Tiktokerka Šárka Švastalová se s námi rozhodla promluvit o sexuálním napadení, které se ihned rozhodla nahlásit na policii.
Sexuální obtěžování bohužel není nijak neobvyklé a dochází k němu neustále. Do takové situace se minulý týden dostala i oblíbená česká tiktokerka Šárka Švastalová, kterou na nádraží plném lidí napadl neznámý útočník.
Mladá dívka se ihned rozhodla čin nahlásit na policii a pro REFRESHER se svěřila s tím, proč by měl být každý takový útok nahlašován, jak probíhá proces na policejní stanici a řekla nám i to, jak na incident zareagovala její rodina a že by se člověk rozhodně neměl za takovou věc stydět.
„Včera jsem byla na stanici policie a řeknu vám proč. Chci vám to říct, říkám vám vše, jsem otevřená a toto je důležité a nechci, aby se to dál stávalo. Hlavně tomu musíme předejít, aby se takové věci neděly. Byla jsem nahlásit jednoho člověka za sexuální obtěžování, který mě napadl zezadu na Hlavním nádraží mezi lidmi,“ řekla na úvod videa Šárka.
REFRESHER se proto s Šárkou spojil a zjistil pro tebe, co jí k nahlášení vedlo, zda váhala, či útok oznámit na policii a také především to, jak takový proces probíhá.
K jakému konkrétnímu sexuálnímu útoku došlo?
Stála jsem s kamarádkou na zastávce Hlavního nádraží plného lidí a byla jsem napadena zezadu. Nějaký muž do mě v rychlosti zarazil ruku, nestihla jsem se ani otočit a on už z místa utíkal pryč. Nebylo to žádné bouchnutí, ale opravdu vniknutí. Naštěstí jsem měla tepláky, ale i tak to nemění nic na tom, že to bolelo a byl to poměrně traumatizující zážitek.
O sexu by se měly děti učit už odmala. Čím dřív, tím líp, říká Johanna Nejedlová
21. ledna 2021 7:00
Věděla jsi hned, že tento incident musíš nahlásit na policii? Nebo jsi váhala?
V tu chvíli jsem si nic neuvědomovala, okamžitě jsem naskočila do autobusu, který mi zrovna přijel, s brekem jsem zavolala své sestře a ta mi řekla, ať okamžitě zavolám na policii. Jsem ráda, že jsem to hned po tom udělala.
Věděla jsem, že to musím nahlásit, protože kdyby se to stalo někomu dalšímu a ten člověk by to také nahlásil, pro policii by bylo jednodušší dotyčného člověka dohledat.
Jak na to reagovala tvá rodina a blízcí, podpořili tě?
Byli rádi, že jsem se rozhodla zavolat policii a nahlásit to. Všichni mě podpořili, i moji kamarádi a nikdo mě rozhodně nijak neodsuzoval, ba naopak.
Můžeš nám popsat proces, kterým si musela projít? Jak takové nahlášení probíhá?
Zavolala jsem na policii, kde se mě po telefonu ptali, jak přesně se to stalo, chtěli popsat celou situaci a řekli mi, ať zůstanu doma, že ke mně přijede hlídka. Jak přijeli, tak si mě vzali na stanici, kde se mnou celý útok podrobně sepsali. Přesně jsem jim vysvětlila, jak se to stalo, jaké jsem měla pocity a oni se mě dokonce ptali, jestli to má nějaké dopad na moje psychické zdraví. Řekli mi, jaký bude následný postup, že bude probíhat vyšetřování a že zkontrolují všechny kamerové systémy z nádraží. Byli velmi hodní a věděli, že takové věci se musí řešit a rozhodně se nemají brát na lehkou váhu.
Kdyby ses dostala do podobné situace znovu, zachovala by ses stejně?
Zpětně si říkám, proč jsem nezareagovala jinak, proč jsem se třeba nerozběhla a něco neudělala, ale v tu chvíli jsem strnula a chtěla jsem v podstatě utéct, schovat se. Měla jsem strašný strach, ale teď už vím, že pokud by se situace opakovala, zůstala bych na nádraží a okamžitě zavolala policii, která by útočníka mohla dopadnout hned na místě.
Raději jsem si teď dokonce pořídila pepřový sprej a různé ochranné pomůcky na klíčenku, abych alespoň trochu měla pocit bezpečí a abych mohla nějak reagovat v případě, že by se mi to stalo znovu.
