Velká vlaková loupež aneb jak si neozbrojený gang odnesl přes 100 pytlů peněz

Velká vlaková loupež do dnešního dne zůstává jedním z nejzpopularizovanějších zločinů, které se kdy na území Velké Británie odehrály. 15členný gang v roce 1963 po dlouhých přípravách vykradl poštovní vlak Royal Mail, který společně s dopisy a zaměstnanci pošty převážel zhruba 128 velkých pytlů plných bankovek. Gang si tehdy odnesl 120 z nich a jejich lup tak činil v přepočtu 3 a půl milionu euro (ekvivalent dnešních 65 milionů euro) a nebyla k tomu potřeba žádné střelné zbraně. Stačil jen promyšlený plán. Valná většina členů loupežného seskupení byla během let dopadena a uvězněna. Na den vyloupení vlaku se stále vzpomíná a pravděpodobně se na něj nikdy nezapomene. Příběh vyloupení vlaku Royal Mail se proslavil se po celém světě a stal se předlohou několika filmových adaptací. Jak tedy samotná loupež probíhala a co jí předcházelo?

Plán na loupež se zrodil díky vnitřní informaci jednoho ze zaměstnanců pošty. V roce 2014 byl identifikován jako Patrick McKenna, do té doby byl známý pouze pod pseudonymem Ulsterman. Přezdívku mu dal jeden z hlavních členů gangu, Gordon Goody, při jedné z jejich schůzek, kde lupičům vyzradil množství peněz, které bude poštovní vlak Roayal Mail převážet. Jádro gangu tou dobou tvořil 5členný tým – Gordon Groody, Buster Edwards, Charlie Wilson, Roy James a Bruce Raynolds, jeden z hlavních mozků loupeže. Tito již zaběhlí zločinci ale neměli zkušenosti s přepadáváním vlaků, přizvali k sobě tedy londýnský gang „The South Coast Riders“, který už několik úspěšných vlakových loupeží měl za sebou. Poté bylo přivzato několik dalších mužů, jedním z nich byl také Ronnie Biggs, který se později stal nejznámějším člen gangu.

Vlak Royal Mail vyjel 7. srpna (august) v 18:50 z Glasgow Central Station s plánovaným příjezdem před čtvrtou hodinou následujícího rána do Euston Station v Londýně. Royal Mail měl 12 vagónů a převážel 72 zaměstnanců pošty. V druhém vagonu za lokomotivou s označením HVP (High Value Packages) byly převáženy vysoké finanční sumy společně s doporučenými dopisy. Většina HVP vagonů byla v té době zabezpečena alarmy, zamřížovanými okny a dalšími opatřeními proti zlodějům, toho dne musely být ale z technických důvodů zabezpečené HVP vagony vlaku Royal Mail vyměněny za nezabezpečené. Po loupeži se spekulovalo o možné záměrné sabotáži zabezpečených vagonů. 

Loupež a nedaleký úkryt

Ve 3 hodiny ráno už byl gang připravený na trati pod semaforem u „Sears Crossing“ a v chladné tmě vyčkával na blížící se vlak. Gang na semaforu překryl zelený signál a pomocí šesti voltové baterie na něm rozsvítil červené světlo. Vlak zastavil. Mladší ze dvou šoférů se vydal použít telefon zavedený na straně trati, tam ho ale zloději přepadli. Další 2 lupiči se vydali do kabiny zneškodnit druhého šoféra, kde se strhl boj a hlavní šofér, Jack Mills, byl udeřen do hlavy železnou trubkou. Omráčený Jack Mills padl k zemi a gang měl svůj lup na dosah ruky.

Vlak bylo ale nutné nejprve přemístit k mostu Bridego Bridge, který se nacházel asi o 800 metrů dál, než kde zastavil. Tam na gang čekalo nákladní auto, na jehož korbu měly být nakradené peníze naskladněny. Když se podařilo vlak převézt, gang zaútočil na HVP vagony, ve kterých se nacházeli také vyděšení zaměstnanci pošty. 2 z nich se snažili zlodějům zabránit ve vstupu dovnitř, ale ti se s nimi vypořádali podobný jako se šoférem Jackem Millsem. Zbytek zaměstnanců byl přinucen lehnout si tváří k zemi a nehýbat se. Gang vytvořil lidský řetěz a během zhruba 15 minut tak zločinci na náklaďák naložili 120 pytlů s kořistí v přepočtu 3 a půl milionu euro (počet pytlů se občas různí, obecně je ale udáváno číslo 120). Nasedli do přichystaných vozů a z místa odjeli směrem k nedalekému úkrytu, který si gang vyhlédl asi 2 měsíce před samotnou akcí.

"Sears Crossing" - místo, kde byl vlak Royal Mail zastaven  

Most, u kterého byl přichystaný nákladní vůz čekající na vyložení pytlů peněz 

 Plán byl pro gang nejlepší zbraní

Jejich skrýší byla farma Leatherslade, od místa činu byla vzdálená 43 km a zloději k ní dorazili po necelé hodinové jízdě. Museli se vyhýbat hlavním ulicím a jezdit méně frekventovanými cestami, přičemž po cestě v rádiu poslouchali policejní hlášení. Při příjezdu na farmu byly vysílány první zmínky o přepadení vlaku. Mezi gangem a jeho společníky byl lup spravedlivě rozdělen a každý člen dostal podíl kolem 200 000 euro (dnešních 3,5 milionu euro). Menší částky byly rozdány také komplicům gangu. Gang sestával z 15 zlodějů, kteří vlak přepadli, 2 informátorů a dalších kompliců.

Jména zlodějů jsou Gordon Goody, Charlie Wilson, Buster Edwards, Bruce Reynolds, Roy James, John Daly, Roger Cordrey, Jimmy White, Bob Welch, Tommy Wisbey, Jim Hussey, Ronnie Biggs, Harry Smith a Danny Pembroke. Poslední člen gangu je znám pouze pod svojí přezdívkou „Pop“.

Z rádiového vysílání gang zjistil, že policie se domnívá, že zloději se skrývají v okruhu 50 km od místa přepadení. Jeden z lupičů totiž udělal chybu, když před odjezdem řekl ležícím zaměstnancům pošty, aby 30 minut zůstali na zemi. Jeden ze svědků toto sdělil policii a ti z této informace vydedukovali, že se gang skrývá někde v 30minutové vzdálenosti při jízdě rychlým autem. Pro skupinu zlodějů to znamenalo, že úkryt musí opustit dříve, než měli v úmyslu. Nemohli použít vozidla, kterými na farmu přijeli, protože svědkové by je mohli lehce identifikovat. Zakoupili tedy nová auta a začali se zbavovat důkazů.

Společník gangu, Brian Field, byl se svým společníkem „Markem“ zaplacen, aby po odjezdu zbytku zlodějů celou farmu ještě jednou přezkoumali, smazali otisky prstů a následně farmu zapálili. Po pár dnech se na farmě mělo sejít několik členů gangu, aby se ujistili, že byl úkol splněn dle očekávání. Když byl na tuto schůzku povolán i sám Brian Field, přiznal se, že se jim farmu podpálit nepodařilo.

Úkryt gangu Leatherslade Farm 

Mapa znázorňující místo přepadení vlaku (Sears Crossing), místo vyložení peněz (Bridego Bridge) a skrýš gangu (Leatherslade Farm)

Pátrání a dopadení

Krátce po nahlášení vlakové loupeže se do vyšetřování zapojilo hned několik vyšetřovacích orgánů a začalo tak prohledávání okolí. 5 dní po loupeži se policii podařilo nalézt farmu Leatherslade, na jejímž pozemku nalezli nákladní auto, kterým gang převážel pytle peněz. Na farmě bylo nalezeno také velké množství jídla, spacáky, doporučené dopisy, poštovní pytle, bankovní výpisy a desková hra Monopoly, kterou si zloději krátili čas. Při hraní ovšem používali skutečné peníze. Zlodějům se nepodařilo zlikvidovat veškeré otisky prstů a policie později nějaké našla na láhvi od kečupu a hře Monopoly.

Prvním z dopadených byl Roger Cordey, který pobýval ve společném bytě s jedním ze svých přátel, Williamem Boalem. William Boal do loupeže nebyl nijak zapojen, byl ale odsouzen k 24 letem ve vězení, ve kterém i umřel. Policie později uznala, že byl odsouzen neprávem. Osm zlodějů bylo dopadeno krátce po Cordeyho zatčení společně s několika pomocníky a další zatčení následovaly.

Po vyčerpávajících procesech v soudní síni byl 15. dubna 1964 vynesen rozsudek celkem proti 11 mužům, z nichž samotných zlodějů bylo tehdy 7. Některé z rozsudků dosahovaly délky až 30 let, přitom ozbrojení lupiči a vrazi v té době od soudu odcházeli s tresty nižšími. Soudní řízení trvalo 51 dní, zahrnovalo 613 předmětů doličných a bylo předvoláno 420 svědků. Zloději, kteří byli dopadeni a souzeni později, dostali mírnější tresty.

Většinu zlodějů policie pochytala 

Útěky z vězení a život poté

Charles Wilson byl prvním z lupičů, kterému se podařilo z vězení utéct. Stalo se tak 12. srpna (august) 1964 ve Winson Green Prison v Birminghamu. K útěku mu napomohla trojice mužů, která nebyla nikdy dopadena, a celý proces trval obdivuhodné 3 minuty. Dva týdny nato Charles Wilson v Paříži podstoupil plastickou operaci. Usídlil se se svou rodinou v Montrealu, ale Scotland Yard jej byl schopen dopadnout poté, co jeho manželka telefonovala do Spojeného království svým rodičům. Wilson bylo opět v poutech 25 ledna (január) 1968 a propuštěn byl roku 1978. 24 dubna (apríl) 1990 byl nalezen se střelnou ránou hlavy ve své vile ve Španělsku.

V ulicích byly k vidění policejní plakáty s Wilsonovou fotografií 

V červenci (júl) 1965 po 15 měsících za mřížemi z vězení utekl Ronald Biggs. Během odpolední doby na protáhnutí byl přes 10metrový plot přehozen žebřík, díky kterému Biggs a několik dalších vězňů přelezlo na druhou stranu. Tam už na něj čekala přichystaná dodávka a Biggs byl opět na útěku. Biggs následně v Paříži podstoupil plastickou operaci také a pořídil si dokumenty s novou identitou. Usadil se v Austrálii v Melbournu, a když Interpol odhalil jeho úkryt, přesídlil se do Rio de Janeira v Brazílii. Zde ho nemohla britská policie dál pronásledovat a imunitu si zde navíc zajistil početím brazilského syna. V květnu (máj) 2001 Biggs prodělal 3 mrtvice a rozhodl se navzdory možnému zatčení vrátit do Anglie. Byl zatčen ihned po přistání letadla a vzhledem k jeho zhoršujícímu se zdravotnímu stavu, se na svobodu dostal v roce 2009. Zemřel 18. prosince (december) 2013 v Londýně. Ronald Biggs byl nejznámějším členem gangu, i když v něm zastupoval jen menší roli. 

Ronald Riggs s plakátem, na kterém stojí „HLEDANÝ“

Bruce Raynolds, považovaný za mozek celé operace, po loupeži uprchl se svojí ženou a synem Nickem do Mexika, kde žil ze svého podílu ukradených peněz. S rodinou cestoval po Kanadě a Francii a nakonec se vrátili do Velké Británie. Tam byl uvězněn jako poslední ze zlodějů. Zatčen byl 9. listopadu (november) 1968 a propuštění se dočkal v roce 1978, přestože si odpykával 25 letý trest. Za pomoci člena někdejšího gangu, Gordona Goodyho, emigroval do Španělska. V roce 1983 byl opět zatčen, tentokrát kvůli obchodu s drogami, na jehož podílení Bruce Raynolds odmítal jakoukoliv účast. V roce 2001 se svým synem Nicholasem cestoval do Brazílie, aby pomohl Ronaldu Biggsovi vrátit se do rodné Anglie. 28. února (február) ve věku 81 let zemřel ve spánku.

 Bruce Reynolds loupež naplánoval

Z celkového počtu 15 zlodějů jich bylo uvězněno 13. Zbývající muži zůstali na svobodě a naprostá většina ukradeného lupu peněz nebyla policií nikdy vypátrána.

 Vysmátí zloději po letech