Netflix si pro konec roku 2025 připravil další true crime pecku, která opět dokazuje, že tenhle žánr diváky jen tak neomrzí.
V půl páté ráno, 3. prosince 1999, zachvátil luxusní penthouse v monacké rezidenci La Belle Époque požár. Když se hasiči konečně dostali dovnitř, našli tělo jednoho z nejmocnějších bankéřů světa – Edmonda Safry. Udusil se kouřem ve vlastní koupelně.
Podezřelá smrt se odehrála v jednom z nejstřeženějších míst Evropy – v domě plném kamer, kódů a bezpečnostních opatření a v obrovském bytě, který měl být pro bohatého investora symbolem absolutního bezpečí.
Oficiální verze případu zní až překvapivě jednoduše: žárlivý ošetřovatel chtěl být v očích svého šéfa hrdinou, ale udělal tragickou chybu. Jenže čím víc se do příběhu ponoříš, tím víc začneš pochybovat, jestli tahle verze skutečně vysvětluje všechno, co se té noci v Monaku stalo.
Když má bohatství blízko k smrti
Monacké knížectví je dlouhodobě považované za útočiště miliardářů, celebrit a mocných oligarchů. Každá ulice je tu pod dohledem, soukromí má cenu zlata a bezpečnost je téměř posedlostí. Právě proto působí smrt Edmonda Safry jako něco, co do tohoto světa jednoduše nepatří.
Edmond byl 67letý bankéř libanonsko-brazilského původu a jedna z nejvlivnějších postav světového finančnictví. Vybudoval bankovní impérium, pohyboval se mezi světovými elitami a zároveň byl známý filantrop. Jeho nadace podporovaly školy, nemocnice i náboženské komunity po celém světě. Veřejně působil jako člověk, který své bohatství využíval pro správné účely.
Jenže s rostoucí mocí a vlivem přichází i druhá strana mince. Safra si během kariéry nevytvořil jen síť vlivných spojenců, ale i lidí, kterým byl nepohodlný. A právě to je jeden z důvodů, proč se jeho smrt dodnes nejeví jako uzavřená kapitola.
Ale nepředbíhejme...
Nemoc, závislost a nový muž v domě
Na konci 90. let střídal skoro 67letý Edmond pobyty mezi Monakem, Ženevou, New Yorkem a Francouzskou riviérou. Trpěl Parkinsonovou chorobou a potřeboval nepřetržitou zdravotní péči. V jeho domácnosti se proto často střídalo několik zdravotních sester a ošetřovatelů.
Na jaře roku 1999 do jejich života vstoupil Ted Maher – Američan, bývalý člen elitních jednotek zelených baretů (speciální americká vojenská jednotka) a zdravotní bratr, který měl kombinovat péči s osobní ochranou. Pro Edmonda byl ideální volbou: zkušený, fyzicky zdatný, loajální.
Zpočátku všechno fungovalo bez problémů. Ted měl důvěru, vysoký plat a přístup do jednoho z nejluxusnějších domovů v Evropě. Žil si královsky, ale svou rodinu musel prozatím nechat v New Yorku.
Zlom v Tedově chování přišel po pár měsících. Podle pozdějších výpovědí svědků se začal měnit. Údajně se stával paranoidním, posedlým svou pozicí a citlivým na to, jakou má v domácnosti autoritu. Jeho manželka ho ale vždy popisovala jako klidného a skvělého partnera, který by nikdy nikomu neublížil.
Ted pracoval u Edmonda necelý rok – 3. prosince 1999 přišla ale událost, na kterou nikdo z nich nebyl připravený.
Noc, kdy se všechno vymklo kontrole
V půl páté ráno vypukl v penthousu požár. Nešlo o masivní explozi, ale o hořící odpadkový koš. Kouř se začal rychle hromadit v uzavřeném, přísně zabezpečeném bytě světového bankéře. Policie a hasiči dorazili na místo relativně rychle, ale nebyli schopni proniknout do penthousu okamžitě kvůli ocelově vyztuženým dveřím a bezpečnostnímu systému.
Ještě před příjezdem policie, krátce před vypuknutím požáru, se u Edmonda v pokoji objevil Ted Maher, který měl zrovna noční službu – krvácející, dezorientovaný a s tvrzením, že do bytu vnikli dva neznámí muži. Edmondovi tvrdil, že se mu je podařilo zahnat. Zároveň však bankéře i druhou sloužící zdravotní sestru varoval, ať se pro jistotu schovají. I proto, že pachatelé údajně založili oheň, aby zahladili stopy po vloupání. Edmond se sestrou se tedy ukryli v koupelně – ta totiž zároveň sloužila jako dobře chráněný úkryt.
Edmond byl extrémně paranoidní a na schůzky si bral patnáctičlennou ochranku se samopaly.
Jenže zatímco bezpečnostní dveře chránily dvojici před vetřelci, před kouřem nikoliv. V místnosti bez oken se kouř začal hromadit rychleji, než kdokoli čekal. Prostor, který měl Edmonda zachránit, se změnil v past, ze které nebylo úniku. Oheň sice nevznikl přímo v místnosti, kde se nacházeli, ale toxické plyny a kouř se do ní postupně vplížil jako tichý zabiják – výpary se k nim dostaly také přes systém požární detekce.
Asistentka monackého prokurátora Catherine Le Lay při rekonstrukci případu popsala situaci takto: „Byt je obrovský a uvnitř jsou dvě oddělená křídla, jedno pro pana Safru a jedno pro jeho manželku. Pan Safra byl ve svém křídle, které se skládalo ze tří pokojů – ložnice, ošetřovatelny a šatny s koupelnou. S ním v křídle byla zdravotní sestra Vivien a bratr Ted Maher. Policie po půlnoci přijala hlášení od recepční budovy, kterou upozornil zdravotní bratr Ted na násilné vloupání. Potácel se z bytu v pátém a šestém patře do přízemí. Byl zraněn nožem s patnácticentimetrovou čepelí.“ Bodné rány měl na levém stehně a na břichu.
V prohlášení také uvedla: „Když se policii s hasiči podařilo vstoupit do bytu, oheň se již rozšířil a bylo extrémně obtížné ho dostat pod kontrolu. Nakonec našli pana Safru mrtvého v koupelně, kde se ukryl se svou zdravotní sestrou, která také zemřela.“ Jeho žena Lily neštěstí přežila, protože v době požáru byla na druhé straně obrovského bytu, který čítal přes tisíc metrů čtverečních.
Právě tahle kombinace detailů — pomalu se šířící oheň, uzamčený luxusní penthouse, bezpečnostní systém, který bránil vstupu záchranářů a svědek s bodnými ranami — se okamžitě stala zdrojem pochybností. Mělo jít o nešťastnou náhodu, nebo o řetězec rozhodnutí, který někoho stál život?
Oplétačky s ruskou mafií
Smrtí jednoho z nejbohatších lidí planety se rozjelo intenzivní vyšetřování. Každý chtěl vědět, co se oné noci stalo. Podle policie šlo o profesionální zásah. Jako miliardář v čele mezinárodního finančního impéria měl Edmond své nepřátele. V médiích se rychle objevilo, že ruská mafie na Edmonda poslala zabijáky. V Rusku měl totiž důležité investice a dost možná i pochybné kontakty.
Při svém podnikání s Ruskem Safra narazil na tok mafiánských peněz do konkurenčních amerických bank. Nezákonnou aktivitu nahlásil FBI
Jak v dokumentu Murder in Monaco řekla aristokratka Lady Colen Cambell, která se s rodinou vlivného bankéře znala: „Edmond byl velice nervní z Rusů, se kterými podnikal.“ V té době totiž ruská mafie zavraždila kolem dvou set podnikatelů a bylo velmi nebezpečné s nimi obchodovat. Většinu firem totiž vlastnili místní oligarchové, kteří měli oporu v ruské vládě. A s Edmondem měli tito lidé „špatné“ zkušenosti. Byl extrémně paranoidní a na schůzky si bral patnáctičlennou ochranku se samopaly.
Při svém podnikání s Ruskem narazil na tok mafiánských peněz do konkurenčních amerických bank. Edmond pak nezákonnou aktivitu nahlásil FBI, čtyři měsíce před svou smrtí, čímž na sebe upozornil a dost možná se tak stal dalším terčem. Po nahlášení praní špinavých peněz se přestěhoval do Monaka. Ve společnosti kvůli téhle kauze převládala teorie, že za vraždu může ruské podsvětí.
Jaký motiv měl ošetřovatel?
Edmond bydlel nad svou bankou ve střešním bytě La Belle Époque. Byla to hotová pevnost. Nechyběl důmyslný kamerový systém, nouzová tlačítka a neprůstřelné rolety. Policie si tedy kladla otázku, jak se někdo dostal do jedné z nejzabezpečenějších rezidencí na světě a stále hledala souvislosti s ruskou mafií.
V den Edmondova pohřbu ale přišel nečekaný zvrat...
Ted Maher, přeživší svědek neštěstí, se přiznal, že požár založil on a že se sám pobodal, aby byl v očích svého šéfa Edmonda za hrdinu, který ho ochránil. Okamžitě byl zadržen a dán do vazby. Jenže sám Ted Maher v dokumentu Murder in Monaco vysvětluje, jak k přiznání došlo, a že to není tak, jak se oficiálně jeho příběh prezentuje.
Při výslechu vypověděl, že ho na ulici sledovala dodávka a po chvilce ho dva muži zatáhli dovnitř. Hlasy únosců zněly rusky. Ukázali mu fotky manželky a dětí, jak odcházejí z jejich bytu v New Yorku. Nařídili mu poslouchat jejich instrukce, jinak bude litovat. „Dali mi jasně najevo, že musím zařídit, aby neprůstřelné rolety byly v jednu konkrétní noc vytažené. Řekl jsem jim, že té noci nebudu pracovat, ale oni si stáli za tím, že tam musím být. Když bych něco pokazil, zabili by moji rodinu.“ Sám ale nevěděl, jak celá noc bude probíhat.
Osudné noci pak podle Teda vnikli do bytu dva muži, kteří na něj zaútočili zezadu. Jemu se ale podařilo útok odrazit a praštit činkou jednoho z útočníků. Požár založil on sám – zapálil toaletní papír v odpadkovém koši – údajně proto, aby spustil detektor kouře a přivolal tím pomoc. Krvácející a zesláblý se pak dostal do haly budovy, kde omdlel. Probudil se až v nemocnici, kde mu řekli, že Edmond a zdravotní sestra Vivien zemřeli. Dnes říká: „Rozbrečel jsem se jako malé dítě. Nemohl jsme uvěřit, že zemřeli. Nechápal jsem proč. Ukázali mi noviny, že jsem za to zodpovědný a že se mám přiznat.“
Přiznání z něj poté získali nátlakem. Vyšetřovatelé podle něj zadrželi jeho manželku, která okamžitě po nehodě přicestovala, a sebrali jí pas. Drželi ji na hotelovém pokoji. „Ukázali mi manželčin pas a řekli, že ji nepustí zpátky k našim dětem, pokud nepodepíšu, že na sebe beru všechnu vinu. Proč bych zabíjel někoho, kdo mi tak skvěle platil?“ říká dnes. Dokument nakonec podepsal, aby ochránil rodinu.
Oficiální verze tedy zněla, že Ted si bodná zranění způsobil sám – dvakrát se řízl svým vystřelovacím nožem a oheň prý zapálil „aby na sebe upoutal pozornost“, jelikož žárlil na sedm dalších Edmondových zdravotních sester. Byl zatčen 6. prosince a o den později monacký prokurátor oznámil, že se ke všemu přiznal.
Tedovi hrozilo doživotí. Z procesu se stal hon za senzací. Obžaloba tvrdila, že jednal z obavy o své postavení a že nechtěl bankéře zabít, ale spíš se stát jeho „hrdinou“ tím, že ho „zázračně zachrání“ a dostane za to bohatou finanční odměnu.
Vyšetřovatelé našli dva různé zdroje, odkud se oheň rozšířil.
Dodnes zůstává mnoho otázek
Tedova obhajoba upozorňovala na to, že nikdy nezaložil požár s úmyslem Edmonda zabít. V justičním procesu v roce 2002 byl přesto Ted Maher odsouzen k deseti letům vězení za žhářství s následkem smrti, ale po odpykání zhruba osmi let v roce 2007 vyšel na svobodu.
Oficiální verze tak případ uzavřela jako tragický čin muže, který chtěl sehrát roli hrdiny, ale místo toho spustil řetězec událostí s fatálními následky. Pro mnoho lidí tím ale otázky kolem celého případu teprve začaly. Vysvětlení, že Ted v jednom z nejstřeženějších míst Evropy založí požár jen kvůli pozornosti, zní dodnes až podezřele jednoduše.
Murder in Monaco se právě z těchto důvodů snaží jít dál než jen rekonstruovat oficiální závěry – vrací se ke svědectvím, archivům i paradoxům v případu, které dělají z Edmondovy smrti nejen tragédii, ale i záhadu, kterou svět dosud úplně nechápe.
Dokument obsahuje i výpovědi z vysoké společnosti a osobní svědectví, která dávají příběhu ještě víc intrik, vztahů a kontroverzí.
