu připravit na všechny nevšední situace, které mohou nastat. V den našeho rozhovoru se Dominik kvůli železničním výlukám zasekl na cestě vlakem do Prahy. Na naše otázky tak odpovídal skrz online call z uličky vagónu. „Jsem teď někde v lese a je tu fakt slabý signál,“ není obvykle věta, kterou v rozhovorech slyšíme, svým způsobem ale k atmosféře nového alba seděla. Na konci našeho povídání se navíc Dominik musel odpojit, v závěru tak na naše otázky odpovídá už jen Tomáš.
Jaký je to pocit, slavit 15 let kapely?Tomáš Havlen: Pro mě je to šílený. Spíš než oslavu kapely to vnímám jako oslavu 15 let přátelství, které spolu máme. To je na tom to důležité. Přes všechna zaškobrtnutí jsme to spolu vydrželi jako kamarádi.
Dominik Zezula: Je to tak. Kapela sice vznikla před víc než dekádou, ale nefungovala celou tu dobu. Ta kontinuita spočívá v tom, že jsme se s Tomem nerozdělili. A to i ve chvíli, kdy kapela nebyla aktivní (mezi lety 2014 a 2018).
Takže jste se do těch patnáctin rozhodli započítat i roky, kdy jste nebyli aktivní?
Dominik: Je to nejjednodušší.
Tomáš: Já mám pocit, že ta hudba žila a měla svůj vlastní život i v době, kdy jsme aktivně nehráli. A i to je důležitá součást příběhu.
Dominik: Je pravda, že my jsme první takový průlom nebo instanci, kdy si nás někdo všiml, měli v době seriálu Semestr. To byl jeden z prvních seriálů na Streamu. V závěrečné epizodě hrál náš song Přístavy. Právě tehdy jsme zrovna nebyli aktivní. Říkali jsme si, že je docela p**el, že nehrajeme, ale začaly nám skákat views a komentáře na Youtubovém klipu.
Proč jste se rozhodli tohle výročí oslavit právě akustickou deskou?
Dominik: Ono to dává smysl, protože desátý ročník jsme se rozhodli oslavit tak, že uděláme vánoční besídku. Koncert, kde jsme se sešli na nějakém netradičním místě pro pár desítek lidí, zahráli jsme staré věci, které normálně nehrajeme a celé to bylo akusticky. Tím začal ten akustický oblouk. Od té doby besídky děláme každý rok v Praze a Brně. A tak nám přišlo docela cute na další výročí tuhle pětiletku nějak kodifikovat a dát to dohromady i se zpěvníkem.
Umělci často o svých dílech smýšlejí jako o dětech. Zajímalo by mě, jestli to tak vnímáte a bylo složité akusticky předělávat už publikované skladby, které už jste jednou do světa vypustili.
Dominik: Radikálně ne. Vím přesně, o čem mluvíš a jsou to asi tendence, které v sobě člověk má, ale já už mám tohle asi velmi za sebou. Ctím spíš “smrt autora kind of přístup”. Stejně tak nemám žádné žárlivé pocity, kdyby naše písničky někdo remixoval. Ani sám před sebou ani před ostatními. Naopak mě baví, když věci mohou dostat novou tvář, nový kabát nebo nový úhel, ze kterého se na ně dá pohlížet.
Tomáš: Pro mě jsou naše alba spíš deníkové záznamy, otisk doby, ve které vznikaly. Zjistil jsem, že za poslední roky vnímám čas skrz jednotlivé desky. A proto by nedávalo smysl vydávat třeba jen album s best of. Novou desku potřebuji uzavřít s čerstvými věcmi v její vlastní časové kapsli.
Sami říkáte, že nejde vyloženě o akustické předělávky skladeb. Spíš jste songy svlékli z beatů a synťáků a vytvořili z nich něco nového. Byl tohle váš prvotní záměr nebo tahle idea vznikla až v průběhu tvorby?
Dominik: Prvotní záměr byl nahrát songy jen s akustickou kytarou a zpěvem. Přijdu do studia a nahraju svoje party – kytaru a lead vocals. Jestli to zůstane jen v této dřevní podobě, jak to hrajeme na besídkách, nebo se to přetvoří do něčeho nového, to jsme od začátku nevěděli. Bylo to vlastně otevřené. Konstantou byla opravdu jen kytara.
Tomáš: Já jsem asi od začátku věděl, že to chci držet co nejsyrovější a co nejméně zasahovat do základu, který udělal Dominik. Celé jsem to stavěl tak, abych podpořil, co dělá Dominik, protože on je středobodem toho alba. Což je v kontextu naší tvorby velmi unikátní přístup.
Dominik: To jo. Každá naše deska ale vzniká demokraticky. A tohle nebylo výjimkou. Řešili jsme třeba, protože je to úkrok folkovým směrem, zpívám to já a jsou to ultimátně moje písničky, aby to neznělo jako Děti mezi reprákama. Tomu jsme se v produkci chtěli vyhnout a Tomáš s tím vědomě pracoval. Aby to pořád znělo jako post-hudba, i když je to akustické.
Tomáš: Mám pocit, že to se nám povedlo. Můj otisk je tady velmi minimalistický, ale svébytný a nesklouzlo to k napodobování jiných interpretů.
Dominik: Taky si myslím, že se to podařilo, ale byla to challenge, kterou normálně vůbec neřešíme, když máme synťáky a beaty.
Když si člověk přečte anotaci vaší kapely, často je popisovaná právě skrz synťáky, beaty, taneční rytmus. Co vlastně definuje post-hudbu, když může fungovat i v akustické podobě?
Tomáš: Spojení dvou rozdílných světů, které máme já s Dominikem, a jejich průnik. Oba máme přístupy k hudbě velmi odlišné a post-hudba je místo, kde se to potkává.
Dominik: Je to tak. Post-hudba je na české scéně specifická tím, že si s Tomášem hudebně většinou nerozumíme. Hudba, kterou posloucháme, je výrazně odlišná. Naše tvorba vzniká z toho, že se tyhle dva světy srazí. Možná proto mi ta akustická deska nepřijde tak radikálně odlišná od naší předchozí tvorby. Proces totiž zůstal stejný.
Tomáš: Taky si myslím, že jakákoliv z těch písniček by mohla být ve své akustické formě na nějakém z našich předchozích alb.
Některé skladby spojuje s původní verzí téměř jen text. Kde je podle vás hranice, kdy je to ještě tatáž píseň a kdy už vzniká úplně nová?
Dominik: Myslím, že na desce je jen jedna písnička, která zůstala stejná a je v podstatě cover. A to je Bezpečí a klid na závěr. Má stejný rytmus, stejné akordy, stejné frázování. Nechali jsme ji tam, protože it's just very pretty. Zbytek alba jsou podle mě jiné písničky. Ale je to vlastně takové filozofické cvičení, Théseova píseň.
Jak jste přemýšleli nad dramaturgií desky?
Tomáš: Původně jsme chtěli vybrat stejný počet songů z každé desky. Zároveň jsme hledali písně, kterým budeme moci dát něco nového. Z toho nám vykrystalizovala současná podoba alba.
Dominik: Nahráli jsme jich 15. Šest z nich jsme v průběhu odřezali a na desku se nedostaly. Chtěli jsme totiž, aby to znělo koherentně a nebyl to random mišmaš. Snažili jsme se o to, aby deska měla správnou flow i pro ty, kteří by se s naší tvorbou poprvé setkali právě prostřednictvím tohoto alba.
Akustické verze skladeb na mě působí možná trochu intimněji. Máte tento pocit i vy sami?
Tomáš: Pro mě je akustická podoba nejnahatější a nejintimnější verze hudby. Není tam za co se schovat. Jsi tomu posluchači nejblíž. Písnička je tam sama o sobě a nemůže se schovat za žádnými produkčními hračičkárnami.
Snažili jste se někdy za synťáky a beaty trochu schovat?
Dominik: Já si myslím, že asi ne.
Tomáš: Nemyslím, že bychom se za to vyloženě schovávali, ale přece jen ta elektronika staví nějakou pomyslnou bariéru mezi nás a posluchače. Pro mě to je určitým způsobem safe-space. Taneční hudba možná umí trochu víc vyplavit emoce ven v očistném slova smyslu.
Tome, když jsou pro tebe synťáky a beaty safe-space, našel sis svůj safe-space během tvorby nového alba i někde v akustice?
Tomáš: Vlastně jo. Mám rád přímé napojení na nástroj a tu bezprostřednost. To v elektronice jako takové nemám. V tomhle kontextu teď přepisuji i část svých věcí z vlastní desky právě do takhle očesané podoby. Budu to hrát před koncerty post-hudby a moc se na to těším.
Novosvětská je banger. Alžběta Malá září v novém klipu Dvořákovy Prahy
19. srpna 2026 v 8:30
Tomáši, ty jsi nedávno vydal sólovou desku Minulá noc je jak jinej život, ve které zpracováváš dospívání v nejistotě, rodičovství nebo strach z války. Propsaly se tyto pocity i do vaší akustické desky?
Tomáš: Já myslím, že do jisté míry ano. Pro mě je ta deska hodně o vyrovnání se s minulostí a uzavírání kapitoly. A do velké míry tahle kapitola kopíruje 15 let post-hudby. Takže alba jsou si v něčem strašně blízko.
Našel jsi někde jistotu?
Tomáš: Ve stabilitě, rodině a vztazích. Ať už intimních, nebo přátelských. Tam jistotu hledám a taky ji našel.
Může se stát, že vaše další deska bude o tom, že jste spokojení v nějaké stabilitě?
Tomáš: Kde v tom je konflikt. Každá deska potřebuje konflikt, žádný příběh se bez něj neobejde. Musí vznikat nějaké tření, jinak to není zajímavé.
Dominik: Přesně. Neexistuje nic nudnějšího než muzika o tom, jak se mají lidi dobře. Kdo to chce poslouchat? Pokud se nemáš dobře, tak tě to bude sr*t, a pokud se dobře máš, jsou lepší věci na práci než poslouchat hudbu. Konflikt může být ale vyjádřený i nějakou zvukomalbou nebo clashujícími motivy.
Myslím, že další deska bude o vztazích, ale namísto takového toho „chce mě, nechce mě“ vztahu z našeho prvního alba už to budou vztahy romantické ve fázi budování. Taky vztahy k sobě, komunitě, scéně, rodině, Bohu. Chceme trochu rozšířit ten záběr z postpubertální rozervanosti na něco, co je víc důstojné pro čtyřicetileté chlapy. Budeme ale stavět na stejném frameworku.
Někteří posluchači říkají, že v albu trochu slyší Wabiho Daňka, co na to říkáte?
Tomáš: Za to může Dominikův hlas, který je vlastně wabiovský. My jsme se ale záměrně snažili vyhnout tomu, aby to znělo jako dřevní české country. Nechtěli jsme úplně takový ten trampský étos, protože to je něco, co nejsme a neradi bychom to cosplayovali. Nám je blízko jiná hudba, ale těchto scén si opravdu vážíme a nechceme je vykrádat.
Název alba zní post-hudba '26. Nese i jiný význam než jen rok, ve kterém deska vznikla?
Tomáš: Pro nás je to takový callback zpátky, protože naše první EP bylo taky eponymní. Chtěli jsme tím pocitově uzavřít tuhle kapitolu. Dominik obvykle názvy desek vybírá z frází, které najde v písničkách. Tady ale není žádný nový text, tak nám přišlo, že tenhle způsob pojmenování tam nepatří.
K oslavě 15 let kapely jste se rozhodli vydat zpěvník. Proč právě ten?Tomáš: Pro nás je vlastně zpěvník důležitější než akustická deska. Chtěli jsme ho udělat už dlouho, bavili jsme se o tom už několik let. Nové album vnímám jako doprovodný program k tomu zpěvníku. Shrnujeme v něm všechny éry a písničky. Dáváme svou tvorbu lidem k tomu, aby si ji mohli zpracovat po svém a udělat si s ní, co chtějí.
U některých songů jsou akordy. Patří k akustické verzi písniček nebo k těm z předchozích desek?
Tomáš: Akustická deska je tam zvlášť jako páté album. Akordy jsou tam pro obě verze písniček.
Představovali jste si třeba situaci, že budete někde v kempu a u vedlejšího ohně budou lidi zpívat vaše písničky?
Tomáš: To je vlastně sen, když tvoje věci do jisté míry zlidoví. My jsme si takhle hráli Priessnitz a bylo to pro nás svým způsobem důležité. Věřím, že naše písničky by mohly fungovat stejným způsobem, vytvářet komunity stejně jako hudba, která formovala nás.
Rozhodli jste se k desce nevydávat klasické klipy, ale sérii intimních zahradních sessions. Co vás k tomu vedlo?
Tomáš: Myslím, že to je jediný způsob, jak tuhle desku ukazovat. Kdybychom tyhle věci vydali s videoklipem, kde budeme něco lipsyncovat, bude to komické. To přesně jsme nechtěli. Snažili jsme se o něco intimního a zranitelného. Hodně nedokonalého, syrového a křehkého.
Trochu té nedokonalosti je i v nahrávkách (nádechy, přehmátnutí na hmatníku). Jak moc byla tahle nedokonalost řízená?
Tomáš: Na jednu stranu máme nedokonalost rádi, na druhou stranu jsme oba opravdu control freaci. Potřebujeme, aby věci byly dobré. Pro mě osobně je tohle velké téma – kurátorování nahodilosti a nedokonalosti. Mám pocit, že se s tím setkávám u veškeré hudby, kterou dělám. Aktivně o tom přemýšlím. Zároveň jsme ale velkou část skladeb pro poslední album nahráli na první take, takže co tam Dominik zahrál, to tam častokrát muselo zůstat.
Jaké jsou vaše současné plány do budoucna?
Tomáš: Plánujeme dokončit zpěvník, který vyjde v září. Pak budeme mít krásnou tour s deseti koncerty. Začínáme 25. září v MeetFactory. A začneme pomalu připravovat novou desku. Já to budu prolínat ještě svým materiálem.
