Vyvraždění celé rodiny jedním ze synů mělo stát na začátku příběhu o děsivém domě, který děsil paranormální vyšetřovatele i diváky.
Amityville je městečko asi hodinu cesty od New Yorku. Velkému dřevěnému domu s atypicky tvarovanými malými okénky v průčelí, který tam stojí dodnes, se někdy říká nejstrašidelnější dům světa. Sedmičlenná rodina DeFeových tu spokojeně žila až do 13. listopadu 1974. Toho dne totiž nejstarší syn, třiadvacetiletý Ronald DeFeo, zastřelil své rodiče, obě mladší sestry (18 a 13 let) a oba dva malé bratry (12 a 9 let).
Ke zločinu se nakonec Ronald přiznal. Se svým otcem měl komplikovaný vztah a je otázka, zda to byl jeho motiv. Na svou obhajobu tehdy uvedl příběh, že slyšel hlasy, které ho k vraždění nabádaly.
Oficiálně se však s verzí, že by za zločinem stálo něco paranormálního, nepracovalo. Vraždy ale provázelo pár podivných okolností. Všechny oběti byly nalezené ve svých postelích ležící tvářemi dolů. Střelba se odehrála v horizontu patnácti minut a vyvolává tak otázky, proč ani jedna z obětí za tu dobu nevstala z postele a nesnažila se utéct. Z blízkých sousedů nikdo střelbu neslyšel, i když se střílelo z velké zbraně bez jakéhokoliv tlumiče. Ronald byl za svůj čin odsouzen a ve vězení zůstal do své smrti v roce 2001.
Vysvěcení všechno jenom zhoršilo
Nejslavnější příběh o paranormálních jevech prožila na vlastní kůži až rodina, která se do domu číslo 112 na Ocean Avenue nastěhovala poté.
Kathy a George Lutzovi, jejich 3 děti a pes Harry původně hledali dům v nižší cenové kategorii. Prostorný, luxusnější dům na pobřeží mořského kanálu se hlavně Kathy na první pohled velmi líbil. Stál v lepší čtvrti a měl i bazén a garáž pro loď. Kvůli tragickým událostem byl nabízený s výraznou slevou.
Lutzovi se na prohlídce o temné minulosti dozvěděli, ale nakonec se shodli, že to pro ně není překážka. Stěhování plánovali na prosinec 1975. Předtím chtěli – pro lepší pocit – nechat dům posvětit. Na místo přijel kněz jménem otec Ray. Když však z domu vycházel, George Lutz si všiml, že má velmi znepokojený výraz. Až později otec Ray dosvědčil, že v jedné z ložnic ve druhém patře zřetelně uslyšel zlý mužský hlas. Zakřičel: „Vypadni!“ a ve stejnou chvíli Ray ucítil ránu na tváři, jakoby dostal facku.
První podivné události se objevily asi týden po nastěhování Lutzových. Kathy se dotkla neznámá síla, když kolem ní nikdo nebyl. V domě se začaly ozývat nevysvětlitelné zvuky, třeba prásknutí hlavních dveří. Když šel ale někdo z rodiny zkontrolovat, co se děje, před dveřmi spal nerušeně jejich pes Harry.
Po celém domě se také začala objevovat podivná substance podobná slizu, která měla zelenavou nebo černou barvu. Vytékala z klíčových dírek a klik, ze spár ve dveřích, z prasklin na zdech i v podlaze. Jedna z místností v druhém patře – bývalá ložnice, kde kněz slyšel zlý hlas a kde byli zavražděni dva mladší bratři DeFeovi – se zase nevysvětlitelně plnila mouchami.
Probuzení ve 3:15
„Během doby, kdy jsme byli v domě, jsem se budil uprostřed noci, mezi třetí a půl čtvrtou, většinou kolem 3:15,“ vybavoval si George Lutz. V tu dobu prý Ronald DeFeo začal vraždění. A uprostřed noci často bývaly otevřené dveře od lodní garáže, samy od sebe. Když je šel George jednou zavřít a po cestě viděl zřetelnou postavu velikosti dospělého v ložnici pětileté dcery Melissy, které říkali „Missy“. Uvnitř ale nikoho kromě spící Missy nenašel.
Missy tou dobou začala mluvit o novém kamarádovi jménem Jodie, který měl prý podobu prasete, nebo malého chlapce. Lutzovi to však připisovali na svědomí její bohaté fantazii.
Děti se také začaly probouzet ležící na břiše – v poloze, ve které byly nalezeny oběti vražd. Jejich pes Harry jakoby také cítil něco v okolí garáže na loď. Jednou ho v místě nechali uvázaného za plotem. Něco ale psa tak vyděsilo, že přeskočil plot a začal se škrtit na vlastním vodítku. Lutzovi byli naštěstí poblíž a Harry vyvázl bez zranění. Aktivita se však stupňovala a několikrát jí byli svědkem i blízcí Lutzů. Kathy viděla, že se její dceři nepopsatelně změnil obličej, jakoby zestárla o desítky let. Stejný jev u své ženy viděl i George.
Známí Lutzům poradili, ať zkusí dům posvětit sami. Manželé radu poslechli. Záhy se však všechny jevy prudce zhoršily.
14. ledna strávila rodina v domě poslední noc a dodnes není jasné, co všechno se té noci vlastně stalo. George popsal, že se probudil a viděl svou ženu levitovat u stropu ložnice. Podobnou zkušenost měli i synové Daniel a Christopher, které probudilo, jak čelo jejich postele naráželo do stropu. Uplynulo pouhých 28 dní po nastěhování, ale rodina si další den sbalila všechny věci a dům nadobro opustila. O tom, co dál se v tu noc dělo, Lutzovi odmítali mluvit.
Duch-chlapec
O dům se začali zajímat paranormální vyšetřovatelé, manželé Warrenovi, které dobře známe ze série Conjuring. George Lutz jim dovolil dům prozkoumat. Warrenovi dospěli k názoru, že v domě sídlí velmi mocná prezence, která není lidského původu. Jde o něco temného přímo z hlubin země. Warrenovi nicméně provedli vyšetřování a seanci za přítomnosti fotografů a nezaujatých novinářů.
V patře domu se podařilo pořídit fotografii, kdy z jedné z ložnic vykukuje hlava malého chlapce. Fotoaparát, který ji pořídil, stál na stativu a jednou za čas samovolně pořídil fotku. Když snímek viděli Lutzovi, Missy dosvědčila, že právě to je její kamarád Jodie.
Warrenovi Lutzovým doporučili očistný rituál, který měl provést velmi zkušený kněz – rodina ale zamítla možnost s tím, že mají pocit, že jakýkoliv další pokus vrátit se by je přímo ohrozil na životě. Raději se domu vzdali, i když to pro ně znamenalo nemalou finanční ztrátu.
Jejich příběh začal sepisovat Jay Anson do knihy Horor v Amityville. Stal se z ní úspěšný bestseller a kvůli tomu se objevily teorie, že celá záležitost je dobře propracovaný hoax. Následoval stejnojmenný horor a celá řada dalších filmů, které se temnými událostmi z domu číslo 112 nějak inspirovaly, například 3:15 zemřeš nebo zmiňované Conjuring. Dům v Amityville dnes každopádně obývají spokojení obyvatelé, i když ho stále vyhledávají nadšenci děsivých příběhů a fotí se s ním. Žádný z dalších majitelů domu ale paranormální jevy nepřiznal.
Až po dekádách o jevech později promluvil syn Lutzových Christopher. Podle něj se démonické strašení opravdu odehrálo, ale viní z něj svého otce. George se prý intenzivně zajímal o okultismus a prováděl různé rituály.
