Ian Brady byl posedlý nacismem a sadismem a jeho milenka mu při vraždách ochotně pomáhala.
Ian Brady se narodil 2. ledna (január) 1938 jako Ian Duncan Stewart v Glasgow ve Skotsku. Jeho matka, 28letá Maggie Stewart, pracovala jako servírka v čajovně. Totožnost jeho otce je nejistá, ačkoli mu matka vždy tvrdila, že jeho otcem byl reportér, který zemřel několik měsíců před Ianovým narozením. Matka se o něj kvůli pracovní vytíženosti a finanční tísni nemohla starat, a tak péči o něj přenechala páru z jejího města Johnu a Mary Sloan. Často ho navštěvovala, avšak její návštěvy začaly s jeho rostoucím věkem uvadat. Nakonec, když mu bylo dvanáct, se přestěhovala se svým novým manželem Patrickem Bradym až do Manchesteru. Jako dítě se Ian vyžíval v mučení a zabíjení zvířat. Jednou se dokonce pokusil podpálit živého psa a postupem času začal napadat i ostatní děti. Na základní škole Camden Street Primary School, kam docházel, byl považován za slabocha a trávil hodně času sám.
Později chodil na Shawlands Academy, školu pro nadprůměrné studenty. Někdy v tom období ho silně chytlo téma druhé světové války a nacistů, a dokonce se snažil naučit německy. Mezi jeho nejoblíbenější knihy patřil Hitlerův Mein Kampf, Justina od Markýze de Sade a řada dalších méně známých knih plných sadismu. Už mezi svým 13. a 16. rokem života byl třikrát obviněn z vloupání a krádeže. Po třetím zločinu se přestěhoval za matkou a jejím přítelem do Manchesteru, kde se však jeho životní styl nezměnil, a tak brzy skončil v nápravném zařízení pro mladistvé. V roce 1957, poté, co se v ústavu úspěšně naučil účetnictví, dostal práci jako úředník v Millwards Merchandising, kde o rok později potkal Myru Hindley.
Ian Brady
Myra Hindley se narodila 23. července (júl) 1942 na předměstí Manchesteru a v porovnání s Ianem měla poklidnější dětství. Vychována byla v Gortonu, v dělnické čtvrti. Jejím otcem byl Bob Hindley, dělník, který v útlém dětství své dcery sloužil v armádě. Její matka se jmenovala Nellie Hindley a pracovala jako strojařka. Rodinná idylka se však nekonala ani v tomto případě, neboť Bob nadevše miloval alkohol a neváhal svou dceru fyzicky trestat. Často ji také učil, jak se rvát a umět se za sebe postavit. Když jí bylo osm let, odehrál se jeden incident, kdy ji spolužák silně rozškrábl tvář. Když to otec doma viděl, nakázal ji, ať se mu postaví. Dívka poslechla, chlapce si našla a srazila ho k zemi.
Když se rodince narodilo v srpnu (august) roku 1946 narodilo druhé dítě, rodiče poslali Myru, aby žila se svojí babičkou z matčiny strany. Po celou dobu nadcházejícího pak měla Myra velmi nízkou docházku, neboť ji babička nutila zůstat doma i z toho nejmenšího důvodu. Myra i přesto měla výborné známky, ráda sportovala a vynikala v plavání. Mezi místními rodiči byla oblíbená jako skvělá chůva. Ve svých školních letech však nezískávala moc pozornosti ze strany chlapců, naopak se jí smáli za její široké boky.
Myra Hindley
Když jí bylo patnáct, její kamarád Michael Higgins se utopil, což Myru silně traumatizovalo. Jeho pobídku, zda si s ním půjde zaplavat, totiž v onen osudný den odmítla a silně ji trápilo, že kdyby s ním šla, mohla by mu pomoci. I kvůli hlubokým depresím pak odešla ze školy a dostala práci jako nižší úřednice v elektrotechnickém podniku. Když jí bylo sedmnáct, zasnoubila se s místním chlapcem Ronniem Sinclairem. Po svatbě se usadili v malém domku a měla je čekat rodinná idyly, avšak její manžel začal chodit domů čím dál méně a později a utrácel veškeré své peníze v místních hospodách. Myra se s ním kvůli tomu rázně rozvedla a vydala se do víru velkoměsta a životu, o němž snila. V roce 1961 dostala osmnáctiletá Myra práci v Millwards Merchandising jako písařka. A okamžitě se zamilovala do o čtyři roky staršího Iana Bradyho, který však její city začal opětovat až o rok později.
Po vánočním večírku ji nabídl, že ji odvede domů. Před jejím domem ji pak pozval na rande. Začali se stýkat pravidelně. Většinou zašli do kina a pak k Hindley domů na německé víno. Brady jí vyprávěl o Hitlerovi, nacistech, Markýzi de Sade a sdílel s ní svoji víru v to, že znásilnění a vražda nejsou zlé činy. Hindley mu zcela propadla, stala se na něm závislá a dle jeho přáni začala chodit v krátkých sukních a dlouhých botách (dobovém oblečení z jeho oblíbeného období druhé světové války), začala si obarvovat vlasy a dokonce přestala chodit do kostela poté, co jí Ian řekl, že Bůh neexistuje.
Jak asi skončil fotograf
Někdy kolem července (júl) roku 1963 začal Brady se svojí přítelkyní plánovat loupež. Hindley si udělal zbrojní průkaz a řidičák a oba se důsledně připravovali v místní střelnici. Ještě ten samý rok přepadení zdárně vykonali a nikdy jim nebylo dosvědčeno. Brady však brzy zjistil, že krádeže mu nestačí a začal básnit o spáchání dokonalé vraždy. Netrvalo dlouho a dvojice společně dokonala první vraždu, když unesli a zabili šestnáctiletou Pauline Reade, jejíž tělo později pohřbili v močálech. V listopadu (november) téhož roku unesli teprve dvanáctiletého chlapce Johna Kilbrida. Poté, co ho Brady znásilnil, pokusil se mu podříznout hrdlo nožem, když se mu to nepodařilo, uškrtil ho strunou.
O několik měsíců později, 16. června (jún) 1964, dvojice unesla dvanáctiletého Keitha Bennetta. Ten byl na cestě za svojí babičkou, když ho Brady a Hindley unesli, zavraždili a pohřbili na stejném místě jako předchozí dvě oběti. Jen dva dny po Vánocích stejného roku se vydali navštívit místní výstaviště, kde požádali desetiletou Lesley Ann Downey, zda by jim pomohla s balíčky a následně ji unesli. Odvlekli ji do jejich domova, kde ji donutili, aby se svlékla a pózovala nahá na fotografie. Poté ji Brady znásilnil a zabil, přičemž je u toho Hindley nahrávala. Dívčino tělíčko pak pohřbili v močálech Saddleworth Moor.
John Kilbride (úplně vlevo) a jeho bratři
6. října (október) 1965 vyšly jejich činy najevo poté, co se Brady pokusil získat ke spolupráci sedmnáctiletého švagra Hindleyové Davida Smithe. Ten si s Bradym dobře rozuměl a často komentoval s neutuchajícím entusiasmem násilí v televizních filmech a zprávách. V onen osudný den ho Ian Brady pozval k sobě domů a přímo před jeho očima pak v obýváku sekyrou ubil sedmnáctiletého Edwarda Evanse. Smith předstíral zaujetí a dokonce dvojici pomohl utřít krev, zamést stopy a odtáhnout tělo, poté se však rychle rozloučil a vypařil domů, kde vzburcoval manželku Maureen a společně zavolali policii.
Policie hned druhý den zrána Bradyho zatkla přímo v jeho bytě, kde ještě v zamčené místnosti leželo tělo Edwarda Evanse. Myra Hindleyová byla zatčena až o 4 dny později. Oba vinu popírali a za viníka se dokonce snažili označit i Davida Smithe. Policie však při domovní prohlídce nalezla fotografie svázané dívky a několikaminutovou nahrávku jejího nářku, který byl rozpoznán jako hlas pohřešované Lesley Ann Downeyové. A po nalezení sešitu Johna Kilbrida měla policie jasno. Po podrobnějším pátrání výsleších nalezli i těla Kilbrida a Downeyové pohřbená v močálech. Proces s vrahy začal v dubnu (apríl) roku 1966 a trval 14 dní.
Detektivové hledají těla v močálech Saddleworth Moore
Za vraždy Evanse, Kilbrida a Downeyové byl Brady odsouzen k třem doživotím, Myra Hindleyová dostala doživotí dvě. Trvalo až do roku 1987, kdy se Hindleyová doznala k spoluúčasti na celkem pěti vraždách. Když se to dozvěděl Brady, trval na tom, že detektivům sám přizná všechno, ale jedině, když mu bude umožněna sebevražda. Na to samozřejmě nepřistoupili a po 100 dnech znovuobnoveného pátrání objevili za pomoci Hindleyové v močálech tělo Readové. Těla Keitha Bennetta nebylo nikdy nalezeno. Ian Brady, který byl v roce 1985 diagnostikován jako psychopat dodnes sedí za mřížemi. O svých činech napsal knihu. Jeho družka Myra Hindleyová v roce 2002 zemřela ve vězení na bronchopneumonii.
