10 nejlepších alb na road trip

Žádný road-trip by nebyl kompletní bez aspoň jednoho fláku od Boba Dylana a tady cestovní náladu naplňuje hned první píseň, hymna všech trampů a toulavých existencí, Like a Rolling Stone. A drží se jí po celou svoji délku. Folkový mesiáš tu poprvé opouští akustickou kytaru a své typické balady obaluje do říznějších rockových kompozicí. Pro osamělé tuláky po silnicích není lepšího refrénu, než: „Jaké to je být úplně sám? Být bez domova, jako úplný cizinec, jako válející se kámen!“ 

Dylanova hudbu tu jako mnohokrát předtím a potom kombinuje hluboké texty s těmi lehčími a humornějšími. A některé skladby jsou tu tak rozjeté, že úplně zapomeneš na to, že sedíš v autě a budeš si připadat jako kovboj na koni při výpravě za pokladem. Dobrodružství textové i instrumentální v mistrově vrcholné formě.

Wilco – Yankee Hotel Foxtrot

Rozhodně jsou na světě desky, které křičí léto hlasitěji, ale málokterá se tak zakousne do volantu jako právě tenhle opus magnum kultovní indie kapely Wilco. Kola se točí a krajina ubíhá za oknem, zatímco ve vašich uších proběhne celá horská dráha emocí. Hlučné rozchody s kytarovými riffy střídá jemné uklidňování Ježíše a dokonce přijde na řadu i americká politika. Nejkrásnější divné country, co v autě roztančí i rozpláče. V těch nejlepších chvílích zvládne obojí dohromady.

A vůbec, která kapela takhle dobře popsala tak specifický pocit, když vám heavy metalový bubeník ukradne holku? Yankee Hotel Foxtrot už podle názvu dokonale evokuje Ameriku jako zemi nekonečných možností se všemi výhodami i chybami, které má. Jsou tu momenty úplného vítězství a radosti, stejně jako zdrcující porážky. Ale pořád se hledí vpřed, na to, co teprve bude. A na cestách se taky nedělá nic jiného. Každý další okamžik totiž může být ten vůbec nejlepší.

Sufjan Stevens – Illinois

Toto album je samo o sobě takový hudební cestopis. Velkolepá orchestrální jízda po celém státě Illinois začínající příletem UFO, přecházející na mapě přes sériového vrahy, vzpomínky na dětství a Supermana až po výsostně osobní vyznání z traumatických životních zkušeností. Je to přes hodinu dlouhá cestovatelská výprava, která kombinuje snad všechny myslitelné hudební žánry a v těch nejkrásnějších momentech připomíná soundtrack k nějakému opravdu velmi epickému filmu. Jestli je romantický, akční, komediální, nebo je to drsné drama záleží na tom, o které skladbě se zrovna bavíme.

Na hodinové stopáži se vystřídají desítky nástrojů a stovky pocitů. Ne nadarmo se jedná o jednu z vůbec kriticky nejuznávanějších desek tohoto tisíciletí. Je to kartografie míst i jednoho lidského života. A může být tím vůbec nejlepším průvodcem po tvých cestách, i když třeba budeš na atraktivnějším místě, než je, co si budem, zrovna Illinois.

Beirut – The Flying Club Cup

Ta deska je dovolená sama o sobě. Přenáší nás na svých jemných ramenou tvořených dechovými nástroji až kamsi na Balkán. K výhledu na krásné moře a k pocitu, že máme nohy hluboko zahrabané v písku a v uších nám hraje šumění vln. A když by to náhodou bylo málo, vhodí nás na taneční parkety mezi mladé vesnické kluky a holky, abychom společně s kapelou zažívali první opravdová zamilování, která mnohdy končí zlomenými srdíčky, ale to nevadí, show musí pokračovat dál, a tak se zase sbalí batohy a mizí se na další putování. Hrozně zvláštní a přitom fungující kombinace folkloru a velkolepého rocku se Beirutu tady tak povedla, že s ní dobyli ve velkém i mainstreamové vody.

Sun Kil Moon – Benji

Není náhoda, že na obalu dnes již kultovního alba Benji je krajina vyfocená v jedoucím autě. Je to totiž jízda, ale jiná, než by se dalo čekat. V zásadě je to série zhudebněných básní, nebo spíše povídek. Ale rozhodně to není taková nuda, jak to zní na papíře.

Je to prostě hudba, která hlavně vypráví, což se ale při dlouhých přejezdech zdánlivě nekonečnou dálnicí hodí. Projdeme si s Benjim úryvky z autorova života, ale taky osudy lidí, kteří mu byli, nebo ještě jsou blízcí. A tak se dozvídáme např. o jeho tátovi a životních lekcích, které mu dal, nebo o jeho sestřenici, která zemřela při požáru.

Krom několika drastických případů jsou to ale většinou příběhy tak obyčejné, že se s nimi dokáže ztotožnit každý. Je to cesta po cizím životě, která je tak dojemná, že je najednou životem i naším. Až zhasne obloha a kamarádi budou pomalu usínat na zadním sedadle, není alba, které by patřilo víc na noční dálnici. Kdo potřebuje podcasty, když má tento opus od Sun Kil Moon.

Allah-Las - Allah-Las

Tohle je zase divoká surfovací odysea na drogách, která zní velmi retro, ale věřte, že Beach Boys nikdy takhle rozjetí nebyli. Tohle album má výrazné šedesátkové kytary s řádnou dávkou psychedelické atmosféry, jako by se člověk zrovna nacházel na prvním Woodstocku a tančil mezi hipíky. Taky jsou tu zapáleně odzpívané lidové moudrosti, občasné chorály a neodmyslitelně dynamické bicí, které vždycky udržují tempo na tepu doby. Metafory s mořem a sluncem samozřejmě součástí balíčku. Pokud tvoje kára míří do teplých krajin, Allah-Las na cestě spolehlivě dokáží evokovat pohodovou siestu v houpací síti i vrcholnou Ibizu.

Tyler the Creator – Flower Boy

A dáme si i nějaký ten rap. Flower Boy je taková skrytá dekonstrukce materialismu. Aneb na co zlatý řetěz, když už ani nevíš, kým doopravdy jsi. Deska jako jízda cadillacem. Jenom ta hladká silnice se občas mění na drsnou polňačku plnou hrbolů. A z nuly na sto se tu zrychluje dost často.

Na Tylera překvapivě citlivá zpověď, která ale neztrácí na syrovosti tam, kde je to třeba. Nejlepší jsou tu ty části, kdy by jeho nabušenou káru při silniční kontrole nezastavili, protože jede povolenou rychlostí, ale uvnitř ní se to bije čímsi zkaženým a rozervaným. Smutek schovaný za funky retro beaty. A tolik metafor s auty a řízením, že to na road trip prostě patří, o tom není pochyb.

Bon Iver – Bon Iver

Soundtrack k cestě do instrumentálního nebe, ale klidně by taky mohla vést do nějakého kláštera v horách, kde by se u ní dalo zdlouhavě kontemplovat o všem možném a možná i tom nemožném. Velkolepé zvukové putování po místech fiktivních i reálných. Přímou čarou vedené po autorových vzpomínkách i odhalených emocích. Co lepšího než tahle orchestrální melancholie by mělo partě cestovatelů připomenout, že jakkoli daleko jsou, před svým domovem neutečou.

Bonusem budiž to, že takhle krásné hudby je na světě opravdu málo. Pořád je to vlastně folk a dost často i pop, ale v těch monumentálních kompozicích s tolika nástroji to často jde nebezpečně blízko ke klasice. Nemůžu to asi doporučit víc. Snad jen tak, že řeknu: nic podobného si jen tak neposlechneš. A to je se vší tou hudbou, která je na světě, co říct. 

Kendrick Lamar – good kid, m.A.A.d city

Přes hodinu dlouhá gangsterská autobiografie z předměstí Comptonu s politickým přesahem se na první pohled nezdá jako nejlepší sountrack k road tripu. Ale první poslech této rapové báje přesvědčí i největšího skeptika. Ty největší bangery tu roztančí celé auto a ty pomalé části zase každého hodí do introspekce tak vhodné k zírání z okýnka na rozlehlou krajinu. Album je to navíc tak přeplněné různými příběhy a historkami, že dokonale nahradí i audio-knihu. 

 
Co se nevešlo, ale určitě můžeme s klidem doporučit:

• Silver Jews - American Water
• A Tribe Called Quest - We Got it From Here...
• Modest Mouse - This Is a Long Drive for Someone with Nothing to Think About
• The Doors - Hotel Morrison
• The Shins - Oh, Inverted World
• Youth Lagoon - The Year of Hibernation
• War on Drugs - Lost in the Dream