Nový český film Ostrov přichází do kin 2. února 2023. Je to tak trochu komedie, trochu romantika, televizní soutěž i reklama na cestovku.
Scenárista a režisér Rudolf Havlík nezahálí. Jen za poslední rok jsme se mohli podívat na nepříliš dobře přijatou Prezidentku v podání Ani Geislerové nebo na pokračování přehlídky stereotypů v Po čem muži touží 2. V kadenci, se kterou Havlík vypouští svoje filmy ven, zdá se, neplánuje polevit ani v roce 2023.
Hned na začátku února láká lidi na dovolenou do exotických krajin (a ideálně i do kanceláře vztahového terapeuta) ve filmu Ostrov. Ten už podle plakátu nabízí milou „českou letní klasiku“ s Jiřím Langmajerem a Janou Plodkovou.
Slovo film bez bližší specifikace žánru teď používáme naprosto záměrně. Plakát sloganem „dovolená za trest“ evokuje, že se bude jednat o komedii, stejně jako tomu napovídá i trailer nabitý hláškami „z klasického manželství“ nebo groteskně vyděšený výraz Jany Plodkové, jejíž hlavu zdobí k potrhání potrhaný klobouk. Snímek je promovaný tedy hlavně jako komedie.
Na druhou stranu džungle a Jiří Langmajer v postoji Nathana Drakea z loňského Uncharted napovídá, že o dobrodružství také nebude nouze. A z ukázek si prostě Ostrov nejde nespojit s romantickým filmem Šest dní, sedm nocí (1998) s Harrisonem Fordem a Anne Heche. A když Ostrov zhlédneme, uvidíme v podstatě všechny zmíněné žánry, což by samo o sobě nebylo špatné. Problém je v tom, že žádný z těchto námětů „nedostaneme“. Větší dobrodružství zažiješ, když se projedeš MHD načerno, na komedii obsahuje film zoufale málo vtipů a více romantiky má i pugét z benzínky.
Na začátku si (pravděpodobně úspěšný architekt) Richard (Jiří Langmajer) užívá dovolenou s manželkou (pravděpodobně na plný úvazek) Alicí (Jana Plodková). Brzy jí ale vysvětlí, že v manželství není spokojený, našel si novou, jak jinak než mladší, milenku a chce se dát rozvést. Alice v tu chvíli usoudí, že s ním v ráji na zemi nechce strávit už ani minutu a roztřeseným nákladním letadlem se spolu s podplaceným kapitánem Jimmym Holidayem (ano, vážně se tak jmenuje) vydávají z ostrova pryč. A to jen, aby vlivem špatného počasí mohli ztroskotat na jiném ostrově. Tentokrát ale bez pohodlí hotelového resortu, signálu nebo přístupu k pitné vodě. Na oplátku ale od osudu dostávají spoustu času na to, vyřešit manželské problémy a zjistit, jestli je nějaká šance vztah zachránit.
Soutěž, kde nejsou favorité
Abychom si pomohli, rozdělíme film na tři pomyslné části. První (nejkratší) v hotelovém resortu, druhou na ostrově po dopadu letadla a třetí (nejdelší), odehrávající se po adaptaci páru na izolované prostředí ostrova. Tyto tři části v nás vyvolávají známé obrazy. Na začátku si vybavíme reklamu na cestovní kancelář, v druhé se nejde zbavit flashbacků na Survivor konkurenční televize a ve třetí se film snaží navodit atmosféru zmíněné klasiky s Fordem a Heche, případně filmového Trosečníka (2000), a přidává ještě trochu Survivora. Tedy s jednou výjimkou.
Na jejich nesourodosti a vzájemné škodolibosti totiž stojí většina (z té trochy) vtipů i dějových zápletek. Na druhou stranu vyvolávají spalující touhu sledovat Richarda utopit se při rybaření a Alici v bolestech umírat po uštknutí hadem.
V této soutěži totiž nejde fandit vůbec nikomu. Havlíkovi se nemůže upřít snaha o určité ambiciózní dílo, které se příběhem příliš nezabývá a místo toho chce pozorovat charaktery obou postav. Ostrov je ale případ, kdy je přání otcem myšlenky.
Úspěšný architekt, kterému na začátku nabídli místo externího univerzitního pedagoga, je v realitě filmu hloupým exotickým zvířetem, které sem a tam vyzařuje záblesky racionality (nejspíš proto, že je muž). Alice je pro změnu hysterická, vůči svému partnerovi extrémně nepřátelská, bez ohledu na to, že jsou oba na hranici smrti, jejím hlavním cílem je, aby měli oddělené přístřešky a soutěžili o každou kapičku pitné vody, a její kroky nejsou podložené žádnou racionální úvahou (v kontextu Havlíkových filmů nejspíš proto, že je žena).
Je jasné, že postavy takové být musí. Na jejich nesourodosti a vzájemné škodolibosti totiž stojí většina (z té trochy) vtipů i dějových zápletek. Na druhou stranu vyvolávají spalující touhu sledovat Richarda utopit se při rybaření a Alici v bolestech umírat po uštknutí hadem.
Pochopení nepřichází ani při postupném rozplétání minulosti jejich vztahu. Místo upřímných rozhovorů Alici nejvíc pálí, kolik je Richardově milence. Richard si mezitím píše naštvané vzkazy do deníku, přesto potají počítá dny Aliciných narozenin. Ty také představují jeden z mála záchytných bodů, kdy se dá zorientovat v toku času. Kolik dní na ostrově pár stráví, se totiž nedozvídáme ani zpětně.
Ozdravná síla izolace
I kvůli nemožnosti alespoň přibližně odhadnout časový horizont k tomu film trápí řada podivných logických přešlapů. Hned po pádu letadla má Langmajer těžce zraněné oko (poměrně naturalisticky zobrazené) a otevřenou tržnou ránu na noze. Po pár minutách ale už hopká z kamene na kámen a ani pád letadla evidentně nedokázal „Langošovu“ jiskru v oku uhasit.
Plodková hned první den dostává vyrážku, v dalších scénách ji ale nemá. Když se v jeden moment Alice zraní a zlomí si ruku, dostává se až téměř do kómatu, ze kterého se probírá jako fénix hned v navazující scéně, krásnější než kdy dříve. Oproti tomu, jak rychle se ve filmu hojí rány, se ale zvláštně pomalu Alice zotavuje po hysterektomii. V pojetí filmu to místo šesti týdnů trvá rovnou osm měsíců.
Přestože má Ostrov celou řadu logických neduhů, nelze mu upřít, že v kontextu českých komedií několika posledních let se nejedná o nové pomyslné dno, a dokonce bychom jej mohli označit za lepší průměr.
A podobných přešlapů by bylo ještě víc. Nabízí se ptát, proč pilot letadla umírá a co se mu vlastně stalo (ve filmu v kokpitu doslova dvakrát zakašle a odchází na věčnost). Stejně tak je nelogické, jak rychle se dokáží postavy na ostrov adaptovat (asi sledovaly předchozí řady Survivoru), proč řeší zásoby potravin až po několika dnech a proč Richard tak intenzivně po ztroskotání oznamuje, že se pár nachází na ostrově, když už se na tom oba dříve shodli.
Havlík jako Hogenová filmu
Přestože má Ostrov celou řadu logických neduhů, nelze mu upřít, že v kontextu českých komedií několika posledních let se nejedná o nové pomyslné dno, a dokonce bychom jej mohli označit za lepší průměr. A to i přesto, že po naturalisticky zobrazené mrtvole, šití otevřené rány, vyrážce a na pohled ošklivým zraněním se jako první humorný prvek objevuje Langmajerův holý zadek. Nebo slovní hra, kde Plodková ukáže na slepici na druhé části pláže s komentářem: „Máš tady dokonce i tu svoji pipinu.“
Na podobných hříčkách a stěrech Alice směrem k Richardovi funguje humor i ve zbytečně dlouhém zbytku filmu. Když Richard říká, že na ostrově kanibalové nežijí, odpoví mu: „Kanibalové ne, ale debilové jo.“ Když se dozví, že jeho milenkou je doktorka Lenka, okamžitě stejným jménem pojmenuje zmíněnou slepici.
Dostáváme relativně obstojné filmové řemeslo s hezkou přírodou, kde zvuková stopa šumění moře občas sice nepříjemně ruší, ale na dovolenou asi nalákat dokáže. Při porovnání komedie s předešlým Havlíkovým dílem je také poměrně osvěžující, že byť se zde genderové stereotypy objevují, vidíme je v poměrně zkrocené míře a nestojí na nich celý film. Oba herci zahráli své role tak dobře, jak je jejich standard, byť Plodková obvykle bývá onou mladší milenkou, za kterou „langmajeři“ utíkají od manželek, a její povzdech nad zvyšujícím se číslem v občance tu pozbývá smysl.
Se špetkou (čti několika náklaďáky) nadsázky bychom mohli ocenit Havlíkovy filozofické ambice a Ostrov, který izoloval manželský pár v krizi od světa, pochopit jako symboliku izolace, kterou oba ve vztahu už dlouho cítili. Je škoda, že právě tuto linku scénář využívá méně než slovní hříčky a roztrhané kalhoty. I bez toho se dá ale konstatovat, že Rudolf Havlík si dlouhodobě buduje pozici Anny Hogenové českého filmu. Mudruje rád a vždycky, když je potřeba, přijde s nějakým na první pohled hezkým, ale nepříliš zásadním filmem, po kterém ze sebe máme mít lepší pocit.
Podle pozitivního hodnocení na ČSFD po předpremiéře pro ženské publikum se dá usoudit, že si Ostrov svou cílovou skupinu najde a dá jí přesně to, co od něj bude čekat. Fanoušky české komedie nejspíš dokáže mile překvapit a ostatní aspoň nevytočit. Jak už ale bývá dobrým zvykem českých komedií, návštěva kina bude spíš zbytečná, a pokud chceš Ostrov z nějakého důvodu vidět, počkej si, až jej budou dávat na Primě.
