Ivan společně s Oleksijem pracovali v jedné IT firmě, Dima byl jejich kamarád. Válka a zároveň jejich záliba v elektronice je nakonec přivedly k něčemu, co by si před rokem dokázali jen těžko představit.
Je sobota ráno a Ivan, Dima a Oleksij se právě probouzí v hotelovém pokoji. Nejdou ale do lobby na snídani. V hotelu plném jednorázových vaporizérů pro ně začíná druhá pracovní směna k té, kterou dělají přes týden. „Když propukla válka, každý, kdo byl zrovna na Ukrajině, potřeboval nabitý telefon. Všude ale byly výpadky elektřiny, obyčejná věc, jako je powerbanka, se tak ze dne na den stala nedosažitelným zbožím,“ začíná Ivan Volynets svůj příběh.
Ivan společně s Oleksijem pracovali v jedné IT firmě, Dima byl jejich kamarád. Válka a zároveň jejich záliba v elektronice je nakonec přivedly k něčemu, co by si před rokem dokázali jen těžko představit. Mladí ukrajinští IT technici začali pro armádu vyrábět powerbanky. Z použitých cigaret Elf bar.
„Po začátku války jsme byli v Kyjevě a snažili jsme se dělat, co jsme mohli, abychom pomohli Ukrajině. Pořádali jsme sbírky a vstoupili jsme i do kyber armády. Pořád jsme ale měli pocit, že to není dost. Když jsme mluvili s přáteli, kteří byli v armádě, a ptali se jich, co potřebují, hromadně odpovídali, že to nejnutnější je výzbroj. A powerbanky. To byl ale problém, protože všechny obchody v celé Ukrajině byly úplně vyprodané. Powerbanku tou dobou potřeboval navíc úplně každý, nejen armáda,“ vzpomíná na začátek války Ivan, jenž zanedlouho po vpádu ruských vojsk na Ukrajinu založil kvůli nedostatku dobíjecích stanic organizaci Ua Power Kit.
Během našeho rozhovoru jsou přítomní všichni včetně Oleksijovy snoubenky Anastasie, která se do chodu organizace také zapojuje. Projekt začali ještě s Natalií jako pět přátel. „Všichni, co tu spolu sedíme, jsme byli IT specialisté, a s Dimou jsme navíc měli společný koníček v radioelektronice. Tou dobou jsme ale ještě nevěděli, jak vyrobit powerbanku. Vyráběli jsme třeba elektronická krmítka a misky pro domácí mazlíčky, které se ovládaly přes internet, a konfigurovali jsme je na telefony. Dima měl navíc 3D tiskárnu a rád na ni tiskl cokoliv. Protože jsme ale potřebovali powerbanky, museli jsme se je naučit vyrábět,“ vysvětluje Ivan.
K prvním pokusům hledali cokoliv, co by mohlo fungovat. Tým elektronických nadšenců nejdříve používal normální baterky, ty byly ale drahé, a jejich zásoby se navíc také tenčily. „Hledali jsme cokoliv, co by se dalo použít, až jsme narazili na věc, které je nyní ve světě ohromný nadbytek, nikdo úplně neví, jak ji vlastně zrecyklovat, a obsahuje přesně to, co jsme potřebovali,“ vzpomíná dál Ivan na svoje začátky.
Přesný počet vaporizérů, které jsme zrecyklovali, úplně netušíme. Spotřebovali jsme jich už více než 5 tun.
Jednorázové vaporizéry a Elf bary obsahují lithiové baterie, o kterých Ivanův tým zanedlouho zjistil, že se po vyjmutí z cigarety dají opakovaně dobíjet. „Chvíli jsme nad tím seděli a zkoušeli různé možnosti, až se nám nakonec povedlo vytvořit první prototyp,“ říká Ivan. Ten měli na konci března. Baterky z použitých Elf barů se potom do jejich powerbank dostaly na konci dubna.
Na jednu powerbanku potřebuje tým dvacet až čtyřicet cigaret. Aby vydržely co nejdéle, měly by mít defaultní stanice pro armádu těchto baterií 40 už v základu. Dimovu 3D tiskárnu používá tým i teď. „Dima navrhl, že bychom na ní mohli tisknout různé detaily na korpus powerbanky. Ukázalo se, že je to mnohem snazší a levnější, než jednotlivé části kupovat,“ vysvětluje Ivan.
Jak dlouho trvá powerbanku vyrobit, záleží na zkušenostech. Ivan už zvládá jednu za hodinu a půl. Čas se však postupně zkracuje s každou další, kterou člověk vyrobí. Na začátku to však zabere hodiny. „Přesný počet vaporizérů, které jsme zrecyklovali, úplně netušíme. Spotřebovali jsme jich už více než 5 tun a dohromady jsme ukrajinským vojákům poslali 1200 powerbank,“ říká Ivan.
Použité cigarety a vaporizéry sbírají lidé na Ukrajině ve velkém a následně je Ivanovi a jeho týmu posílají v balících po stovkách. Po pár týdnech jejich práce se ke sběru Elf barů přidaly i obchodní centra a kavárny, které tak kromě recyklace přispívají také k lepším podmínkám vojáků ve válce.
Počinu IT týmu si všimla také ukrajinská Novaja Poshta, která se rozhodla veškerou přepravu, ať už vaporizérů, či přímo powerbank na frontu hradit na vlastní náklady. Poštovné je tak zdarma a Ivan potvrzuje, že je tento krok národní pošty velkou pomocí.
Powerbanka zachránila život
Když se ptám, zda je někdo z týmu v kontaktu s vojáky, kteří powerbanky používají, Ivan se s úsměvem podívá na svého kolegu. „Tuhle historku bys měl říct ty, Oleksiji,“ pokyne radostně.
Oleksij přikývne. „Jeden z vojáků, kteří jsou s námi v kontaktu, nám napsal, že mu naše powerbanka zachránila život. Měl na sobě batoh, ve kterém byla i naše powerbanka. Během boje se dostal do otevřené palby a vyvázl. Když si po pár dnech otevřel batoh, zjistil, že je v powerbance, kterou jsme mu věnovali, zaražená kulka. To pro nás byla skvělá zpráva, protože powerbanka neexplodovala a zároveň byla schopná zastavit kulku. Máme z toho radost, protože vidíme, že je to super a užitečné jak pro vojáky, tak pro nás,” vypráví Oleksij.
Ivan přitakává a zároveň začíná vyprávět příběh o tom, jak jim jejich rodina, která na frontě bojuje, pomáhá powerbanky stále zlepšovat. „Vyrobili jsme třeba speciální konektor, skrze který se dá vedle laptopů a mobilů nabít také vojenská vysílačka. Byl to nápad Nastina táty, který je na frontě. Jednou nás požádal, jestli bychom zvládli vyrobit přípojku, která by dokázala vysílačku nabít. Žádná taková se totiž neprodává. Máme radost, že se nám to povedlo, protože je to pro vojáky opravdu důležité,“ říká Ivan.
Náš projekt musí zůstat při životě, protože je to opravdu dobrý nápad, jak recyklovat jednorázové cigarety, se kterými si nikde na světě moc neví rady.
V jeho organizaci k dnešnímu dni pomáhají desítky dobrovolníků. „Na začátku jsme byli jen my, kteří jsme se znali z Kyjeva. Po několika měsících se k nám ale přidaly desítky dobrovolníků a dnes je nás kolem čtyřiceti, kteří pracujeme každý víkend. Některé zaučujeme, ale od spousty z nich se můžeme sami učit, protože mají skvělé nápady, jak můžeme powerbanky neustále vylepšovat. Na všem pracujeme společně, abychom vyráběli to nejlepší, co můžeme,“ popisuje Ivan.
I přesto, že se týmu nyní daří dobře vyrábět i obstarávat baterie, je Ua Power Kit pořád závislá na darech ostatních. „Stále potřebujeme dary a peníze na to, abychom mohli dokupovat hmotu do 3D tiskárny a do powerbank ty součástky, které neumíme vyrobit. Dobrovolníci jsou u nás stále vítaní, potřebujeme je stále stejně jako použité cigarety. Čím více lidí, peněz a cigaret se nám povede sehnat, tím více powerbank můžeme do války dodat. Pořád je to něco, čeho je nedostatek a co je zároveň potřebné každý den,“ říká Ivan a dodává, že jejich projekt pojede i po válce. Zároveň uvádí, že jsou všichni velmi vděční i za nefinanční pomoc, jako byla již zmíněná nabídka pošty či kancelář, kde nyní místo hotelového pokoje powerbanky vytváří. „Jurij Paraka, můj dlouholetý přítel, nám kancelář poskytl zdarma,“ raduje se Ivan.
„Náš projekt musí zůstat při životě, protože je to opravdu dobrý nápad, jak recyklovat jednorázové cigarety, se kterými si nikde na světě moc neví rady. Obsahují lithium, ale zároveň plasty a zbytky fluidu, takže je opravdu složité je efektivně zrecyklovat. Nám se to ale povedlo. Po válce chceme v naší práci pokračovat a pomáhat dál lidem i životnímu prostředí,“ dodává Ivan.
