6. Závist
Typicky českou vlastností je bohužel i závist. Tady se dostáváme k nepříjemnému tématu, ale nemělo by tu chybět. Samozřejmě nechceme paušalizovat, ale bohužel je to tak trochu v české povaze něco někomu závidět. Nejedná se o zlobu, která by chtěla druhému uškodit, ale spíš takové to „Hm, ten se má...“ Když má nový barák, říkáme si „Kde na to vzal.“ Když jí funguje manželství, vysvětlíme si to větou „No jasně, ona má štěstí na chlapy.“ Když je úspěšný, sebelitujeme se a prohodíme něco jako „Kdybych já měl jeho možnosti.“
Něco pozitivního si z toho ale přece jen můžeme vzít. Tahle závist nás pohání, motivuje nás. Když má soused lepší trávník, my sekáme častěji. Když kamarádka podstatně zhubla, nenechá nás to chladnými a pokusíme se taky jednou za čas zajít na to cvičení. Samozřejmě ale bez závisti je na světě o dost líp a na to je dobré nezapomínat.
5. „Co kdyby se to hodilo“
Češi rádi schraňují staré věci, které se ještě jednou budou hodit. Mnoho kůlen, boud, komor i skříní je narvaných až k prasknutí, protože jsou plné starých věcí, které se využijí někde jinde. Anebo postarší kousky přesouvají do dalších míst. Třeba gauč z paneláku převezou na chalupu a jsou na to mimořádně pyšní. Dávat věcem druhý život je totiž v Česku tak trochu národní folklor.
Mimo jiné by každý správný Čech měl mít doma zásobu všeho. Když přijde krize, v komoře by měly být vyskládané tři druhy mouky, dvacet konzerv a deset toaletních papírů. Nikdy nevíš, kdy bude zavřeno.
4. Ekologie po česku
Další věc typická pro nás – máme taky docela zajímavý přístup k ekologii. Třeba to, jak používáme PET láhev znovu a znovu. Voda na výlet? Pojďme to nalít do staré petky od Mattonky. Taky máme tři typy košů a pořád nevíme, kam co patří a pak se dohadujeme, jestli kelímek od jogurtu je čistý. Anebo zhasínáme světlo na chodbě ručně, aby „se zbytečně nesvítilo“. Prostě ekologie po česku.
