Sam Cox, uměleckým jménem Mr. Doodle, žije ve vlastním světě s názvem Doodleland. Poslední dva roky strávil pokreslováním každého centimetru svého domu, od té doby se stal senzací. Svými kresbami dokázal pobláznit aukční trh.
Sam Cox už jako dítě kreslil po zdech, jako dospělý poslední dva roky strávil kreslením po stěnách svého domu v Kentu, informuje o tom Architectural Digest.
Mr. Doodle žije ve svém vlastním světě s názvem Doodleland. Každý centimetr jeho domu je pokreslen šťastnými postavami z jeho vlastní tvorby. Od stropů a stěn až po topinkovač můžeš vidět jen jeho typické monochromatické ručně kreslené motivy. Cesta k pokrytí celého objektu „čmáranicemi“ začala v jeho ložnici v roce 2020.
Během let mladý umělec spolupracoval s klienty jako MTV, adidas a Cass Art. Jak informuje Creative Boom, jeho práce je charakteristická svou čistou rušností, je plná zvláštních symbolů, šťastných malých postav a složitých scén. V podstatě jde o jednoduchý černobílý design, který je ovšem velmi originální. Jeho konečným cílem je, aby diváci trávili čas přemýšlením nad jeho čmáranicemi a aby je rozluštili.
Podle umělce je Doodle House jeho „nejlepším dílem“. V popisu příspěvku na Instagramu Mr. Doodle uvedl, že k vytvoření tohoto skvostu bylo použito 900 litrů bílé barvy, 401 plechovek černé barvy ve spreji do exteriéru, 286 lahví černé barvy na kreslení do interiéru a 2 296 hrotů pera.
Šestadvacetiletý umělec se stal ve světě senzací. Jeho dílům je věnována pozornost primárně na aukčním trhu v Asii. Rekordní prodej se uskutečnil na aukci Tokyo Chuo Auction, kde své dílo prodal za něco méně než milion dolarů (zhruba 25 milionů korun). V roce 2020 byl pátým nejúspěšnějším umělcem v aukci do 40 let. Mnozí považují za silný nástroj jeho popularity a odolnosti značky právě sociální sítě.
Na svém Instagramu zmiňuje, že den, kdy dokončil své mistrovské dílo Doodle House, byl jeho nejúžasnějším dnem vůbec. Jeho dům byl plný reportérů, novinářů, kameramanů a fotografů. Unikátní Doodle House byl něco, o čem snil už jako teenager. Zmínil, že by rád poděkoval své mámě a tátovi, protože od momentu, kdy mu dovolili v dětství kreslit po stěnách dětského pokoje, chtěl žít v domě zcela pokrytém postavami z vlastní tvorby.
