Shrnujeme podzimní dávku úzkosti na koncertě The Cure v Praze.
Nad Prahou se obloha zbarvila do růžových, oranžových a tmavomodrých odstínů a spolu s podzimním vzduchem jako by přímo vybízela, aby se všichni melancholici sešli na jediném místě. V libeňské O2 areně, kde po šesti letech vystoupila legenda alternativního rocku The Cure. Právě tam odstartoval Robert Smith a jeho kolegové pracovní týden a představili část nové – ještě nevydané – desky.
The Cure zahalili Prahu do melancholie, deprese, naděje a černého oblečení. Téměř plná sportovní hala poskytla na více než tři a půl hodiny útočiště Smithovým fanouškům různých generací, zato podobného vzezření. Výrazné černé linky, červenou rtěnku a nalakované rozcuchané vlasy tu měl každý správný fanoušek a fanynka.
Fakt, že na koncert zavítali zástupci fanoušků The Cure z minulého režimu, začátku tisíciletí i lidé z generace Z, vypovídá o tom, že hudba této kapely dokáže promlouvat ke všem. A to bez ohledu na dobu, ve které žijí. Je až trochu zvláštní sledovat, jak jsou melancholické texty, které vznikaly v krizí zasažené Anglii, pro mnohé lidi stále aktuální. Zároveň jsou společně se zasněnou hudbou tím, čeho si na kapele nejvíc vážíme.
