Jan Dvorský a jeho partnerka věřili, že lidé jsou „převrácení“. Zmanipulovali desítky dalších, kteří je slepě následovali do českých lesů.
Každý měsíc ti představujeme děsivé sekty a dnes zavítáme do Česka. V 90. letech u nás totiž vznikli Imanuelité, které vedl neúspěšný student scenáristiky Jan Dvorský. Ten věřil, že je mesiáš, a desítky lidí zmanipuloval k tomu, aby spolu s ním odešly do domů na Hořovicku. Parsifal Imanuel, jak si Dvorský přezdívá, své ovečky obral o všechen majetek, nutil je žít v bídě a odloučení a z dětí se kvůli němu staly negramoti. Podle bývalé členky tato sekta v Praze funguje dodnes. Jestli tě baví rubrika Krimi, přihlas se k odběru novinek, aby ti neutekl žádný článek.
Neúspěšný student zjistil, že je mesiáš
Psal se rok 1991 a neúspěšnému studentovi scenáristiky Janu Dvorskému se do ruky dostala kniha Ve světle Pravdy: Poselství Grálu od Oskara Ernsta Bernhardta. Po jejím přečtení Dvorský jako by prozřel a uvědomil si, že je mesiáš, syn člověka, a začal si říkat Parsifal Imanuel.
Kniha jej natolik inspirovala, že spolu se svou dlouholetou partnerkou Lucií Dvorskou, dcerou slavné české herečky Mileny Dvorské, napsal vlastní sugestivní knihu. Ta nesla název Syn člověka: Mesiášovo živé Slovo k všenápravě světa, a aby ji Dvorský mohl vydat, musel prodat byt. Protože ve svou knihu věřil, nepovažoval to za překážku. Lidstvo podle něj bylo „převrácené“ a jen on a jeho partnerka, které přezdíval Labutí panna, jsou v pořádku a mohou zachránit lidstvo a vybudovat „Tisíciletou říši“.
Mužská duše žije v těle ženy a naopak
Kniha Syn člověka se v roce 1993 těšila poměrně velké popularitě a kolem Dvorského již brzy vznikla komunita, která se usadila v domech na Hořovicku. Konkrétně ve městech Žebrák, Komárov a ve vesnicích Ptákov, Mirošov a Hvozdec. Právě tam pak komunita chtěla pracovat na záchraně lidstva.
Své následovníky a následovnice Dvorský učil, že každý muž a každá žena jsou převrácenci. Že mužská duše žije v těle ženy a naopak ženská duše v těle muže, z čehož pramení veškeré zlo ve světě. Jedinými nepřevrácenými lidmi pak byli Dvorský a jeho partnerka a blížícímu se zániku lidstva bude možné předejít pouze tak, že se k nim ostatní přidají.
„Kdo mne přehlédne, sebe přehlédl, kdo mne zničí, sebe zničil. Pamatujte si to dobře a bez výjimky všichni! Začíná doba konečného třídění. A jen zdravé zrno vzklíčí! Převrácenecká duše, když pochopí své převrácenectví a vnitřně je pozná a přijme, dostává se tím na cestu záchrany, jež nastane okamžitě a ulehčí mnohé i po smrti,“ hlásal Dvorský.
Výběrové řízení do této pochybné sekty ovšem nebylo jednoduché. Přívrženci a přívrženkyně museli Dvorskému odevzdat všechny svoje peníze a pak museli projít „pohovorem“, během kterého byla hodnocena jejich aura. A právě tam většina lidí skončila, neboť jejich aura byla údajně žlutá, což podle vůdce znamenalo, že jsou prokletí. Peníze, které odmítnutí lidé Dvorskému odevzdali, jim však nikdy vráceny nebyly. Do sekty se pak dostávali pouze lidé s fialovou aurou.
Řada lidí tak přišla o životní úspory, o veškeré jistoty a ztratila smysl života. Lesy v okolí Hořovicka se začaly plnit odmítnutými, kteří jen bloudili okolím, a někteří se dokonce pokusili o sebevraždu.
„Menší skupiny nebo celé rodiny ‚jdoucí za Pravdou‘ bydlely v obcích na Hořovicku. Velikostí komunita nepřesáhla 20 lidí současně, počet plně oddaných následovníků, kteří ovšem byli postupně vylučováni, celkem pravděpodobně nebyl vyšší než 40, dalších několik desítek zájemců bylo se společenstvím ve volnějším kontaktu,“ popsal život Imanuelitů religionista Zdeněk Vojtíšek.
Jak se tohoto moru zbavit? Nic nedělej a nedodržuj hygienu
Ti, kteří se nakonec do sekty dostali, pak museli dodržovat přísná pravidla. Měli zakázáno číst jakékoli knihy (s výjimkou té Dvorského), noviny, sledovat média… museli utnout veškeré kontakty s okolím, rodinami a přáteli a samozřejmě nemohli chodit ani do práce. Členky a členové byli také nuceni přejmenovat se.
