Charles Bukowski je jméno, které v literárním světě není třeba představovat. Záznam rozhovoru Run With The Hunted nabízí zpověď spisovatele o jeho soukromém životě i životě umělce.
Jméno kultovního spisovatele a básníka Charlese Bukowskiho je nesmazatelně zapsáno do historie světové literatury, a to zejména díky románům jako Poštovní Úřad, Ženy, nebo Faktótum. Jeho cesta životem, kterou ve svých dílech často vykresluje, čtenářům nahání mráz po zádech a zároveň jsou pobaveni osobitým stylem autorova psaní. Roku 1993 byl s Charlesem Bukowskim vydán zvukový záznam rozhovorů pod názvem Run With The Hunted, ve kterých spisovatel otevřeně a s veškerou upřímností hovoří o svém profesním i osobním životě. Ačkoliv se zde jedná pouze o krátkou část celého záznamu, Bukova slova v ní stojí bezpochyby za poslech.
„Byl jsem požehnán mizerným životem. Mizerným životem, o kterém můžu psát, to je vše. Hodně spisovatelů se proslaví ve 22, 23 letech. Jsou součástí literárního světa, chodí na koktejlové večírky a nic jiného se v jejich životě neděje. Takhle je mine celý ten náklad hnoje. Měl jsem štěstí v získávání práce. Bylo nás deset lidí v jedné místnosti, ale oni z nějakého důvodu přijali mě. Konečně jsem na ten důvod přišel. Zjistili, že jsem byl příliš hloupý. Příliš hloupý na to, abych od nich mohl krást, takže mě přijali," říká Bukowski.
„Svá díla nemám příliš v lásce. Víš, co mě zajímá? Co napíšu zítra večer. To je vše, na čem mi záleží... další báseň, další zkurvený řádek. Minulost je minulost a já se k tomu nechci vracet, znova si to číst, hrát si s tím a zvelebit to. Je to pryč, je to hotové. Pokud nedokážeš napsat další řádek, jsi mrtvý. Na minulosti nezáleží."
Na otázku, zda se psaní věnoval každý večer, odpovídá: „Nepsal jsem každý večer. Řekl bych tak tři až čtyři noci ze sedmi. Pokud se mi tohle nepodaří naplnit, necítím se dobře, je mi zle a jsem velmi deprimovaný. Pro mě je to vypuštění. Je to můj psychiatr, který mi pomáhá ty sračky ventilovat. Je štěstí, že za to ještě dostávám zaplaceno, dělal bych to i zadarmo, dokonce kdybych musel, platil bych za to sám."
Rozhovor uzavírá slovy: „Myslím si, že mé psaní je kurva pořádně silné, ale řekl bych, že teprve až poté, co budu mrtvý a v bezpečí, budu neustále omílán dokola, teprve až tehdy mě skutečně objeví."
Část záznamu Run With The Hunted s povedenou animací
