Vzpomínáte na blonďatou krásavici, která v polovině devadesátých let společně se svým mužem zaplnila noviny i televizní vysílání sérií vražd mladých dívek?
Je ráno 15. června 1991 a čtrnáctiletá Leslie Mahaffyová, krásná dívka se zářnou budoucností, se společně s přáteli vydává za zábavou do kanadského městečka Burlington. Dobře se baví, a proto bohužel poruší slib, který dala rodičům. Domů se vrací se zpožděním a rodinný dům je už zamčený. Rozhodne se tedy, že přespí u příbuzných. Toho večera už ale k žádným drahým příbuzným nedorazí. Zmizela z povrchu zemského. Alespoň tedy do doby, než byly objeveny její ostatky – rozřezány na kusy na dně jezera Gibson.
Jedna z nejkrutějších a nejděsivějších sérií vražd zasáhla v první polovině 90. let kanadské pohraničí. Místní obyvatelé jsou šokováni ztrátou svých nevinných dcer. Bestiální jednání měl na svědomí do té doby poměrně nenápadný manželský pár. Karla Homolková a Paul Bernardo. Dvě jména, která dodnes nahánějí hrůzu. Dvě ztracené duše, které se svými činy zasloužily o smrt nejméně tří mladých dívek a znásilnění řady dalších. Co stálo v pozadí jejich cynických životů a jak celý případ dopadl?
Příběh začíná 4. května 1970, kdy v kanadské provincii Ontario přichází na svět drobný blonďatý andílek. Karla se narodila do slušné rodiny českého emigranta Karla Homolky a jeho kanadské manželky. Sousedi ji popisovali jako milou, příjemně vystupující mladou dívku, která se vždy hezky starala o zvířátka i sousedské vztahy. Dokonce ve velmi mladém věku získala vysněnou práci na veterinární klinice. Nic nenapovídalo tomu, že jednoho dne bude snad tou nejznámější vražedkyní v moderních kanadských dějinách. Nikdo netušil, že tato blonďatá kráska bude známá kvůli stopě a pachu krve na vlastních dlaních.
Bylo to až v pubertě, kdy se začala odlišovat od svých vrstevnic. Její dospívání provázely komplikované vztahy s muži, inklinace k okultismu nebo zvýšený zájem o temnotu a smrt. Její oblíbenou barvou se stala černá. Dělo se tak právě v době, kdy torontské předměstí děsil neznámý násilník. Přezdívalo se mu „Scarboroughský znásilňovač“ a v letech 1987 až 1990 napadl nejméně 17 dívek a žen ve věku 15 až 22 let. Jeho identita ovšem zůstávala vyšetřovacím složkám dlouhou dobu utajována. Přestože své oběti během znásilnění často mučil a choval se k nim sadisticky, žádná z dívek jej nedokázala dobře popsat a policii bohužel úspěšně unikal. Dobře si ho zapamatujte. V našem příběhu bude hrát ještě důležitou roli.
V 17 letech se Karla poprvé seznamuje se svým budoucím manželem – účetním Paulem Bernardem. A je to láska jako trám. Karla žije svůj sen. Má pohledného, zajištěného přítele, který dělá, co jí na očích vidí. Rozhodne se tedy, že i ona bude plnit všechna jeho tajná přání. A je jedno, jak zvrácená ta přání jsou.
To už ovšem dochází k posunu v případu Scarboroughského znásilňovače. Jedna z obětí konečně alespoň částečně násilníka popsala. Na policejní stanici se začaly hrnout dopisy z celého státu, které na fotkách představovaly potenciální viníky. Mezi nimi se objevil i Bernard.
Vyšetřování znásilnění na základě stop DNA však tehdy bylo ještě v plenkách a odborníci dělali chyby, které je často stály dopadení podezřelého. Stejně tak, jako to bylo v případě Paula Bernarda. Tomu byl sice odebrán vzorek slin, ten se ovšem ztratil ještě dříve, než ho bylo možné porovnat se vzorkem DNA získaného z obětí. Hlavní vyšetřovatel na jeho návštěvu později vzpomínal takto: „Přišel pozdě odpoledne. Byl čistý a upravený, měl košili a kravatu. Byl velmi klidný a soustředěný. Mluvil jsem s ním o mnoha věcech. Ptal jsem se ho, zda má nějaké problémy se ženami. Řekl, že ne. Na dotaz, zda s někým chodí, odpověděl, že s Karlou Homolkovou.“
Paul se dlouhodobě potýkal s tužbami, které nikdy nebyly v souladu s jeho předešlými vztahy. Jeho otec byl násilník, exhibicionista, voyer a dost možná také pedofil. Zdá se, že jablko skutečně nepadá daleko od stromu a mladík některé nevhodné choutky po svém otci podědil. Měl sadistické sklony, které mu v sexu dlouhodobě tolerovala pouze Karla. Přišel ovšem čas, kdy mu jeho přítelkyně přestala stačit.
Jednoho dne se Paul Karle svěřil, že přímo neskutečně touží po její mladší sestře Tammy. V tomto okamžiku se pravděpodobně poprvé naplno a nebezpečně projevuje také zvrhlá mysl Paulovy snoubenky. Ta souhlasí se znásilněním své 13leté sestry, dokonce hodlá „dát“ její panenství svému budoucímu muži jako dárek k Vánocům.
Nechutný čin je tedy započat v předvečer Štědrého dne roku 1990. Karla pro tuto příležitost ukradla anestetika z veterinární kliniky, na které pracovala a vydala se i s Bernardem do svého rodného domu. Mladší sestru bezcitně zdrogovali i opili. Tammy propadla bezvědomí a Paul s Karlou na jejím těle ukojí své zvrácené choutky. A to jen několik metrů od ložnice, ve které právě spí dívčiny nicnetušící rodiče.
Celá situace se ale nakonec zkomplikovala více, než možná násilníci předpokládali. Dívčino tělo není schopno vstřebat prášky v kombinaci s alkoholem. Dusí se vlastními zvratky a její starší sestra na ni jen cynicky hledí. Pozdě přivolaná záchranná služba už školačce pomoci nedokáže.
Paul s Karlou vyšetřovatele přesvědčí, že se jednalo o nešťastnou náhodu a otevírají si tak prostor pro uskutečnění dalších zvrhlostí. Na řadě je Leslie Mahaffyová. Snoubenci ji unesou, omámí a několik dní krutě ponižují a znásilňují. Nebohou dívku doslova umučí k smrti. Následně její tělo rozřežou na kusy, které zalijí betonem a vhodí do nedalekého jezera.
Krátce po této události se koná pohádková svatba. Předposlední červnový den roku 1991 prožívá tento šťastný páreček nejkrásnější den jejich životů. Ruce, které nedávno svíraly krk čtrnáctileté dívky, nyní pokojně svírají sklenku luxusního šampaňského nebo talíř s kaviárem. Shodou okolností, ve stejný den nachází kanoista na hladině jezera Gibson plovoucí kus lidského těla. Některé části Leslieina těla se pravděpodobně uvolnily zpoza betonu a vypluly na povrch.
Celý stát je tímto nálezem naprosto šokován. Po využití bagru se zanedlouho najdou také betonové bloky se zbytkem toho, co z mladé Leslie zbylo. Kdo by ale ukázal prstem na nevinný pár dvou mladých lidí s poctivým zaměstnáním i domácností?
Za necelý rok po svatbě, v dubnu roku 1992, přišel čas na další ukojení jejich morbidních choutek. Bernard s Homolkovou tehdy z liduprázdné ulice unesli 15letou Kristen Frenchovou. Co se dělo později, mělo velmi podobný scénář, jako v případě minulých vražd. Dívku opíjeli do němoty, ponižovali ji, mučili, znásilňovali a vše si natáčeli na videokameru. Její mrtvé tělo nakonec ledabyle pohodili do příkopu u silnice.
Nějakou dobu poté už se nad vraždícími manželi konečně začínají stahovat mračna. Paul začal svou ženu bít. Policie si na něho tedy posvítila. Po dvou letech nechala zanalyzovat založené vzorky DNA a voilà – Scarboroughský znásilňovač je na světě. Oba manželé jsou zadrženi a předvoláni k výpovědi. Karla poměrně ochotně hovoří o třech vraždách, které měla společně s Bernardem na svědomí. Hraje si ovšem na neviňátko a tvrdí, že byla ke všem hrůzným činům donucena mužem. S kriminalisty uzavírá dohodu, později známou jako „smlouva s ďáblem“, která ji zaručuje sníženou sazbu trestu, pokud bude svědčit proti Bernardovi.
Jemu je uložen trest doživotí, jí jen 12 let za katrem. Paul si přirozeně její podlé chování nenechá líbit a jako důkaz jejích lží předkládá svůj největší triumf – videokazety s velmi zajímavým obsahem. Vyšetřovatelé se po jejich zhlédnutí nestačí divit. Nacházejí je na půdě společného domu manželů. Každá z kazet je označená štítkem se jménem oběti a vepsanými srdíčky nebo kytičkami. Písmo odpovídá tomu Homolkové. Ta na nich rozhodně nevypadá jako oběť Paulových zvrhlostí. Mučení a ponižování všech dívek si vyloženě užívá. Směje se, povzbuzuje svého muže a dokonce se na nechutnostech aktivně podílí.
Leslie Mahaffy a Kristen French
Za podivných okolností však nahrávky nemají vliv nad vyneseným rozsudkem. Bernard stráví zbytek života za mřížemi, Karla si od roku 1993 odsedí jen 12 let. A podle zdrojů si většinu trestu z oněch 12 let odseděla na místě, které rozhodně nepřipomínalo drsný žalář. Léta 1997 až 2005 totiž strávila ve věznici Joliette. Údajně se jedná o velmi příjemné vilkové prostředí, kde má každá z vězeňkyň k dispozici vlastní pokoj, telefon, poštu, zahradu, procházky nebo pořádání slavností a oslav narozenin. Karla zde dokonce měla získat diplom a titul z psychologie.
Její propuštění v roce 2005 provázelo mnoho kontroverzí i otazníků. Homolková dokonce plánovala uskutečnění plastické operace tak, aby byla k nepoznání. Chtěla nosit kontaktní čočky i jiný účes.
Po propuštění si Karla skutečně mění identitu a stěhuje se na Guatemalu. Dle posledních informací je nyní spořádanou manželkou a matkou tří dětí, která se na Guatemale snaží více či méně uniknout hororům minulosti. A upřímně, myšlenka, že se jí to snad vážně daří, je na celém případu snad tou nejděsivější.
Karla Homolka v květnu 2017
V roce 2006 byl o celé kauze natočen film s Lauren Preponovou a Mishou Collinsem v hlavních rolích. Jeho název dokonale vystihuje podstatu této ztracené osobnosti – Bestie Karla.
