Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
S ředitelem festivalu Prague Pride Tomem Bílým jsme si povídali o letošních hlavních tématech festivalu, předsudcích vůči LGBT+ lidem, ale také o tom, proč je důležité manželství pro všechny a co si myslí o výrocích některých politiků.
Tom Bílý se lidským právům věnuje již od vysoké školy a v minulém roce usedl do čela festivalu Prague Pride. Nástup v době koronaviru pro něj nebyl jednoduchý, ale pořekadlo „co tě nezabije, to tě posílí“ platí v jeho případě dvojnásob.
Zjistili jsme pro tebe, v jaké fázi příprav se letošní ročník Prague Pride nachází, na jaké akce z nadupaného programu určitě nezapomenout, co je hlavním tématem letošního ročníku a proč někteří Prague Pride označují za „sexuální akci.“ Mimo to také přišla řeč na výroky některých politiků, uzákonění manželství pro všechny nebo to, proč by se o práva LGBT+ lidí měla zajímat i heterosexuální většina.
Posláním festivalu Prague Pride je podpora LGBT+ lidí a zprostředkování jejich hlasu ve společnosti, kdy jim umožňujeme vystoupit a být vidět. V době covidu jsme sledovali, jak jsou LGBT+ lidé často přehlíženi a ve chvíli, kdy například vláda nastavuje opatření pro cestování, karantény a další, tak zohledňuje manželství a velmi často zapomíná na registrované partnery, kteří se pak například nemohli vídat a museli být rozdělení. To chceme změnit. LGBT+ by měli být vidět, chceme slyšet jejich hlas a zároveň se snažíme seznámit většinovou společnost s LGBT+ kulturou, historií a vývojem hnutí za rovnoprávnost. Našim cílem je, aby LGBT+ lidé byli společností přijímáni jako kdokoliv jiný a třeba tu za několik desítek let ani žádný festival nebude potřeba, protože nastane rovnoprávnost.
Zdroj: se souhlasem Tomáše Bílého
Letošní ročník se uskuteční již první týden v srpnu. V jakém stadiu jsou přípravy?
V tento moment, tedy na začátku července, se přípravy nachází na takové špičce a začínají se překlápět. Programové věci máme kompletně dokončené a začíná především produkční práce, reálné přípravy, aby vše proběhlo, fungovalo atd. Stále se nám ozývají další lidé, kteří by do programu chtěli zapojit i nějakou svojí akci, ale v tuto chvíli je již bohužel musíme odmítat, protože program je kompletně uzavřený, vyvěšený na webu a teď už desítky lidí pracují na tom, aby se mohl uskutečnit, což je obrovská nálož práce. Jsme tedy na takovém vrcholu příprav.
Připravujete festival celý rok nebo se věnujete i jiným aktivitám?
Ano, já osobně na festivalu pracuji celoročně a už nyní přemýšlím o dalším ročníku. Pár lidí z nejužšího týmu je okolo festivalu celý rok a na jaře či těsně před festivalem pak přibíráme desítky dalších lidí, z největší části dobrovolníků, kteří se podílejí na tom, aby festival proběhl tak, jak má.
Spolek Prague Pride jako organizace není jenom o samotném festivalu. Máme i další programy jako jsou poradna Sbarvouven.cz, Pride Business Forum, máme vzdělávací sekci...
Kolik máte stálých členů týmu?
To je trochu složité, protože Spolek Prague Pride jako organizace není jenom o samotném festivalu. Máme i další programy jako jsou poradna Sbarvouven.cz, Pride Business Forum, máme vzdělávací sekci... Ale náš core tým se skládá ze zhruba šesti lidí, kteří zajišťují program, produkci, PR, fundraising a další.
Máte jakožto ředitel festivalu vůbec čas si Prague Pride užít?
To je bohužel otázka na celý tým (smích). Nedávno jsme se bavili o tom, že ve chvíli, kdy se někdo do příprav festivalu zapojí, tak se na nějakou dobu musí rozloučit s tím, že by si Prague Pride užil, protože jedeme na plné obrátky. Ale částečně si ho užít můžeme, minimálně já to tak vnímám, účastním se například všech oficiálních akcí, mám různé promluvy atd. Nejobtížnější to má náš produkční tým, který od rána do večera dře a já je za to neuvěřitelně obdivuji.
I letošní ročník bude poznamenán koronavirem. Na jaká opatření se musí návštěvníci připravit?
Bezpečnost festivalu je pro nás číslo jedna a je to také důvod, proč jsme se rozhodli nerealizovat průvod, ale bezpečnost opravdu musí být na prvním místě. Nebylo by v našich silách striktně po každém z účastníků vyžadovat rozestupy a nošení respirátorů.
V loňském roce se nám povedlo připravit festival tak, aby nevzniklo velké ohnisko nákazy, což nám potvrdila i hygienická stanice. Letos pořádáme celkem na 135 akcí, většina z nich se však odehraje venku na čerstvém vzduchu, nebo v prostorech pro menší počet lidí.
Někteří si myslí, že coming out zažijeme jednou za život a je to vyřešené, ale ono to tak ve skutečnosti není. Většina LGBT+ lidí se outuje takřka neustále, v průběhu celého života
Hlavním tématem letošního ročníku je coming out. Proč právě coming out?
Coming out se na festivalu objevil už v roce 2013, nicméně se jedná o velmi silné téma, které provází v podstatě každého LGBT+ člověka celý život. Někteří si myslí, že coming out zažijeme jednou za život a je to vyřešené, ale ono to tak ve skutečnosti není. Většina LGBT+ lidí se outuje takřka neustále, v průběhu celého života, což může být pro většinovou společnost špatně pochopitelné, protože neví, jaké to je žít s obavami z diskriminace. Coming out se proto snažíme probírat ze všech možných úhlů pohledu, a i když se někteří rozhodnou, že si jím nechtějí projít, je důležité o tom mluvit a upozorňovat na tzv. menšinový stres, který vzniká právě z života pod psychickým tlakem z diskriminace.
Například minulý rok jsem během festivalu přejížděl taxíkem z místa A na místo B a potřeboval jsem si zavolat s Českou televizí, která mi nabízela interview. Chtěl jsem jim sdělit, že rozhovor proběhne i s mým manželem a najednou mi hlavou proběhlo, že to říkám před taxikářem a co by tomu asi řekl? To je věc, s níž LGBT+ lidé musí bojovat každý den a hetero člověk se nikdy nepozastaví nad tím, zda může v taxíku říct, že někam půjde se svojí ženou a nebude za to odsuzován.
Když už mluvíme o úskalích, máte domluvenou i spolupráci s Policií ČR, která by na Prague Pride dohlížela?
S policií dlouhodobě spolupracujeme velmi úzce, čehož si velmi cením. Pravidelně se potkáváme, sdělujeme jí náš kompletní program, řešíme potenciální hrozby a příslušníci jsou vždy velmi nápomocní, k festivalu přistupují velmi pozitivně a snaží se dělat co jde, aby proběhl v tomto duchu bezpečně.
Sexualita je hojně zastoupená všude a pokud se týká heteronormativní společnosti, tak to není vůbec žádný problém, ale ve chvíli, kdy se objeví v LGBT+ komunitě, tak se z ní udělá obrovská věc.
Festival mnoho lidí podporuje, ale každoročně se najde i velké množství odpůrců, kteří Prague Pride označují za „nevkusnou“ a „sexuální“ akci. Co si o tom myslíte?
Použil bych pojem gaslighting, což je manipulační praktika, kdy je snazší diskvalifikovat menšinu, která se snaží dosáhnout rovných podmínek či svobod. V komunikaci, často i té mediální, se objevují především festivalové „pikantnosti“, které u většinové společnosti naprosto přehlížíme a nevšimneme si jich, ale ve chvíli, kdy se týkají právě průvodu Prague Pride, tak si najednou každý z odpůrců všimne nějakých sexualizovaných náznaků, které jsou v běžném životě u heterosexuální společnosti naprosto akceptovány a přijímány. To vidíme i například v televizi, v mainstreamových pořadech a v médiích. Sexualita je hojně zastoupená všude a pokud se týká heteronormativní společnosti, tak to není vůbec žádný problém, ale ve chvíli, kdy se objeví v LGBT+ komunitě, tak se z ní udělá obrovská věc.
Roli zde hraje i vkus, o kterém bych se nerad bavil, ale někomu prostě průvod Prague Pride přijde nevkusný, přehnaně barevný, karnevalový a jiným se naopak zdá příliš konzervativní a málo karnevalový. Festival ale není jenom o průvodu. Prague Pride návštěvníkům nabízí více než 100 akcí – vzdělávacích, kulturních, osvětových, filmová promítání, besedy a další. Kámen úrazu však je, že valná většina odpůrců náš program vůbec nevnímá, nezná a vidí pouze průvod, který se jim třeba nelíbí, a proto hned odsoudí celý festival.
Jaká další témata budou tento rok klíčová?
Psychické zdraví LGBT+ lidí, což souvisí i s domácím násilím. Doba covidu byla složitá pro všechny a málokdo si uvědomuje, že pro LGBT+ lidi mohla být ještě složitější. Například pro mladé lidi, kteří nejsou vyoutování, žijí u svých rodičů, kteří je nepřijímají, jsou odstavení od svých přátel, sociálních vazeb a jsou uzavření s těmi, kteří je nepřijímají, nechápou atd.
Dalším tématem je důstojné stárnutí LGBT+ lidí, o čemž se hodně mluví v západní Evropě, ale v Česku poměrně málo a zatím tu máme pouze pár organizací, které se tímto problémem zabývají. Jednou z nich je i naše partnerská organizace Život 90, která řeší právě to, že LGBT+ lidé často nemají svoje rodiny, s nimiž by fungovali a najednou třeba stárnou sami.
Zdroj: REFRESHER/Adam Smeták
Máte velmi bohatý program. Které akce si rozhodně nesmíme nechat ujít?
Co se týče parties a hudby, tak bych určitě pozval na tradiční Zahájení festivalu Prague Pride, které proběhne v pondělí 2. srpna na Střeleckém ostrově. Dále bych nevynechal některý z pikniků, které se budou konat taktéž na Střeleckém ostrově a jsou to velmi pohodové akce. Určitě bych také zavítal na stand-up comedy The Gay Agenda, která je v angličtině a tím pádem je zajímavá i pro cizince. V sobotu se pak uskuteční talk show plná zajímavých a inspirativních hostů s názvem Pride Voices a nevynechal bych ani přednášky, výstavy, vernisáže…
Vy jste se stal ředitelem festivalu teprve v roce 2020. Proč zrovna Prague Pride?
V neziskovém sektoru pracuji již sedmnáct let a lidským právům, pracovnímu právu a rozvojové spolupráci se věnuji od vysoké školy, kdy jsem studoval Právnickou fakultu v Praze. Když jsem tedy viděl nabídku na šéfování festivalu Prague Pride, tak jsem si hned pomyslel, že je to takový dream job a zároveň je to činnost, která mě baví, dává mi obrovský smysl, a tak jsem zde (smích).
Nastupoval jste v době, kdy celou zemi sužovala pandemie koronaviru. Mělo to nějaký dopad na váš nástup?
Do Prague Pride jsem přišel na začátku července, takže do festivalu zbýval pouze jeden měsíc a mým hlavním úkolem bylo tzv. stínovat tehdejší ředitelku festivalu, abych načerpal základní vědomosti a kompetence. Rovnou jsem však obdržel jeden konkrétní úkol a stal jsem se takovým covid koordinátorem, takže ano, můj nástup byl poznamenán. Měl jsem na starosti dodržování opatření, vymýšlení cedulí, které hlásaly, jak se chovat, aby byla zajištěna bezpečnost návštěvníků, byl jsem na schůzce s Hygienickou stanicí hlavního města Prahy a opravdu jsme to hodně řešili, protože naším hlavním cílem vždy bylo udělat bezpečný festival.
Mediální obraz o festivalu mnohdy vůbec neodpovídá realitě, a i já jsem měl před těmi pěti či šesti lety určitou zdrženlivost a přemýšlel jsem nad tím, zda je Prague Pride opravdu tak výstřední, jak ho vyobrazují média.
Účastnil jste se festivalu i v minulosti? Jaký k němu máte vztah?
Festival Prague Pride letos slaví jedenácté výročí a já jsem se spolu se svým partnerem zúčastnil posledních čtyř ročníků. Mediální obraz o festivalu mnohdy vůbec neodpovídá realitě, a i já jsem měl před těmi pěti či šesti lety určitou zdrženlivost a přemýšlel jsem nad tím, zda je Prague Pride opravdu tak výstřední, jak ho vyobrazují média. Když jsme pak s partnerem poprvé přišli „na čumendu“, tak jsme zjistili, že je to skvělá akce, které se účastní celé rodiny s dětmi a panuje tam velká pohoda. Od té doby jsme se účastnili každý rok, a to nejenom průvodu, ale i spousty doprovodných akcí a poslední dva roky před mým nástupem jsme s mužem také spolupracovali na určitých dílčích programových věcech.
Zmiňujete, že jste v minulosti pracoval pro různé neziskovky. Kdy jste se začal více zajímat o problematiku LGBT+ lidí?
Souviselo to s mým vlastním vyoutováním, které proběhlo relativně pozdě. Pracoval jsem v nezisku, měl jsem kolem sebe velmi přijímající prostředí, moje rodina je tolerantní a teoreticky jsem se coming outem vůbec nemusel stresovat. Přesto k němu došlo až v nějakých 26 letech, kdy jsem se také seznámil se svým současným partnerem. V dalších letech jsme se potom shodli, že je pro nás pro oba velmi důležité podporovat ostatní LGBT+ lidi, takže jsme si založili osobní blog primakluci.cz, na němž jsme sdíleli náš život, což může mnohým pomoci. Můj muž má dlouholetou zkušenost z konzervativního katolického prostředí, kde je postavení LGBT+ lidí ještě horší, takže jsme o tom začali mluvit a ukazovat, že i dva věřící chlapi mohou žít spolu a není to žádná tragédie. Tam podle mě začal můj LGBT+ aktivismus.
Zdroj: REFRESHER/Adam Smeták
Vy žijete v registrovaném partnerství a společností v posledních měsících hodně rezonuje téma manželství pro všechny. Proč podle vás registrované partnerství nestačí? Jaké jsou hlavní rozdíly mezi registrovaným partnerstvím a manželstvím pro všechny?
Na tuto problematiku nahlížím dvěma různými způsoby, protože jak jsem již zmínil, mám vystudovaná práva a jeden pohled je tedy právní, kdy si srovnám registrované partnerství s manželstvím a hned tam vidím několik zásadních rozdílů. Jedná se o rozdíly typu vdovský/vdovecký důchod, společné jmění manželů, které u registrovaných partnerů neexistuje, balík věcí týkajících se péče o děti, ale i věci typu nároky vůči zaměstnavateli atd.
Druhý pohled je více osobní, symbolický. Moje rodina, rodina mého muže i naši přátelé nás vnímají jako manželé, ačkoliv jsme formálně registrovaní partneři a naše maminky by podle mě ani nenapadlo uvažovat o nás jako o něčem jiném než jako o manželích. Ale myslím si, že pro dospívající je obrovský rozdíl, jestli si například 16leté děvče, kterému se líbí spolužačka, řekne „já bych si jí jednou chtěla vzít“ nebo „aha, možná s ní jednou vstoupím do registrovaného partnerství.“ To je přece diametrální rozdíl, který sortuje lidi na dvě skupiny. Jedni jsou ti, kteří se mohou brát a druzí se musí registrovat. Má to obrovský význam, a nejen pro další generace je velmi důležité, aby došlo k zavedení manželství pro všechny.
Návrh zákona, který má umožnit manželství gayů a leseb, v prvním čtení naštěstí prošel, ale přesto jsou tací, kteří ho chtěli smést ze stolu. Proti hlasovalo KDU-ČSL, SPD, ODS i část ANO. Proč myslíte, že některým politikům tento návrh vadí?
Přemýšlím o tom poměrně často a myslím si, že u určité menší části odpůrců jde o osobní nastavení a o to, že možná kvůli neznalosti nemají rádi gaye, lesby, trans osoby a další. Ale u větší části odpůrců je to zkrátka populismus, kdy cílí na určitý segment voličů a postavit se proti manželství pro všechny je jejich politika. Pak jsou ty i nějaké vyhraněné skupiny, konzervativci, katolíci a další pro life skupiny, které fungují pod mocenskými a politickými organizacemi ze zahraničí, což je na velmi složitou debatu.
Nenávist nikdy není názor a právo na vyjádření názoru má samozřejmě každý, ale pouze do chvíle, než tím začne ubližovat konkrétnímu člověku či konkrétní skupině obyvatel.
Tomio Okamura (SPD) na jednání prohlásil, že „by nikdy nechtěl být adoptován stejnopohlavním párem a raději by skočil z okna.“ Co si o jeho výroku myslíte? Měla by být podobná prohlášení veřejně činných osob penalizována?
Tento výrok má dvě roviny a první je, že to řekne Tomio Okamura, který se před mnoha lety vyjadřoval ve prospěch LGBT+ lidí a byl tomu naprosto otevřený.
Druhá rovina je, zda je přijatelné, aby něco takového politik říkal, ale to by mohlo vést k velmi těžké debatě o svobodě slova. Nenávist nikdy není názor a právo na vyjádření názoru má samozřejmě každý, ale pouze do chvíle, než tím začne ubližovat konkrétnímu člověku či konkrétní skupině obyvatel. V rámci zákonné úpravy navíc máme určité nástroje, které říkají, že ne každý názor je ve společnosti přijatelný. Pokud někdo bude vybízet k vyhlazení určité části populace, tak je to prostě nepřijatelné a taková vyjádření nemají v politice, ani jinde co dělat. V Prague Pride a v poradně S barvou ven potom pracujeme s mladými lidmi, kteří poslouchají taková vyjádření a jejich psychické pohodě to rozhodně nepřidává. Naopak je to pro ně velmi znejišťující a bolestivé.
U nás je procento lidí, kteří vám řeknou, že osobně znají někoho z LGBT+ komunity, pouze okolo 30 % a tomu odpovídá i nepoměr v kvalitě života.
Proč by se podle vás o práva gayů, leseb a jiných genderových identit měla zajímat i heterosexuální většina?
Taková otázka by se dala rozšířit na dotaz, proč bychom se měli zajímat o lidská práva celkově. Důležité je si uvědomit, že LGBT+ práva spadají pod lidská práva a pokud chceme žít v demokraticky právním státě 21. století ve střední Evropě, tak je podle mě nepřijatelné, abychom porušování lidských práv přehlíželi.
Na základě průzkumů víme, že ve společnosti, kde větší množství lidí zná někoho z LGBT+ komunity, výrazně stoupá kvalita jejího života. V západních společnostech typu Německo, Holandsko a další se toto procento pohybuje přes 60 % a kvalita života LGBT+ lidí je tam velmi vysoká. Kdežto u nás je procento lidí, kteří vám řeknou, že osobně znají někoho z LGBT+ komunity, pouze okolo 30 % a tomu odpovídá i nepoměr v kvalitě života.
Zdroj: se souhlasem Tomáše Bílého
Takže právě Německo a Holandsko by nám mohli jít příkladem?
Přesně tak, vzorů existuje spousta a důležité je, abychom se dívali na západ, nikoliv na východ, kde především poslední dobou vidíme čím dál větší ostrakizaci LGBT+ lidí.
Změnil se za posledních 10 let přístup české společnosti k LGBT+ komunitě?
Těžko soudit, protože žijeme v době sociálních sítí, na nichž často dochází k akcentování extrémů, ale domnívám se, že změna nastala, a to především ze strany zaměstnavatelů a velkých firem, což vidíme i na jednom z našich projektů Pride Business Forum. Do něj se zapojují velké firmy, které nějakým způsobem pracují s LGBT+ tématy a hlásí se k tomu, že nediskriminují své zaměstnance, všem nabízejí stejné benefity atd.
Vnímání LGBT+ lidí je podle mě také rozdílné region od regionu. V Praze je situace určitě jiná než například v menších městech, na venkově, ve vyloučených lokalitách a další velký rozdíl je, zda jste součástí i nějaké další minority, protože menšiny v menšinách to mají výrazně složitější. Pokud bychom došli k tomu, že by se uzákonilo manželství pro všechny, standardizovalo by se postavení LGBT+ lidí ve společnosti a nedocházelo by k rozdělování, tak bychom se v tomto směru mohli velmi rychle posunout kupředu.
Chtěl bych, aby Prague Pride byl trochu oslavou toho, kam už jsme se v rovnoprávnosti LGBT+ lidí dostali a zároveň aby byl zdviženým prstem, že tu stále rovné podmínky nejsou a měl tedy trochu aktivistický aspekt.
Kam chcete s festivalem směřovat dál? Máte nějakou vizi do budoucna, kterou byste mohl sdělit i našim čtenářům?
Jakožto nový ředitel se snažím zlepšovat některé procesy důležité pro přípravu festivalu a letos jsme například vytvořili novou strategii, což se nám myslím velmi povedlo. Prague Pride bych chtěl i nadále zachovat komunitní a obsáhlý, aby si na něm každý našel něco, aby byl zajímavý i pro většinovou společnost, aby byl trochu oslavou toho, kam už jsme se v rovnoprávnosti LGBT+ lidí dostali a zároveň aby byl zdviženým prstem, že tu stále rovné podmínky nejsou a měl tedy trochu aktivistický aspekt. A to nejdůležitější je, že festival Prague Pride bude i do budoucna vytvářet bezpečné prostředí pro LGBT+ lidi, kde mohou být sami sebou, i když třeba jen na ten jeden týden v roce.
Když zmiňujete, že je festival neziskový, tak máme nějaké možnosti, jak Prague Pride a vaši práci podpořit?
Právě jsme spustili festivalovou sbírku na realizaci aktivit festivalu Prague Pride, ale ve světle posledních událostí v Maďarsku jsme se rozhodli, že polovinu z peněz, které vybereme, předáme našim kolegům do Budapest Pride. Jak možná někteří víte, v Maďarsku byl před pár dny přijat nový zákon, který před mládeží do 18 let zakazuje zmiňovat téma homosexuality, transgender, a to jak v rámci školní výchovy, tak v rámci jakékoliv osvěty, popkultury atd. Řekli jsme si, že využijeme naší sbírky a podpoříme přátele v Maďarsku. Co je pro nás také důležité je práce dobrovolníků. Přidat se k nám může opravdu kdokoliv, stačí napsat koordinátorce dobrovolníků a přiložit ruku k dílu.
