Vybrali jsme 10 nejlepších filmů tohoto roku, které jsi mohl vidět na streamovacích platformách či v kinech.
Pokračujeme v sérii článků ze soudku review 2019 a preview 2020, kde se zaměřujeme na to nejlepší, co jsme letos viděli a na druhé straně na to, na co se v příštím roce těšíme nejvíce. Co se týče toho nej, představili jsme si 10 nejlepších komiksovek, 10 nejlepších nezávislých/indie a festivalových filmů, 10 nejlepších hororů, no a podívali jsme se i na největší zklamání. V nejbližších dnech se podíváme na nejlepší seriály, nejlepší animáky a komedie v jednom, no a dnes se podíváme na finální TOP 10 filmů tohoto roku.
V úvahu jsme brali jen snímky v české kinodistribuci a také celovečeráky od záznamových platforem. Jako každý rok, i tentokrát počítáme do výběru filmy z roku 2018, které se do našich kin dostaly až letos. Překvapí tě možná řada projektů od Netflixu, ale pokud jsi je viděl, prostě nám dáš za pravdu. Streamovací gigant to tento rok úplně setřel. O TOP 10 hlasovalo celkem 8 současných i bývalých redaktorů Filmkultu. Věříme, že jsi s žebříčkem spokojený a pokud ne, neváhej a v komentářích se poděl o ten svůj.
10. The King (r. David Michôd, Netflix)
King to měl namále. S úžasnou Favoritkou od Yorgose Lanthimose na tom byli bodově stejně, ale vzhledem k tomu, že Kinga nemůžeš vidět v kinech, v médiích nedostal mnoho prostoru a u nás také neměl recenzi, dostal přednost. Na Netflixu je jen pár týdnů a oplývá velmi silným hereckým obsazením. Hlavní role ztvárnili Joel Edgerton, Timothée Chalamet, Ben Mendelsohn, Sean Harris a menší roli měl i Robert Pattinson.
Historický epos vypráví o tom, jak se Jindřich V. dostal k moci, jaké měl počáteční plány s Anglií a jak probíhal souboj o moc s Francií. Zbytečně se nezaměřuje na politiku či romantiku. Spíše sleduje charaktery svých postav, bitvy na zablácených polích (všechny bojové scény stojí za to) a díky skvělým hercům baví každý jeden dialog. King je nečekaným a velmi milým překvapením, takže mu určitě dej šanci.
9. Midsommar (r. Ari Aster, A24)
Ari Aster zkusil po Hereditary zcela jiný horor. Natáčel ho za světla, celý se odehrává přes den a je plný symboliky, skrytých významů a rozvětvených (i když odehrávajících se na pozadí) témat, jako například rozchod, přátelství, sobeckost a podobně. Midsommar není klasický horor a rozhodně tě mnohokrát nevystraší, i když se možná párkrát přistihneš, že bys nejraději odvrátil zrak.
Disponuje nadanými herci, vhodně složeným soundtrackem a i když se protáhl více, než by měl, nabídl originální a nevšední filmový zážitek. Zcela ale pochopíme diváky, které znechutil a nic jim neřekl. V tomto případě jsou ty dva rozdělené tábory celkem opodstatněné.
