Byli jsme se podívat na Václavském náměstí a zjistili jsme, jak situaci na Ukrajině protestující vnímají.
Václavské náměstí objala úzkost. Válka začala a lidé se sešli vyjádřit podporu svým ukrajinským přátelům. Heslo „sláva Ukrajině“ se v pravidelných intervalech šířilo od sochy svatého Václava až po spodní konec Václavského náměstí a rezonovalo řadou pražských pasáží. Na místo jsme se vyrazili podívat také, abychom zjistili, jak lidé situaci vnímají.
Protest se od začátku nesl v klidném duchu. Velká část lidí snad ani nemá sílu k tomu, aby cokoliv podnikla. Na jejich tvářích je vidět nervozita a oči zaplavují slzy beznaděje. Někteří se občas přidávají ke skandující části, která Ukrajině pěje slávu, někteří přímo nadávají prezidentovi Ruské federace Vladimiru Putinovi, jiní jen mlčky přihlíží.
„Dnes je to Ukrajina, zítra to může být Česká republika. Musíme ukázat, že umíme držet při sobě a že dokážeme pomoci svým přátelům, když ji potřebují,“ říká jeden z účastníků shromáždění s ukrajinskou vlajkou na tričku. Je to jeden z mála lidí, kteří se byť jen větou chtějí na diktafon vyjádřit. Většina sem přišla bez nálady vůbec mluvit, natož odpovídat na dotazy médií. Lidé si okolo sebe vytvořili bublinu strachu a shromáždění jim pomohlo hledat v temnotě aspoň malou jiskru naděje a podpory.
