Přichází big reveal. Dívám se na sebe do zrcadla a těžko se mi brání upřímnému úsměvu. Nemůžu uvěřit tomu, co mi The Thing dokázalo vytvořit na tváři přibližně za dvacet minut. Z týpka v saku a martenskách se stala princezna a pozornost okolí na sebe nenechala dlouho čekat. Lidi se na mě usmívali, fotili si mě, prohlíželi si malé umělecké dílko na mé tváři a já jsem byl rád. Ještě mě ale čeká cesta domů, mimo safe-space Pride Village.
Ruby pohledy nezajímají
Když Enjoy the Chaos dodělalo maskulinní make-up Teri, vyrazili jsme domů. Zajímalo nás, kolik napočítáme pohledů, zaslechneme posměšků nebo poznámek a kolik lidí bude znechucených, nebo naopak vstřícných. Cestou z ostrova na Újezd (přibližně 500 metrů dlouhou) jsme jich napočítali přes dvě desítky.
Většina si nás na okamžik změřila pohledem a po chvíli se snažila koukat jinam. Znechuceně se zatvářil jenom jeden muž v tvídovém saku, kolemjdoucí rodinka se vřele usmívala, stejně jako jsme se i my usmívali na okolní svět. Po chvíli si uvědomuji zásadní povznášející rozdíl mezi touto a běžnou cestou na tramvaj. Vůbec mě nezajímá, jestli mě někdo odsoudí. Možná ještě líp, nezajímá to moji gotickou princeznu Ruby Red – tohle jméno jí přisoudil kvíz na BuzzFeed.
S make-upem na obličeji zmizela velká část Radima. Stejně by ho pod maskou nikdo nepoznal. Pohyb po pražských ulicích byl tak nějak snadnější, když jsem věděl, že se lidé budou dívat, bez ohledu na to, jak se budu cítit. Vykulené oči jsem odměňoval úsměvem a každý jejich pár jsem si užíval. Na tomto místě je fér říct, že si plně uvědomuju svoje privilegium a fakt, že mě od zraňujících poznámek i s líčením do jisté míry brání moje vzezření fotbalových ultras.
Čekalo mě už jen zjistit, jestli mě moje štěně pozná a přivítá, nebo nepozná a vyštěká. Přivítalo a moje challenging reportáž zdárně došla ke svému konci. Doma jsem strávil s Ruby Red ještě několik desítek minut a pak se s ní šel pomalu rozloučit před zrcadlo. Cítil jsem potřebu poděkovat. Za to, že mi ukázala, jak moc si v hlavě tvořím zbytečně negativní představy o sobě samotném, jak venku i s drag make-upem vlastně zajímám jenom pár desítek lidí natolik, aby se na mě podívali. Možnost setkat se s Ruby bych ale neměl nebýt The Thing, které ji stvořilo vlastně z ničeho. Proto můj dík směřuje i k němu.
Adam s Honzou adoptovali chlapečka. Rodiče jsou oba, práva má jen jeden
8. srpna 2023 v 6:00
Večer si procházím celý den a zjišťuju, jak krásná vlastně byla Pride Village s veškerou svou pestrostí, respektem a barevností a jak šedý byl oproti tomu svět mimo ni. Nevím, jestli se při nějaké další příležitosti ke své drag podobě vrátím, ale i tahle jedna zkušenost mi pomohla zhmotnit si, co se mi do myšlenek vrací pravidelně: svět by byl veselejší, kdybychom si do něj pustili trochu barvy a připomínali si, že třpytek není nikdy dost.
