S Giudi o fluidní hudbě, vytváření 3D avatarů i o nové skladbě Jezinky, která ti pomůže bojovat s vnitřními strachy.
Giudi se hudbě věnuje již od malička. Když v roce 2017 vydala první autorskou píseň Seaside, ohromila nejen Česko, ale také Itálii a další země. Svoji fluidní hudbou vypráví příběhy, jejichž součástí se stal i 3D avatar jí samotné a celému světu se nyní chystá představit i špetku české mytologie.
V rozhovoru si můžeš přečíst, co Giudi inspirovalo k použití 3D avataru, jak technologicky náročné to bylo, ale třeba také to, jak na její neobvyklou tvorbu reagují čeští fanoušci a o čem je její nová píseň Jezinky, která má premiéru právě dnes.
Ty jsi původně začínala v kapele. Proč ses nakonec rozhodla pro sólovou dráhu?
Když si člověk založí kapelu, tak by to vždy mělo být o kolektivním duchu a kompromisu a ten já jsem po určité době už dělat nechtěla. Na druhou stranu v teenage kapele se naučíte spoustu praktických věcí a zároveň si tam vyzkoušíte fungovat i v těch nejvíc punkových a ztížených podmínkách. Uvědomila jsem si, že chci dělat elektronickou a progresivnější hudbu. Začala jsem hledat sama sebe a na to konto jsem v roce 2017 vydala svou první autorskou skladbu Seaside, která je svým způsobem o hledání odvahy. Od té doby tvořím sama se sebou (smích).
Je pro mě nepředstavitelné vybrat si pouze jeden specifický žánr a uzavřít se do něj. Udusilo by to moji vlastní kreativitu i duši.
Vím, že neděláš pouze elektronickou hudbu. Jak bys popsala žánr, kterému se dnes věnuješ?
Nechci se nijak vyhraňovat, protože hudba sama o sobě je pro mě velmi silný a inspirativní komunikační prostředek, jak vyjádřit různé emoce a je to tak pestré a široké spektrum všech barev a tónů a intenzit, že je pro mě nepředstavitelné vybrat si pouze jeden specifický žánr a uzavřít se do něj. Udusilo by to moji vlastní kreativitu i duši. Takhle to cítím i v životě. Dělám věci hodně pocitově a intuitivně. Uvědomuji si, že moje skladby se od sebe hodně liší, a proto o sobě říkám, že jsem žánrově fluidní, a tak různě se přelévám.
Jak vznikl tvůj pseudonym Giudi?
Už přes 10 let žiji napůl v Itálii a Italové nikdy nebyli schopni vyslovit moje jméno, protože v italštině písmenko J neexistuje, kromě slova Juventus, a tak mi začali říkat Giuditta, tedy italsky Jitka. Já jsem si to zkrátila na Giudi. Dnes už mně nikdo ani jinak neosloví, sžila jsem se s tím a nevnímám to pouze jako pseudonym, ale jako mé jméno.
Kdo je tvojí hudební inspirací? Mnozí tě přirovnávají k české Grimes. Mají pravdu?
Ráda poslouchám například Sevdalizu, Yakamoto Kotzuga, Oklou. Grimes je jedna z interpretek, které mám také velmi ráda a cítím, že máme podobné cítění. Je mi hodně blízká, takže když mě někdo označí za českou Grimes, tak je to rozhodně poklona.
Vyrobili jsme mého 3D avatara, na kterého Gizmo lab navrhlo a vytvořilo speciální 3D oděv a všechny tyto složky jsme nakonec spojili. Vytvořili jsme celý klip, ve kterém se propojuje realita s kompletní 3D grafikou.
Stejně jako u zmíněné Grimes, i ve tvých klipech můžeme vidět 3D avatara. Jak tě to napadlo?
Začalo to už v roce 2017, kdy jsme spolu s Adamem Vopičkou plánovali natáčení klipu k písni Into the Woods a do videa jsme chtěli zaznamenat rozšířenou realitu. Tehdy jsme spolu s týmem začali experimentovat, vyrobili jsme robota a vložili jsme ho do reálných záběrů, což byl prvopočátek mojí rozšířené identity ve 3D světě. Na to jsem následně navázala spoluprací s čínskou umělkyní Veeeky a českou pionýrkou 3D artu Julií Žil Vostálovou, která mě spolu s JaCobrou naskenovala, vyrobili jsme mého 3D avatara, na kterého Gizmo lab navrhlo a vytvořilo speciální 3D oděv a všechny tyto složky jsme nakonec spojili. Vytvořili jsme celý klip, ve kterém se propojuje realita s kompletní 3D grafikou. Jednalo se o úplně jiné technické zpracování, neboť v prvním klipu se vyráběl pouze robot, na bázi mých tělesných proporcí, ale ve Visions už jsme skenovali celé moje tělo.
Minulý rok jsem se navíc spojila s italskou progresivní grafičkou HARDMETACORE, která mi vyrobila avatara přímo na tělo a s ním se snažím pracovat i na dále. Je to hodně zajímavé, neboť to přišlo v období lockdownu, kdy měli i aktivní umělci svázané ruce a nemohli tvořit, takže bylo skvěle načasované pracovat a tvořit na dálku přes celý svět. Uvědomila jsem si, že tohle je budoucnost využitelná v praxi, a ne pouze mimozemské nápady. Zjištění, že můžu sedět doma, ale zároveň mohu vytvářet obsah na sociální sítě, klipy, kde mě zastoupí můj avatar, kterého mohu obléci do různých 3D oděvů a spolupracovat tak se skvělými 3D fashion designery z celého světa, byla velmi povznášející.
Mohlo by se stát, že tě jednou avatar zastoupí i na koncertě?
Zrovna 17. listopadu byl na Václavském náměstí hologram imitátora Václava Havla a je tedy možnost pracovat s tím například i v tomto směru. Ale jelikož žijeme ve velmi zvláštní době, tak je pro mě ten lidský kontakt důležitější než kdy před tím.
Troufnu si říci, že jsem byla jedna z prvních hudebnic na světe, která pracovala s vlastním 3D avatarem.
3D módu jsem objevila jen před pár měsíci. Nejedná se o velmi finančně náročnou záležitost?
Co se dozvíš po odemknutí?
- O budoucnosti 3D módy
- Jak vytváří své klipy
- Jaký je rozdíl mezi jejími posluchači v Itálii a v Česku
- Kde se vidí za 5 let