Zeptali jsme se moderátora Big Brothera na pár otázek. Třeba jak by to zvládl jako soutěžící ve vile nebo jaké má aktuální guilty pleasure.
Proč by se lidi měli dívat na Big Brothera?
Podle mě se povedlo do domu dostat neuvěřitelný mix osobností a charakterů a myslím, že budeme ještě hodně překvapeni, jak se to celé zamíchá. Žijeme v době předsudků i hodnocení podle vzhledu a mnoho lidí nás může i děsit. Jenže jde o první pohled. Dům Big Brothera ukazuje, jak se tyhle předsudky nevyplácí. Někdy jsou tito lidé ve své povaze dokonce normálnější než ti, kteří působili, že jsou fajn. A jsem přesvědčený, že podobných témat uvidíme mnoho. Mix je totiž koncipován tak, že každý z nás v někom najde člověka podobného tomu ze svého okolí… a třeba ho brzy i lépe pochopí.
Co máte rád obecně na reality show?
Opravdovost. Všechny své pořady jsem jako producent vždy rád sestavoval z opravdových příběhů reálných lidí. Žádný umělý scénář, reálný život. A tady to tak přesně je. Nemáme tušení, co nám spolubydlící připraví za dění v domě, dá se to možná charakterově předpokládat, ale tenhle příběh píší povahy mnoha osobností. Big Brother zároveň otevírá mnohá společenská témata. Například jak lidi rádi ihned soudí jiné. Pobouří je někdo, kdo si dal alkohol, a přitom dotyčný sám tráví na večírcích čtyři dny v týdnu. Myslím, že si každý z účastníků, ale i diváků může sáhnout do svého svědomí, a to se mi libí. Bylo by skvělé, kdyby to společnost posunulo k zamyšlení a větší toleranci mezi sebou.
Dokážete si představit sám sebe ve vile několik týdnů? Jak byste to zvládal?
Určitě na světě žijí lidé o mnoho složitěji než soutěžící v domě, takže bych to zvládl. Snažím se hodně komunikovat a hledat pochopení pro lidi, se kterými názorově dokonce vůbec nesouhlasím. To bych zvládl. Problém bych měl s tím, kdybych cítil nějaké intriky, faleš nebo nespravedlnost. Ono to může vypadat strašně snadně, ale už první večer jsou to pro některé obrovské nervy. Není až tak jednoduché se prostě sbalit a jet. Myslím si, že velmi záleží na životní situaci, v jaké se člověk nachází. Já jsem tu také bez rodiny, ale aspoň si můžeme volat.
Překvapilo vás, že je pořád poptávka po podobných reality show typu Big Brother?
Na světě jde o nejsledovanější formát. Nepřekvapuje mě to. Možná právě proto, jak je to opravdové. Lidi občas mají pocit, že cílem je dostat do domu nějaký bizár. Není to pravda. Je to spíše o nás lidech, jak se k tomu stavíme a jak to hodnotíme. Když jsem byl před deseti lety v Americe, byl jsem v šoku. Podobnou partu běžně potkáte na jednom chodníku. Lidé tam chodí i polonazí, zpívají si, hned vás osloví. Dnes už to vnímám jako normální. Přijal jsem to tak, že si každý žije podle sebe, a pokud tím neomezuje mě, tak kdo já jsem, abych ho za to soudil? Mnohdy stačí přijet do větších měst v Česku a zjistíte, že se doba opravdu velmi posunula a že je to casting 2023.
Jak se připravujete na moderování Big Brothera? Máte nějaký rituál nebo čím je to mimořádné?
Miluju kafe, takže to si před přenosem dám rád. Jinak jde hlavně o můj přehled dění v domě – vztahů mezi spolubydlícími či zajímavých situací, které vznikají. V tomhle případně jsou živé přenosy mimořádné v tom, že se natáčí v Bulharsku s místním štábem. Někdo neumí anglicky vůbec, někdo zase až moc. (smích)
Jaké je vaše aktuální guilty pleasure?
Moje obrovská vášeň jsou auta. I proto točím show o autech Osobní řidič. V tomhle směru určitě žiju své sny. Teď jsem v režimu předělávání své garáže spíše na showroom. Určitě jsou auta moje guilty pleasure, ale zároveň motivace.
