Mistr televizní iluze Nathan Fielder se střetává v tříhodinovém doku-reality filmu s mistryní lží a intrik Elizabeth Holmes, která chce před nástupem do vězení očistit své jméno. Neuvidíš jen všechno, ale dokumentární událost desetiletí.
Představ si, že spácháš jeden z největších investičních podvodů v dějinách. Devítimiliardová dolarová hodnota tvé firmy se přes noc rozpadne jak domeček z karet, když vyjde najevo, že tvůj přístroj slibující komplexní diagnostiku z jediné kapky nefungoval vůbec tak dobře, jak jsi investorům*kám říkala.
Co uděláš? Přiznáš barvu a vysvětlíš své praktiky? Nebo všechny dál povodíš za nos a svou obhajobu postavíš na tom, že žádný podvod neproběhl a tvé dobré úmysly jen nebyly pořádně dotaženy do konce?
Podnikatelka a výzkumnice Elizabeth Holmes zvolila variantu dvě. Soud jí ale neuvěřil, a místo toho ji poslal na 11 let do vězení. 34 dní před začátkem trestu do domácnosti jí a jejího partnera Billyho Evanse vstupuje dokumentaristický štáb Nathana Fieldera a Lance Oppenheima.
Mise Elizabeth Holmes je jasná: očistit své jméno před veřejností a ukázat, že všechno bylo jinak. A mise provokatéra Fieldera? Porozumět jedné z největších údajných lhářek všech dob.
Dokument bez hranic
Komedie a dokument mezi sebe dlouho pomyslnou propojku nedávaly - alespoň ne nesituační. Až do tzv. televizní revoluce, kdy komici začali přidávat velký význam situační trapnosti. Na scéně se tak velmi rychle zpopularizoval Sacha Baron Cohen (a jeho oblíbený charakter Ali G), Eric Andre a právě Nathan Fielder.
Tvorba posledního jmenovaného je ze všech zmíněných nejspecifičtější a nejoriginálnější: přestože není čistým mockumentem ani observačním pozorováním, má blíže k žánru dokumentu s komediálními prvky vyvěrajícími z momentů natolik absurdních, že se útoku na receptory trapnosti diváctva prakticky nelze vyhnout.
Prozatímním vrcholem byl seriál The Rehearsal, v kolaborativním projektu s Lancem Oppenheimem (v kinech za chvíli uvidíš jeho očekávaný režijní debut Primetime) ale nyní chce, abychom uviděli všechno. Sahá tak do téměř divadelního zpracování, kdy na plátně probíhá přetahovaná o vedení loutek.
You Can See Everything jde ale ještě dál. Veškerá předchozí tvorba Nathana Fieldera stála a padala na tom, kolik ze zachycených záběrů a vygradovaných absurdních situací jsme kanadskému tvůrci hodlali uvěřit. Fielder ale v bezmála tříhodinovém dokumentu stane tváří v tvář ženě, která si na umění přesvědčivosti klamu a iluze - tedy geniu loci celé dosavadní Fielderovy televizní tvorby - vytvořila masivní business.
Uvidíš všechno, uvěříš vše?
Režisér a Holmes tak rozehrávají neuvěřitelně důvtipnou hru, která bez větší nadsázky stírá hranice mezi dokumentárním snímkem a funkční absurdní tragikomedií zase o něco blíže. Pokud u předchozích Fielderových projektů platilo, že je výsledek stále především o něm samotném místo (ne)spolupracujících protagonistů*ek (za netransparentní přístupy v pořadu Nathan For You byl dříve dokumentarista často kritizován), You Can See Everything trajektorii rozdvojuje.
Elizabeth Holmes se mu daří vykreslit jako tajemnou, a zároveň odzbrojujícím způsobem působivou. To vede ke vzájemnému předávání otěží nad dějovou linkou a tím, kdo že to tedy s kým vlastně vede rozhovor a kdo z něj co chce získat.
Po odhalení podvodu se z osoby Elizabeth Holmes stal koncept. Ten tvoří otázky. Fielder hledal pro diváctvo odpovědi, my - aniž bychom žádné z mnoha překvapení skrývajících se ve třech hodinách napínavé, a skoro nikde nezpomalující jízdy - odcházeli z projekce s více otázkami než kdy dříve.
A je to dobře: You Can See Everything je totiž především filmem určeným k otevření debaty o předčasných soudech, vnímání manipulace, privilegiích, majetkové i genderové pozicionalitě.
Nathan Fielder je ve světě Elizabeth Holmes konfrontován s faktem, že vše může být absolutní pravda, nebo nesmyslná lež. Diváctvu ve finále předkládá zcela kanonický, ustavující snímek pro funkční dokumentární podobu filmu pro dobu postfaktickou.
HODNOCENÍ: 9/10
