Měla chránit ty nejzranitelnější, místo toho je zabíjela.
Na novorozeneckém oddělení intenzivní péče není nikdy úplné ticho. Prostor vyplňuje pípání monitorů, tlumené hlasy zdravotních sester a zvuky přístrojů, které mají udržet naživu ty nejmenší. Rodiče věří, že právě tady je jejich dítě, které mělo komplikovanější start do života, na tom nejbezpečnějším místě. Jenže v britském městě Chester začaly děti umírat způsobem, který nedával smysl. Kolabovaly bez jasné diagnózy, bez varování a hlavně příliš často.
Nikdo tehdy netušil, že odpověď není v medicíně ani v náhodě, ale v člověku, který měl děti chránit. Právě tento děsivý případ teď znovu otevírá Netflix ve svém dokumentu The Investigation of Lucy Letby, který mapuje vyšetřování jedné z nejotřesnějších zdravotnických kauz v historii.
Několik úmrtí během pár dní
Příběh se začíná psát v červnu roce 2015 v nemocnici Countess of Chester Hospital. Během jediného roku tady zemřelo sedm předčasně narozených novorozenců. Zatímco zdravé a donošené děti po porodu zůstávají s rodiči na pokoji, ty předčasně narozené jsou odkázané na inkubátory, dýchací podporu a nepřetržitý dohled zdravotnického personálu. Na podobných odděleních se počítá s tím, že ne každý příběh skončí šťastně, zároveň ale díky moderní medicíně většina dětí prospívá a jejich stav se postupně zlepšuje.
Právě proto bylo tohle období pro nemocnici mimořádně znepokojivé. Úmrtí na novorozeneckém oddělení začala skokově přibývat a stále častěji postihovala miminka, která byla považována za stabilizovaná a u nichž se neočekávaly další vážné komplikace. Lékaři nechápali proč a odpovědi dlouho nepřicházely.
Za normálních okolností nemocnice zaznamenávala zhruba dvě úmrtí novorozenců za celý rok. V červnu 2015 se ale tato čísla začala nebezpečně měnit. Během pouhých dvou týdnů zemřely tři děti. A nešlo jen o úmrtí. Na oddělení se čím dál častěji objevovaly náhlé kolapsy. Miminka najednou dostávala záchvaty, přestávala dýchat a musela být v poslední chvíli oživována přivolanými lékaři.
Zoe byla v pořádku, pak zemřela
Silnou výpověď přináší v dokumentu Sarah (která je ve filmu anonymizována umělou inteligencí), matka malé Zoe (jméno dítěte je v dokumentu změněno). Původně měla rodit přirozenou cestou, ale porod se začal komplikovat a Sarah se rozhodla pro císařský řez. „Bylo to tady, byly jsme připraveni přivítat malou Zoe na svět,“ vzpomíná. „Cítila jsem ale, že je něco špatně. Po porodu jsem viděla, že má problémy s dýcháním a sestry ji hned převezly na jednotku intenzivní péče.“
Bridgerton, Heated Rivalry i epický návrat Godzilly. Co sledovat v únoru?
3. února 2026 v 13:00
Lékaři ji opakovaně ujišťovali, že Zoe reaguje dobře a zotavuje se podle očekávání. Nebyl důvod k obavám. Po dvou dnech, kdy se zdálo, že vše probíhá tak, jak má, ale lékaři přispěchali za Sarah s tím, že se se Zoe něco děje. Na vozíku ji přivezli k inkubátoru, kde se přivolaný lékař dlouhé minuty snažil její dceru zachránit. „Nevzdával to. Ale pak mu druhý lékař položil ruku na rameno a řekl mu, že musí přestat a nechat ji odejít.“ Bylo pozdě. Malá Zoe zemřela.
Pro rodiče není lehké vidět své dítě v inkubátoru. Strach je únavný a pocit bezmoci sílí s každou další myšlenkou na to, co všechno by se mohlo stát. Přesto rodiče věří, že právě tady je jejich dítě v bezpečí. „Byla tak křehká, malá a rozkošná. Byla jsem mámou,“ dodává se slzami v očích Sarah.
Strach z mediální pozornosti
K případu se v dokumentu vyjadřuje i bývalý dětský lékař John Gibbs. „Když Zoe zemřela, nevěděli jsme, co se stalo. Nečekali jsme, že se její stav zhorší, a nechápali jsme, proč nereagovala na resuscitaci.“ Ještě větší obavy podle něj vzbuzovalo, že Zoe byla během dvou týdnů už třetím dítětem, které zemřelo. Některé děti měly podivnou vyrážku a nereagovaly na oživování. „Dělo se něco na oddělení a nám to unikalo?“ ptal se sám sebe.
Zpočátku si lékaři stále říkali, že může jít jen o shodu nešťastných náhod. Přesto se začali jednat. Svolala se porada, kde se jednotlivé případy probíraly. Podle Gibbse ale vedení nemocnice nepůsobilo nijak zvlášť znepokojeně a případem se dál nezabývalo. „Nevěděli jsme, co jako lékaři můžeme dělat dál,“ přiznává.
Právě tady se začíná ukazovat druhá, neméně děsivá rovina celého případu – selhání systému. Lékaři opakovaně upozorňovali na neobvyklý počet kolapsů a úmrtí, jejich obavy ale narážely na opatrnost vedení nemocnice. Strach z reputačního skandálu, právních následků a mediální pozornosti převážil nad okamžitým řešením situace. Právě váhání a snaha „neukvapit závěry“ vytvořily prostor, ve kterém mohly tragédie pokračovat.
Do případu konečně vstupuje policie
Zlom přišel ve chvíli, kdy se ukázalo, že mezi červnem 2015 a červencem 2016 došlo k celkem třinácti neočekávaným úmrtím novorozenců. Tehdy už bylo jasné, že nejde o náhodu a do případu vstoupila policie. Podnět k vyšetřování dali nakonec sami lékaři.
Vyšetřovatelé postupovali opatrně. Zvažovaly různé scénáře – chyba nemocnice, infekce nebo přirozená úmrtí. Soudní znalci ale zjistili například velké krevní sraženiny pod játry a krvácení do břicha u jedné z obětí, která neměla žádné předchozí komplikace. Policie proto začala prověřovat nakonec celkem 32 případů za poslední dva roky. Přibližně v polovině z nich se objevily znepokojivé okolnosti. Šlo o stabilní děti, které náhle zemřely bez jasného vysvětlení. Stále častěji se objevovala otázka, zda jim někdo úmyslně neublížil.
Policie začala prověřovat všechny, kteří byli v nemocnici přítomni v době úmrtí nebo kolapsů. Vyslechli lékaře, zdravotní sestry i rodinné příslušníky. Zjišťovalo se, kdo měl přístup k lékům a ke zdravotnické dokumentaci.
Postupně se začal rýsovat jasný vzorec. U podezřelých případů se znovu a znovu objevovalo jedno jméno – zdravotní sestra Lucy Letby. Právě ona byla přítomna u všech úmrtí i kolapsů. S podezřením, že Lucy vraždí, chodili za vedením lékaři déle než rok, dokud nemocnice nepovolala policii.
Hodná holka s jasnou budoucností
Lucy přitom působila nenápadně. Byla tichá, svědomitá a práci zdravotní sestry brala vážně. Po promoci nastoupila rovnou na novorozenecké oddělení a rychle zapadla do kolektivu. Kamarádi ji popisovali jako milou holku se smyslem pro humor. Rodiče na ni byli hrdí. Nic nenasvědčovalo tomu, že by se za jejím chováním mohlo skrývat něco temného.
Lucy mezitím kolegům psala smutné zprávy o úmrtích a jak měla těžký den v práci. Na Facebooku si navíc pravidelně vyhledávala rodiče zemřelých dětí.
Za Lucy se během vyšetřování postavila i vrchní sestra, která odmítala jakákoliv obvinění. „Bylo naprosto nemyslitelné, že by Lucy mohla dětem ublížit,“ tvrdila. Proto vedení nemocnice zvolilo opatrný postup. Prvním krokem nebylo její stažení z oddělení, ale změna směn. Lucy byla přeřazena z nočních služeb na denní. Právě v noci totiž miminka umírala nejčastěji.
V tu chvíli se ale nevysvětlitelné kolapsy začaly objevovat během dne a v noci nastal klid. „V té chvíli jsme si uvědomili, že už nemůžeme dál otálet,“ říká v dokumentu lékař John Gibbs. Vedení Lucy odvolalo a rozběhlo se vyšetřování teorie o vraždící sestře.
První výslech bez důkazů
Vyšetřovatelé si pro Lucy přišli domů a vzali ji na stanici. Při výslechu na obecné otázky o své práci odpovídala klidně a jistě: „Lékaři rozhodují, kdy může dítě začít s krmením. Krmí se pomocí nasogastrické sondy. U předčasně narozených dětí dáváme přednost mateřskému mléku nebo mléku od dárkyně,“ popisovala.
Jakmile ale přišla řeč na konkrétní děti, její odpovědi začaly být vyhýbavé. Tvrdila, že si nepamatuje, proč děti potřebovaly resuscitaci a že si vlastně nevzpomíná vůbec na nic. Na většinu otázek pak odpověděla: „Bez komentáře.“ Právě to u vyšetřovatelů vyvolalo první vážné pochybnosti.
Zpočátku ale policisté neměli v rukou dost důkazů. Lucy byla propuštěna na kauci, ale nesměla vykonávat svou práci. Policie tedy mezitím procházela materiály nalezené při domovní prohlídce. V jejím pokoji našli nemocniční dokumenty dětí, včetně těch, které zemřely, osobní poznámky i deníky. U některých dat si Lucy v deníku dělala hvězdičky. „Proč jste si u některých dat v deníku dělala hvězdičky?“ zeptala se jí při výslechu vyšetřovatelka. „Jen tak pro osobní účely,“ tvrdila Lucy. Jenže hvězdičky se shodovaly se dny, kdy děti zkolabovaly nebo zemřely.
Lucy začala tvrdit, že si dokumenty odnesla domů omylem. Doma jich ale měla přes 250 a byly pečlivě seřazené. Poté začala tvrdit, že je shromažďuje, aby se jich zbavila, ale nemá skartovačku. Policie ji však při prohlídce našla. Bylo jasné, že Lucy lže. V garáži poté vyšetřovatelé našli černý pytel s vyhozenými popsanými dopisy, na kterých stála slova jako „vrah“ nebo věta „nikdo se nikdy nedozví, co se stalo a proč“.
V jiných znepokojivých poznámkách stálo: „Schválně jsem je zabila, protože nejsem dost dobrá, abych o ně pečovala.“ Sama sebe v dopisech označovala za „strašlivého“ a „zlého“ člověka a opakovaně psala, že si „nezaslouží žít“. Zároveň se ale v zápiscích objevovaly i protichůdné věty, ve kterých tvrdila, že děti nezabila úmyslně. Právě tyto chaotické a rozporuplné poznámky podle vyšetřovatelů ukazovaly na hluboký vnitřní konflikt a sehrály důležitou roli při dokazování její viny.
Konec kolapsů a odsouzení
Od chvíle, kdy zdravotní sestra na novorozeneckém oddělení skončila, do začátku vyšetřování se v nemocnici narodilo 887 předčasně narozených dětí a žádné z nich nezemřelo ani nezažilo žádný kolaps. Lucy byla jediná, která byla přítomna u všech podezřelých případů – celkem u 17 úmrtí a 25 selhání. Ne u všech těchto případů se ale podařilo prokázat trestní odpovědnost.
Nakonec byla Lucy 10. listopadu 2020 zatčena. O dvacet čtyři hodin později byla obviněna z osmi vražd a deseti pokusů o vraždu. Kauce jí byla odepřena a před soudním řízením strávila 23 měsíců ve vazbě. Soudní proces začal 10. října 2022. Obžaloba podrobně popsala některé způsoby, jakými Lucy dětem ubližovala. Odstraňovala jim dýchací trubice nebo je překrmovala, aby nafoukla žaludek, a tím omezila dýchání. Často jim píchala i inzulín, který je zabil. Obžaloba uvedla, že byla ve své metodologii kreativní a věci měnila, aby ji nikdo nechytil. Přes veškeré zlo však nikdy na okolí nepůsobila nervózně a neprofesionálně.
U malé Zoe si lékaři všimli neobvyklého zbarvení kůže. V jejím těle nalezli právě vzduch – šlo o vzduchovou embolii. Podle soudního lékaře Dr. Evanse došlo ke zhoršení jejího stavu po úmyslném vstříknutí vzduchu do žil. Lucy mezitím kolegům psala smutné zprávy o úmrtích a jak měla těžký den v práci. Na Facebooku si navíc pravidelně vyhledávala rodiče zemřelých dětí.
Jedním z nejděsivějších aspektů celého případu zůstává fakt, že neexistoval žádný přímý svědek. Na oddělení nebyly kamery a nikdo Lucy nepřistihl při činu. Vyšetřování tak nestálo na jednom jasném důkazu, ale na mozaice nepřímých indicií, lékařských nálezů, časových souvislostí a jejího chování při výslechu. Právě to dělá tento případ výjimečným.
Motiv vraždění miminek
Motiv Lucy Letby se nikdy nepodařilo jednoznačně vysvětlit. Nešlo o peníze ani o osobní pomstu. U soudu nezazněl žádný jednoduchý důvod, který by její činy dokázal logicky ospravedlnit.
Podle znalců a vyšetřovatelů ale dávalo její chování smysl v jiném kontextu. Lucy mohla vyhledávat situace, ve kterých měla pocit kontroly a zároveň pozornosti. Ve chvílích, kdy se stav dítěte náhle zhoršil, se celé oddělení zastavilo. Lékaři přibíhali, rodiče propadali panice a pozornost se soustředila na zdravotnický personál. Lucy byla uprostřed dění. Ne jako někdo, kdo selhal, ale jako ten, kdo situaci zvládá.
| Původní obžaloba | S čím šla policie k soudu | 8 vražd, 10 pokusů o vraždu |
| Výsledek soudu | Za co byla pravomocně odsouzena | 7 vražd, 7 pokusů o vraždu |
Tomu odpovídají i její vlastní poznámky, které policie našla u ní doma. Jsou plné vnitřních rozporů – na jedné straně přiznání viny, na druhé popírání úmyslu. Věty o tom, že je „zlá“, že si „nezaslouží žít“, se střídají s pokusy vše zlehčit nebo vysvětlit. Nešlo o chladně promyšlený plán, ale spíš o dlouhodobý vnitřní chaos, který se postupně promítal do reality. Lucy Letby byla nakonec odsouzena k doživotnímu trestu za sedm vražd a sedm pokusů o vraždu.
