Místo, jehož jméno pohádku nepřipomíná ani zdaleka.
V nedávné době jsme si představili Velhartický hřbitov jako jedno z nejděsivějších míst v Česku. Tady ale naše nejtemnější zlé sny a hororové představy zdaleka nekončí. Jen několik kilometrů od tohoto hřbitova se totiž nachází další místo, které je protkané neskutečnými hrůzami. Zdá se, že malebné křivky šumavských vrcholků mají o strašidelných událostech v těchto končinách stále co vyprávět.
Polorozpadlé stavení Christlhof (česky Pohádka) se nachází nedaleko pošumavské vesničky Čachrov. Původní statek Pohádka byl postaven pravděpodobně už někdy v 16. století. Poklidný život zde trávila německá rodina Pangerlových. Celá jejich farma se skládala ze tří objektů a rodina zde po dlouhá léta spokojeně hospodařila.
Prvním děsivým vyprávěním, které je spojeno s tímto místem, je pověst o stařence, která v 19. století měla žít v blízkosti statku. Říká se, že ji ostatní obyvatelé považovali za čarodějnici, protože se chovala poněkud podivínsky. Její vzhled měl údajně děsit nejen místní děti, ale také dospělé. Ve své malé chatrči vařila nejrůznější vývary, které měly mít kouzelné účinky. Když v nedaleké vísce Strážov v roce 1828 propukl rozsáhlý požár, všichni sousedi měli jasno. Způsobila ho ta zlá čarodějnice. Celá vesnice se chtěla ženě krutě pomstít. Rozlícený dav stařenu na místě ubil a ukamenoval. Dle pověsti pak tato čarodějnice měla z posledních sil statek proklít. Od té doby se tam začaly dít opravdu zvláštní věci.
Statek se vyprázdnil po druhé světové válce, kdy byla odsunuta rodina Pangerlových. Na statku se poté vystřídala řada dalších majitelů, ale nikdo zde nevydržel příliš dlouho. Obyvatelé si stěžovali na zlé sny, samovolně se hýbající nábytek, nespavost nebo podivné zvuky. Jeden manželský pár zde dokonce přišel o rozum. Žena se doslova zbláznila a utekla do lesů, její muž zde následně spáchal sebevraždu oběšením.
Pohádka několik dlouhých let nemohla najít nového majitele a zůstala tak dlouho osiřelá. Ty nejhrozivější věci se zde ale teprve měly stát. V roce 1991 pronajímá statek muž jménem Ivan Roubal. A věci, které zde údajně prováděl, nahánějí husí kůži a dnes patří k těm nejohavnějším trestním činům, které se v České republice kdy odehrály.
Tehdy čtyřicetiletý Ivan Roubal, který byl aktivním členem svědků Jehovových, hledal místo, kde by mohl chovat jeleny. Pronajal si proto statek Pohádka v krásném Pošumaví. Pro chov jelenů ovšem nedostal patřičná povolení, a tak začal chovat vietnamská prasata. Na první pohled to byl nenápadný člověk, který se choval slušně a ohleduplně. Nikdo ani netušil, že se za maskou nekonfliktního souseda skrývá sériový vrah. Vystudoval střední zemědělskou školu a nějakou dobu se živil jako strojvůdce nebo zootechnik. Po nastěhování se na statek si Roubal začal dělat zálusk na majetek svých známých. Touha po penězích a majetku ho dovedla až k vraždám. Jeho první obětí měl být František Heppner a jeho ruská přítelkyně. Jejich těla však nikdy nebyla nalezena. Roubal tvrdil, že se společně odstěhovali do Německa. Pravda ale byla pravděpodobně zcela jiná. Mrtvá těla údajně skočila jako krmivo pro prasata. Alespoň s touto historkou se sám vrah svěřil svému synovi.
Následovaly další vraždy, které se odehrávaly i na jiných místech České republiky. V roce 1992 zavraždil Roubal pražského taxikáře, jehož mrtvé tělo následně hodil do septiku a vyšetřovatelé jej po dlouhé měsíce nemohli najít. To se jim povedlo až po roce. Tělo ale bylo v takovém stavu, že nikdo nedokázal přesně určit příčinu smrti. Další oběti si zabiják našel přes inzerát. Muže opět zabil samoškrticí kozelec, ve kterém se oběti kvůli váze vlastního těla uškrtilo. Tento způsob vraždy se tak stal jeho poznávacím znamením. Roubal se hájil tím, že muži se takto škrtili nešťastnou náhodou během sado maso hrátek. V roce 1994 společně s komplicem přepadl a unesl dva majitele pražské autopůjčovny. Stejně jako předešlé oběti, také tito muži zahynuli ve škrtících provazech. Po vraždách si nikdy nedával příliš veliký pozor, aby ho policie nechytila. V klidu nakládal s penězi svých obětí a jezdil jejich auty.
Osudným se mu stal poslední pokus o vraždu, kdy se jedné z obětí podařilo z kozelce dostat a utéct. Následující soudní proces provázela řada podivností. Nejdříve chyběly důkazy, později byla stání cíleně přerušována například nahlášením bomby v budově nebo dokonce přepadením. V roce 2000 byl konečně odsouzen za pět prokázaných vražd trestem doživotního vězení. Předpokládá se však, že mrtvých bylo více. Jejich ostatky beze stopy zmizely. Ivan Roubal, jeden z nejbrutálnějších vrahů konce 20. století, pak v červnu roku 2015 ve věznici v Karviné zemřel.
Statek v současnosti chátrá. V roce 2010 zde někdo pravděpodobně úmyslně založil požár. Ten ale statek pouze poničil, nikoliv zničil úplně. Někteří zvědavci, kteří se do těchto míst čas od času vydávají, tvrdí, že zde zaslechli hlasy nebo tlumené volání o pomoc. Ať už je toto pravda, nebo není, je zřejmé, že samotná historie stavení už je dostatečně děsivá na to, aby se člověku na tomto místě rozklepala kolena.
