Vrať se s námi na chvíli do roku 1984.
Turn around
Look at what you see
In her face
The mirror of your dreams
Takto začíná slavná úvodní píseň Nekonečného příběhu, kterou jsme jako děti znali nazpaměť. A při jejích prvních tónech se nám hned vybavil fantaskní svět, ve kterém nás čekal Atrej, Falko, Kamenožrout a další kouzelné postavy. Čarokrásné dobrodružství dokázalo dětského diváka vtáhnout do děje natolik, že si připadal být jeho součástí.
Ostatně, takto byla koncipována už knižní předloha od Michaela Endeho z roku 1979. Hlavním hrdinou je Bastien (v knize nám je představen celým jménem jako Bastian Balthazar Bux), tichý a šikanovaný chlapec, který před světem uniká s knihou v ruce.
Jednoho dne se dostane k záhadné knize a schová se s ní před svými pronásledovateli na půdě školy. Začne číst a postupně se pro něj knižní příběh stává realitou. V dětské knize je dění v imaginárním světě popisováno černým textem, zatímco dění v realitě červeným.
Ač se to zdá neuvěřitelné, kniha je ještě kouzelnější než film, ze kterého je vypuštěna celá řada zásadních okamžiků a jde o adaptaci pouhé poloviny knihy. Knižní Atrej má mít olivově zelenou kůži, dětská císařovna zase zlaté oči a Bastien má být obézní hoch s nohama do X. Není divu, že se Michael Ende domáhal konce natáčení, odmítl uvedení svého jména v titulcích (nakonec se dostalo do závěrečných) a dokonce tvůrce žaloval.
O mnoho více však zaplakal o šest let později, když byl uveřejněn další film pokrývající druhou polovinu knihy, na kterém nepracoval nikdo z jedničky, byl vizuálně odlišný, ani z jedné desetiny tak kouzelný a stal se obrovským propadákem. Jedinou postavou, kterou hrál stejný herec jako v jedničce byl knihovník Koreander. Bastiena hrál Jonathan Brandis a do Fantázie se vrátil, aby zabránil jejímu zániku způsobenému úbytkem snů a pohádek z lidského světa. Jenže do cesty se mu připlete i zlá čarodějnice, která jej přiměje, aby si neustále něco přál. S každým přáním pak ztrácí jednu vzpomínku.
Po třetím filmu mohly Endemu zbýt už jen oči pro pláč. Pohádkové dobrodružství bylo to tam a namísto něj mohli dětští diváci jen sledovat známé postavy v otravném braku. Bastienovi, kterého si tentokrát zahrál Jason James Richter, přibyla sestra a jeho úhlavními nepřáteli se stali sígři, kteří si říkali Syčáci a v jejich čele stál Jack Black se srostlým obočím. Člověk by si řekl, že po tom všem už nikdo nebude mít chuť kouzelný příběh zneužívat, ale nakonec se to stalo i počtvrté. V Kanadě byl natočen naprosto zbytečný televizní seriál, který převyprávěl původní příběh.
Vraťme se ale k milovanému prvnímu dílu. Možná jsi o tom nevěděl, ale byl natáčen v Německu a jde o nejdražší snímek v historii země. Stál 27 milionů dolarů, což je po započtení inflace dnešních 65 milionů dolarů. To je oproti hollywoodským budgetům malé číslo, ale na německé poměry jde o rekordní částku. V té době byly vizuální efekty luxusem, který si nemohl každý dovolit. I z toho důvodu vznikl legendární rychlodrak Falko jako speciální efekt.
V dnešní době by si s ním pohráli profesionálové za počítači a na plátně bychom spatřili nádherného dynamicky se pohybujícího CGI draka. V té době ale něco takového nebylo možné, a tak vznikly dvě verze „létajícího psa“ z kovové konstrukce (vážící až 90 kilogramů) a plyše.
Štáb nakonec vybral tu, která se stala ikonou filmu a vybaví se člověku jako jedna z prvních asociací, když padne řeč na Nekonečný příběh. Michael Ende byl s jeho podobou nespokojený, vadilo mu, že vypadá až příliš jako pes. Jeho knižní verze byla něco mezi zlatým retrívrem a drakem.
Tažnou silou Nekonečného příběhu byla jeho schopnost vtáhnout diváka do děje a provést příběhem, který, ač fantaskní, působil velmi opravdově. Důkazem budiž smutná scéna v bažině, v níž se utopí Atrejův kůň Artax. Něco tak pohnutého bychom těžko hledali v jiných filmech pro děti. Scéna dělala potíže i filmařům, kteří kvůli ní museli protáhnout natáčení, jelikož dlouho trvalo natrénovat koně, aby stál na skryté plošině v bažině a nehýbal se.
Natáčení obecně trvalo čtyřikrát déle, než se předpokládalo. Točilo se především v Bavorsku, kde ještě pořád stojí některé rekvizity a můžeš si zde udělat fotku, jak jedeš na Falklorovi. Spousta exteriérů se točila ve Španělsku a většina budov, které ve filmu uvidíte, se nachází ve městě Gastown v Kanadě.
Žádné záběry nebyly natáčeny ve Spojených státech, nicméně na snímku se malou měrou podílel Steven Spielberg. Jako dobrý kamarád režiséra Wolfganga Petersena nastříhal verzi pro americká kina. Ostatně, pro Petersena byl Nekonečný příběh vstupem do Hollywoodu, kde v pozdějších letech vytvořil historickou Troju nebo perfektní drama In the Line of Fire.
Německá verze filmu má o sedm minut více, a zajímavým faktem je, že herci své role namluvili německy a jejich hlasy byly předabovány do angličtiny až v postprodukci. Potíže s mluvením měla dětská císařovna, která musela během natáčení nosit umělé přední zuby. Oba mléčné jí totiž před natáčením vypadly a ty druhé ještě nestihly vyrůst. Její postava ale předabována nebyla a stálo jí hodně úsilí mluvit bez šišlání.
Co se týče českého dabingu, tak ten je legendární sám o sobě. Především svými mnohými omyly. Nikdo dnes vlastně neví, jak vzniklo jméno „Sandonoriko“. Předpokládá se, že někdo trochu nahluchlý z českého týmu prostě foneticky přepsal „Southern Oracle“. Milovaný Falko je v originále Falkor, Gmok má být Gmork a Morlor má Morla. Největšího omylu se ale dabéři dopustili v samotném závěru, kdy Bastien z okna zakřičí „Maminko!“. Ve skutečnosti ale zavolal „Měsíčnice!“, tedy jméno, které dal dětské císařovně. Což je mimochodem hlavní pointa celého příběhu.
Nekonečný příběh jako žádný jiný film nezměrně podnítil fantazii a ukázal dětem, že i přes komplikace, které mohou v životě nastat, je důležité využít svůj potenciál a stát se hrdinou nejen ve své fantazii, ale i na venek.
