Přepnout do nočního režimu
Přepnout do denního režimu
Pondělí 1. 3. 2021 svátek má Bedřich, Bedřiška

hledej na refresheru

Chceš dostávat notifikace i na tomto zařízení?
Zajímavosti
5
Adam Smeták
19. srpen 2016, 14:59

Rodák z Třince bojuje proti krvelačným pytlákům, cestuje a zachraňuje slony v Africe (Rozhovor)

Arthur Sniegon vzal osud do svých rukou a vydal se do Afriky zachraňovat životy a posílat pytláky za mříže.

Adam Smeták
19. srpen 2016, 14:59
Sdílet
Uložit Uložené
Sdílet Sdílet článek
Rodák z Třince bojuje proti krvelačným pytlákům, cestuje a zachraňuje slony v Africe (Rozhovor)

V dnešním článku vám představíme Arthura F. Sniegona, 28letého rodáka z Třince, který se vydal na dobrodružnou a z části také nebezpečnou životní pouť. Už po první návštěvě si zamiloval Afriku a od té doby se tam několikrát vrátil. Ne však jako turista, ale jako aktivista, ochranář a dobrovolník v boji proti krutým pytlákům, kteří si absolutně neberou servítky. Jeho zatím největším krokem v boji proti těmto lidským zrůdám bylo založení projektu Save Elephants, který aktivně ochraňuje africké slony. Arthur se sám už několikrát s pytláky setkal a podařilo se mu několik z nich dostat i za mříže. O svém dobrodružném životě nám poskytl rozhovor, který je doplněn jeho autentickými fotografiemi

 

Odzala-Kokoua National Park, Kongo - sloní kel odříznutý pytláky

Rodák z Třince bojuje proti krvelačným pytlákům, cestuje a zachraňuje slony v Africe (Rozhovor)
Zdroj: Arthur Sniegon

 

Ahoj Arthure. Už nějaký ten čas se do povědomí dostává tvůj projekt Save Elephants. Ke tvému jménu se často připojují označení jako dobrodruh, cestovatel nebo aktivista. Jak by ses našim čtenářům představil ty ze svého pohledu?

Dobrý den. Jako přírodovědec. Odmalička se ta moje prvotní dobrodružství odehrávala třeba při pozorování lahve s larvami komárů. A také jako objevitel, alespoň ve svých přáních (ne že bych toho zatím tolik objevil, ale baví mne se o to stále snažit a být někde první), zároveň tomu ale neříkám soutěživost. Mám slabost pro krásu všeho druhu (asi jako Lev Myškin, který řekl, že „krása spasí svět“) a nesnáším zbabělost. Jsem značně plánovací typ, ale pravda ne vždy úplně spořádaný. Mám hodně rád lidi, ale sním o světě úplně bez lidí.

 

Tvoje budoucí životní cesta se začala formovat už v dětství, kdy jsi hodně cestoval a staral se o zvířata. Toužil jsi v některé fázi života po něčem úplně jiném, nebo jsi už od malička tíhl k práci se zvířaty a cestování?

Nic kromě přírody a její ochrany u mne, ať do mne uhodí, jestli jsem zapomněl, nikdy nebylo na prvním místě. Ale kromě života divokých zvířat mne také v různých obdobích okrajově lákalo třeba zemědělství (takové to fortelné, tradiční), a také jsem měl, i mám, velký zájem horolezecký a polárnický. Kromě toho bych v životě rád vyzkoušel i roli spisovatelskou a také textařskou nebo dokonce raperskou, blížící se spíše jakémusi potulnému pěvectví, v Africe by se řeklo griot. Baví mne totiž kromě absolutně panenské přírody také práce s veřejností, jejíž vrstevnatost také nepřestává inspirovat. Nechat se lidmi pozitivně ovlivňovat a pozitivně ovlivňovat je. Ale není to u mne na prvním místě.

 

Arthur se v Africe pohybuje na vodě i na souši

Rodák z Třince bojuje proti krvelačným pytlákům, cestuje a zachraňuje slony v Africe (Rozhovor)
Zdroj: Arthur Sniegon
Rodák z Třince bojuje proti krvelačným pytlákům, cestuje a zachraňuje slony v Africe (Rozhovor)
Zdroj: Arthur Sniegon
Rodák z Třince bojuje proti krvelačným pytlákům, cestuje a zachraňuje slony v Africe (Rozhovor)
Zdroj: Arthur Sniegon

 

Po vysoké jsi vyrazil do Afriky. Pro exotické živočišné a rostlinné druhy je to ráj na zemi. Černý kontinent je ovšem pro mnohé i synonymum bídy a hladu. Jak tenhle, pro nás vzdálený svět, vnímáš ty? Jaké státy jsi už procestoval? Existují mezi nimi propastné rozdíly?

Vyrazil jsem již během vysoké, hned po prváku. Nebo vlastně už na střední, ale to byla stopovací cesta jen po Maroku, nikoliv subsaharská Afrika. Máme tendenci, na obou stranách, zevšeobecňovat. Afrika je dost široký pojem, (tak široký, že naše širá EU by se do ní rozlohou vešla xkrát) a mezi i v rámci zemí jsou obrovité rozdíly. Ten ráj na zemi pro přírodu je to na několika posledních procentech území. Ona bída a hlad zaujímá opět jen několik procent celkového území. Většina Afriky je nějak tak „normální“ – a všude trochu jiná. Znám zatím velmi dobře Kamerun, Kongo a Čad. Poměrně dost času jsem trávil i v Gabonu, Středoafrické republice a Demokratické republice Kongo a kratší úseky také v anglofonních Nigérii, Keni a Ugandě. To jsou země, mezi nimiž jsou obrovské rozdíly, a dokud sem nepřijedete, asi vám to zcela nedovedu vysvětlit. Trochu snad ve svém filmu, který bude letos na podzim k vidění. Navzdory těm mnoha různicím mluví zdejší lidé velmi často v panafrickém duchu o jejich „společné Africe“. Daleko častěji, než bohužel lidé v Evropě o své Evropě. V tom spatřuji šanci pro Afričany. A hrozbu pro Evropany.

 

Jen na kole jsi projel celé Kongo a jih Kamerunu. Kolik kilometrů jsi měl v nohách, když jsi svoji cestu dokončil? Poctili tě místní lůžkem, nebo jsi nocoval, jak se říká, pod širákem?

To byla jen moje první testovací, kratší jízda. Kongo a Kamerun 2011, asi 2 500 km po neasfaltu. Ověřil jsem si, že toto je vynikající druh cestování a v letech 2012-2013 jsem daleko větší cestu podnikl opět s přidanou hodnotou ochrany slonů a práce na filmu. Tehdy to bylo za rok a čtvrt na kole a na kajaku téměř 6 000 km napříč 6 státy. Spal jsem všude možně. Stan, širák, hostinec, místní lidé i zahraniční lidé. U místních to bylo fajn, zejména třeba v Demokratickém Kongu či Čadu, kde nejsou na cizince absolutně zvyklí a návštěva je pro ně velkým svátkem. Když jsem ale potřeboval soukromí, zůstal jsem raději na noc někde před vesnicí či městem ve stanu. Znáte to, i společnost vlastní rodiny máte rádi, ale po nějaké době musíte z kuchyně či obýváku zajít do vlastního pokoje a zavřít dveře.

 

Překupníci, kteří byli posléze zatčeni - Kongo a Kamerun 

Rodák z Třince bojuje proti krvelačným pytlákům, cestuje a zachraňuje slony v Africe (Rozhovor)
Zdroj: Arthur Sniegon
Rodák z Třince bojuje proti krvelačným pytlákům, cestuje a zachraňuje slony v Africe (Rozhovor)
Zdroj: Arthur Sniegon

 

Poté ses připojil k aktivistům z projektu Kedjom-Keku. Na čem pracují a jaká byla tvá role v projektu?

Projekt Kedjom-Keku ve stejnojmenné oblasti v anglofonní části Kamerunu je činnost ornitologa a afrikanomila Martina Mikeše a kolem něj seskupených dobrovolníků, kteří se pokoušejí zachránit zbývající horský mlžný les se všemi ohroženými druhy včetně šimpanzů a mnoha endemických ptáků. Vybudováním horské školy ve výšce bezmála 2000 m.n.m. započala v roce 2012 výuka místních lidí nejen k alfabetizaci, ale také k uvědomění si důležitosti tamního lesa. Martin nevzdává svůj těžký boj vzdor mnohým překážkách a daří se mu do projektu zapojit další lidi, kteří se věnují výsadbě stromů, vyučování dětí a dalším rozvojovým činnostem. Já jsem Kedjom-Keku pomáhal zejména na české straně s fundraisingem a organizováním akcí a při samotné stavbě školy jsem se tam mohl uplatnit jen na několik dnů – pak mi začalo zkouškové.

 

Jakými jazyky hovoříš? Vystačíš si z angličtinou, nebo se konverzace s místními často přesouvá spíše do sféry posunků? Umíš hovořit některým z ryze afrických nářečí?

Kolonizace Afriky Evropany přinesla výhodu v komunikaci. Podle země, kde jsem dosud pobýval, se s francouzštinou nebo angličtinou většinou domluvíte. A na zapadlém venkově někdy ne, ale proto jsem se již dávno začal učit komunikovat i v konžské řeči lingala, v jazyce Fulanů (Fulbů) foulfoulde a úplně nově také chodím na hodiny čadské arabštiny. Jednou bych také rád mluvil alespoň trochu senegalským Wolof či nigerijskou Yoruba, ale to hlavně pro jejich zvukomalebnost, kterou obdivuji v písničkách.

 

Sloní kosti a lebky - Čad

Rodák z Třince bojuje proti krvelačným pytlákům, cestuje a zachraňuje slony v Africe (Rozhovor)
Zdroj: Arthur Sniegon
Rodák z Třince bojuje proti krvelačným pytlákům, cestuje a zachraňuje slony v Africe (Rozhovor)
Zdroj: Arthur Sniegon
Rodák z Třince bojuje proti krvelačným pytlákům, cestuje a zachraňuje slony v Africe (Rozhovor)
Zdroj: Arthur Sniegon
Rodák z Třince bojuje proti krvelačným pytlákům, cestuje a zachraňuje slony v Africe (Rozhovor)
Zdroj: Arthur Sniegon

 

Ale teď už přejděme na vážnější notu. Tvým hlavním záměrem se postupem času stala ochrana afrických slonů. Jaký impulz tě přiměl se začít věnovat především tomuto živočišnému druhu?

Oněch impulzů bylo několik, ale dva hlavní nich byla moje osobní komunikace s člověkem z konžského parku Odzala-Kokoua, který mi řekl o desítkách objevených sloních mršin za rok a o několik měsíců později pak zprávy o vyvraždění asi 600 savanových slonů v kamerunském parku Bouba Njida. Oblasti jsem znal a nechtěl jsem té míře zabíjení uvěřit. A rozhodl jsem se pokusit proti tomu bojovat.

 

Slonovina je stále cenným obchodním artiklem. Jak funguje síť pytláků? Pracují samostatně, nebo spíše jako organizovaná skupina?

Bohužel je slonovina cennější než kdykoliv předtím. A to dává syndikátům mezinárodních překupníků sílu ovládat a organizovat místní skupiny překupníků. Funguje to odshora dolů, ale modelů je několik. „Každá ves jiný pes“ a hodně podrobně je dnešní situace popsána v reportu C4Ads. Zastřešující živnou půdou těchto probíhajících zločinů je korupce, absence vymahatelnosti práva a „failed state“ daných zemí. Tam, kde státy fungují (Botswana, Namibie) se daří i přírodě daleko lépe. Efektivnímu rozvoji ochrany přírody také mnohdy brání chudoba, ale ta je spíše také jen důsledkem špatné vlády než samotnou příčinou.

 

Pralesní zvěř ulovená pytláky a schovaná v cestovním kufru

Rodák z Třince bojuje proti krvelačným pytlákům, cestuje a zachraňuje slony v Africe (Rozhovor)
Zdroj: Arthur Sniegon

 

Africké státy jsou také známé úplatnými politiky. Přivírají za finanční úplatek oči i nad skutky pytláků? Nebylo by řešením pod profesionálním dohledem zbavit slony klů, aby tak ztratili v očích pytláka hodnotu?

Samozřejmě, že na pytlačení profitují politici, úředníci, vojáci. Bez nich by to nebylo možné. Často nejen že přivírají oči, ale sami jsou strůjci a organizátory zabíjení. Řešením by bylo zavřít tyto lidi a právě o to se například projekty sítě EAGLE pokoušejí. Odstranit slonům kly je logisticky a anatomicky téměř nemožné. Logisticky pro počet slonů a prostředí, ve kterém žijí. Jednoduše se nemůžeme ke všem dostat. Anatomicky proto, že sloní kel je horní řezák zasazený přehluboko do čelisti. Vzpomeňte si, jak dlouho nedokážete kousat, když vám zubař ve sterilním laboratorním prostředí vytrhne zub, a rána je třeba centimetrová. V případě sloního klu by se jednalo o zásah několik desítek centimetrů rozsáhlý po obou stranách – u zvířete, které se okamžitě vrací do přírody a musí denně požvýkat stovky kilo akáciových větví, palem a trávy. Nemožné. Navíc kly mají smysl – pro shánění potravy, jako obrana, společenský status. Slon by bez nich jistě nějak přežil, ale už by to nebyl slon. Tady nemůžeme tlaku pytláků ustupovat, tady musíme jít aktivně proti nim!

 

Gorilí ruka na prodej - Kongo

Rodák z Třince bojuje proti krvelačným pytlákům, cestuje a zachraňuje slony v Africe (Rozhovor)
Zdroj: Arthur Sniegon

 

Jaké jsou aktivity a zatím dosažené úspěchy projektu Save Elephants? Jaké máš ambice do budoucna a myslíš, že je vůbec možné nějakým způsobem definitivně potřít lov slonů v Africe?

My v Save-Elephants se snažíme pomoci tam, kde velké neziskovky nemohou nebo nechtějí. A rádi bychom inspirovali další lidi a vytvořili spíše něco jako hnutí než sevřenou organizaci několika lidí. Daří se to zatím jen dílem, ale přesto se mnohé projekty úspěšně rozběhly. Mám velkou radost za naše rok staré iniciativy v Čadu, kdy se použitím včelích úlů dá zabránit divokým slonům v ničení polí malozemědělců, což je ve finále výhodné pro obě strany. Od roku 2014 také dobrovolníky, materiálně i mediálně podporujeme v Kongu projekt PALF a jeho psí program, jehož jsem se stal nakonec koordinátorem. Naše smečka ovčáků malinois je speciálně vycvičená k vyhledávání slonoviny, levhartích kůží, luskouních šupin, zbraní, munice a bushmeatu (masa zvířat z pralesa). Daří se zatýkat překupníky a pytláky a díky Save-Elephants je naše práce snazší. Také se nám podařilo vytvořit skupinu studentů a expertů, kteří dlouhodobě pracují na vyvinutí GPS sloního obojku, který je schopen detekovat výstřely a upozornit na ně strážce v reálném čase. Bude ještě potřeba doladit technologii a sehnat mecenáše pro pilotní použití v Africe. Náš projekt k vybavení některých protipytláckých hlídek darovanými horskými koly z České republiky byl úspěšný zatím jen zčásti – kvůli korupci v Africe se nám zatím nepodařilo dopravit na místo tolik bicyklů, kolik jsme plánovali.

 

Chtěl bych v těchto projektech pokračovat a mít větší finanční svobodu dělat je přesně tam a tak, jak bych chtěl. Zároveň považuji za nutné dát vědět prostřednictvím médií a cílených kampaní vědět o problematice zabíjení slonů i veřejnosti v Asii, odkud je největší míra dnešní poptávky. Mám několik velkorysých a proveditelných nápadů, ale chybí mi někdo, kdo by s nimi pomohl.

 

Jsem přesvědčen, že je v našich silách, pokud se lidé spojí, omezit lov slonů natolik, že jako druh nebudou ohroženi. Pořád jich ještě chodí dost, ale při současné situaci nezbývá moc času. Být tedy tvrdší přímo v Africe a zároveň více působit i v Asii je to, v čem budu chtít pokračovat.

 

Kola z České repubiky usnadňují boj proti pytlákům

Rodák z Třince bojuje proti krvelačným pytlákům, cestuje a zachraňuje slony v Africe (Rozhovor)
Zdroj: Arthur Sniegon

 

Několikrát jsi působil také jako volavka mezi překupníky. V případě odhalení jsi tak riskoval život. Dostal ses někdy do přímé konfrontace s některým z pytláků? Byls někdy v situaci, kdy ses bál o vlastní život?

Volavka možná není to pravé slovo, aktivně a dlouhodobě jsem po těchto zločincích s týmem dalších lidí šel. Nebyla to (bohužel) operace tamní policie, která by aktivně plánovala, jak překupníky zadržet a použila pro to cizince. Tak by to mělo být. Avšak bez práce organizací jako LAGA v Kamerunu či PALF v Kongu (obé pod sítí EAGLE) by se nic nedělo. A tak jsem to párkrát vzal do svých rukou a pomohl jim. Nebál jsem se o život, ale několik potenciálně nebezpečných situací bylo. Mačety, dost velký zmatek, výhrůžky. Ale nic, z čeho by se měl člověk sesypat. Ale zeptejte se dobrovolného hasiče nebo pochůzkáře, ti měli nebezpečných situací asi více než já.

 

V Africe se to jen hemží nebezpečnými šelmami, obzvláště pokud člověk putuje místními národními parky. Setkal ses někdy s některými tváří v tvář? Které zvíře představuje největší hrozbu? Nosíš s sebou něco na obranu?

Bohužel už se to jimi nehemží všude. Tak nebezpečná ta zvířata navíc nejsou, když je nepřekvapíte a když nejsou podrážděna jinými lidmi. Zkazky koloniálních lovců jsou jistě trochu přibarvené, ale věřím, že postřeleného buvola opravdu potkat nechcete... Já jsem se několikrát musel přemístit (zatím ale vždy poměrně důstojně pomalu), protože mým směrem šel slon (nebo několik desítek slonů) nebo si někde hověl hroch. Asi dvakrát jsem ráno objevil kolem svého stanu noční stopy levharta, ale to není zvíře, které by sklízelo snící bělochy ve stanech. Nejblíže potenciální smrti ve spárech šelmy jsem byl asi v národním parku Zakouma v Čadu, kdy jsem vyskočil z korby auta v savaně a šel obhlédnout lebku antilopy k nedalekému křoví. Po pár okamžicích – už opět na autě – jsem zjistil, že v tom křoví právě odpočívá lvice. Byl jsem jí tedy asi tři skoky vzdálený. Zbraně nenosím, mám jen nůž, mačetu a někdy i velký pepřový sprej (na medvědy).

 

Kočka zlatá jako oběť pytláků - Kongo

Rodák z Třince bojuje proti krvelačným pytlákům, cestuje a zachraňuje slony v Africe (Rozhovor)
Zdroj: Arthur Sniegon

 

Chystáš se usadit v Africe trvale, nebo vidíš svoji budoucnost v poklidnějším prostředí české kotliny?

Nevím. Afrika mne zatím hodně baví. Natrvalo zpět do ČR či evropského okolí zatím jistě ne, pokud mi to zdraví či rodinné nebo jiné povinnosti nezavelí. Přerušit ale styk s Evropou a domovem nechci. V tuto chvíli jsem ale potřebnější jinde, a tak svá budoucí produktivní léta vidím spíše v tropech. Tady je ta frontová linie v boji za přírodu zkrátka tenčí a je potřebná každá ruka. Rád bych ale průběžně ukázal naši krásnou vlast i své cizokrajné ženě a samozřejmě někdy i našim dětem.

 

Kde se momentálně nacházíš a na čem pracuješ?

Jsem v Kongu s našimi psy v organizaci PALF a snažím se projekt logisticky a finančně zabezpečit na další měsíce a roky. Souběžně komunikuji s několika překupníky se slonovinou v jiných zemích a brzy se s lidmi z EAGLE pokusíme o jejich zatčení. V Save-Elephants jako takovém se snažíme uskutečnit jednu světovou kampaň, a také velmi naléhavě hledáme webaře pro vytvoření našich nových stránek.

 

Díky za rozhovor!

Děkuji Vám.

Upozornit na chybu. Pokud jsi našel nedostatek v článku nebo máš připomínky, dej nám vědět.
Sdílet
Uložit Uložené
Sdílet Sdílet článek
NAHORU
Dostávej nejlepší obsah mailem
Nestíháš všechno sledovat? Pošleme ti do schránky nejčtenější a nejlepší obsah.
Žádný spam. Kdykoli se můžeš z odběru odhlásit.
Posílat e-mail
Nejčtenější
Domů
Sdílet
Diskuse
Hledat
Více
Zapni upozornění a už ti nic neunikne!

Chceš vědět, co se děje, a mít přehled? Dostávej upozornění o nejžhavějších zprávách na Refresheru.

(Příklady: Hořel Notre Dame, Zemřel Mac Miller, Trailer na Avengers)
(Příklady: Sagan skončil první, Nový zákon s vlivem na moderní lidi, Dnes nás čeká zatmění slunce)
Pokud chceš, abychom ti poslali téměř všechny novinky, vyber tuto možnost.