Knížák patřil mezi klíčové osobnosti tuzemského umění a svými aktivitami zásadně formoval českou výtvarnou scénu. Zprávu o jeho odchodu oznámil ministr zahraničí Petr Macinka.
„Profesor Knížák byl renesanční osobností, sebevědomým a realistickým člověkem, který vždy vyčníval, byl nepřehlédnutelný a měl pevný názor, který se promítal do všeho, co dělal,“ prohlásil ministr zahraničí pro iDnes.cz.
Zároveň připomněl umělcovo silné pouto s bývalým prezidentem Václavem Klausem, se kterým ho podle Macinky pojila nejen lidská, ale i hluboká myšlenková spřízněnost. Vyzdvihl také Knížákovy nekompromisní morální a politické postoje. Bytostně podle něj odporoval komunistickému režimu a cítil hluboké pohrdání k lidem, kteří po sametové revoluci účelově změnili své přesvědčení. „Vadil jim proto nejen tehdy, ale i dnes. Bude nám nesmírně chybět,“ uzavřel ministr.
Ředitel Národní galerie a díla v Tate Gallery
Během své bohaté kariéry zanechal výraznou stopu nejen jako člen mezinárodního uměleckého hnutí Fluxus, ale také v akademické sféře. V letech 1990 až 1997 zastával post rektora pražské Akademie výtvarných umění (AVU), kde navíc mezi roky 1989 a 2015 vedl Ateliér intermediální tvorby. Široké veřejnosti byl ovšem známý především ze svého působení v čele pražské Národní galerie, kterou řídil od roku 1999 do května 2011.
Jeho tvorba však dalece překročila české hranice. Knížákova díla se dočkala výstav napříč Evropou, prezentoval se také ve Spojených státech, Japonsku, Austrálii či Kanadě. O jeho světovém významu svědčí i fakt, že jsou jeho práce zařazeny do prestižních sbírek pařížského Centre Pompidou, londýnské Tate Gallery nebo newyorského Muzea moderního umění (MoMA).
