S kriminálním životem Johna Dillingera se pojí ohromně zajímavý příběh. Patří totiž mezi nejznámější americké bankovní lupiče minulého století.
Gangster, bankovní lupič a všemi mastmi mazaný zločinec. Pod těmito nálepkami si bude historie již navždy pamatovat Johna Dillingera, který si za svého relativně krátkého života stačil během americké Velké hospodářské krize vysloužit přídomek „Veřejný nepřítel číslo 1“. A rozhodně ne nadarmo. Jeho jméno plnilo novinové plátky napříč celými Spojenými státy do takové míry, že z pohledu notorické známosti, kterou Dillinger oplýval víc, než by možná mnohdy sám chtěl, je přirovnání například k filmovým či televizním celebritám nanejvýš příhodné. Za určitou ironii osudu se tak dá považovat jeho skon, když byl ve 31 letech zastřelen federálními agenty krátce po opuštění kina, které zrovna toho večera promítalo snímek z kriminálního prostředí Manhattan Melodrama.
John Herbert Dillinger se narodil 22. června (jún) 1903 v Indianě jako druhé dítě rodičů Johna a Marry Ellen, jeho matka ovšem zemřela dřív, než oslavil čtvrté narozeniny, a tak veškerá péče připadla do rukou otce, který vůči malému chlapci používal velmi striktních výchovných metod. Dillingerova starší sestra se po smrti matky provdala a založila vlastní rodinu. V roce 1912 pak opětovně vstoupil do manželského svazku i hochův otec, jenž si vyměnil svatební sliby s jistou Elizabeth Patel, která svému muži posléze porodila další tři děti. Dospívající Dillinger ke své nevlastní matce zpočátku choval nevraživé pocity, později s ní však údajně navázal tříletý intimní vztah.
Ačkoliv již v dětství působil Dillinger poměrně přívětivým dojmem, ke kterému navíc přispívala jeho pracovitost a ochotná povaha, pod přátelským povrchem tiše dřímala stinná stránka jeho osobnosti, která začala postupně dostávat volný průchod. Rvačky a drobné krádeže byly jen začátkem, kromě toho totiž Dillinger taky šikanoval mladší děti ve škole a ve třinácti letech pak společně s kamarády měl dokonce znásilnit mladou dívku v přibližně stejném věku. Morální zkaženost svého syna se rázný otec snažil vyléčit násilím, a když tvrdé rány holí nepomáhaly, začal chlapce poutat řetězem za jedním z místních obchodů. Školu brzy opustil, aby začal manuálně pracovat, a přestože přes den dřel na pokraji sil, většinu noci trávil na večírcích. Po dosažení dospělosti se Dillinger rozhodl přihlásit do služby Amerického námořnictva, odkud ovšem po několika měsících utekl zpátky do Indiany, kde odstartovala jeho kariéra zločince.
Uvádí se, že v průběhu jednoho roku mezi 1933 a 1934 přepadl Dillingerův gang napříč několika státy celkově alespoň dvanáct různých bank.
Po návratu do města Mooresville, v němž jako chlapec vyrůstal, nebyl Dillinger schopen sehnat si zaměstnání, a proto začal spolu s přítelem Edem Singletonem plánovat přepadení obchodu, z jehož kasy si nakonec odnesli kolem 50 dolarů. Při loupeži byla ovšem dvojice spatřena svědkem, načež na druhý den oba skončili v poutech. Od soudce si pak Dillinger po přiznání ke zločinu vyslechl nekompromisní rozsudek ve výši 10 až 20 let odnětí svobody. Za mřížemi se seznámil s mnoha dalšími kriminálníky s podobnou minulostí, od nichž se Dillinger přiučil některým trikům a taktikám při přepadení, které mu později v životě jistě přišly vhod. Po devíti a půl letech se dočkal podmínečného propuštění, přičemž tehdy se psal rok 1933, kdy ve Spojených státech vrcholila Velká hospodářská krize. Čerstvě propuštěný trestanec tak neměl nejmenší šanci (a s největší pravděpodobností ani chuť) najít si jakoukoliv práci. Vrátil se proto ke zločinu. Nedlouho po propuštění vykradl svoji první banku, během několika dalších měsíců jich pak přibylo dalších šest. A ani tím to neskončilo. Talent ke zločinu tedy Dillingerovi zjevně nechyběl, a nechyběl mu ani obdiv části veřejnosti.
V očích nemalého počtu obyvatel Ameriky nebyl Dillinger vnímán jako ledajaký zatraceníhodný bandita, ale naopak bylo na jeho osobnost nahlíženo spíše v pozitivním světle. Mohlo za to jednak jeho charisma a paradoxně taky jeho dobré způsoby během loupeží, při nichž se prý slušně představoval, a když propouštěl na svobodu své zajatce, potřásal si s nimi pravicí, jako kdyby se snad doma loučil se sousedem na návštěvě. Ve svém řemesle byl Dillinger natolik úspěšný, že bezradná FBI za účelem jeho dopadení dokonce založila speciální oddíl.
Jedním z příkladů zločincovy záludnosti je bezesporu případ ze září (september) roku 1933, kdy byl Dillinger během přepadení banky ve státě Ohio zatčen a poslán za mříže. Po několika dnech se u brány do věznice objevila skupina policistů, kterým byl Dillinger vydán, aby jej převezli do zařízení pro trestance v Indianě. Pod uniformami se však neskrývali strážci zákona, ale Johnovi kolegové z prvního vězení, kam jim brzy po svém dopadení nechal propašovat zbraně, díky kterým se jim podařilo uprchnout, a svému zachránci tak oplatili laskavost. Nic tedy nebránilo tomu, aby loupeže pokračovaly i nadále.
Nebylo to však naposledy, co Dillinger skončil „v chládku“. Na začátku roku 1934 jej tam znovu poslal policejní náčelník státu Indiana po neúspěšném pokusu o další bankovní přepadení, ani tentokrát jej však mříže cely neudržely příliš dlouho. Informace ohledně podrobností útěku se však v tomto případě do jisté míry různí. Zatímco někteří tvrdí, že Dillinger použil skutečnou zbraň, spisy FBI údajně uvádějí, že si ji vyřezal z brambory. Podle obecně nejčastěji přijímané verze si však Dillinger vyřezal pistoli z kusu dřevěné police a vyrobenou maketu poté potřel černým krémem na boty, aby jí dodal o něco uvěřitelnější vzhled. Tu pak použil k zastrašení stráží a krádeži šerifova vozu, se kterým zmizel. Obávaný lupič se tak s pořádnou dávkou štěstí dostal opět na svobodu. Následně si založil nový gang, s nímž vyloupil několik dalších bank.
Před kinem, kde John Dillinger zemřel, se po jeho smrti vytvořil dav lidí, veselých i smutných
Loupežemi a přestřelkami se Dillinger dostal do slepé uličky, ze které již nebylo úniku a smrt na něj číhala téměř na každém kroku. Federální úřad pro vyšetřování na jeho hlavu vypsal tučnou odměnu ve výši 20 tisíc dolarů a zřejmě už i on sám tušil, že jeho čas se krátí. Na nějakou dobu se tak stáhl do ústraní a jako poslední jiskru naděje, jak skrýt svoji identitu a uniknout před spravedlností, spatřoval v plastické operaci a vypálení otisků prstů kyselinou, díky čemuž by mohl policisty opět jednou přelstít. S výsledkem dvojice doktorů, kteří měli vazby na podsvětí, však Dillinger nebyl spokojen. Při pohledu do zrcadla po bolestivém zákroku se údajně rozčílil se slovy: „Sakra, vždyť vypadám pořád stejně!“
Osudnou se mu nakonec stala zrada ze strany jeho nejbližších. V roce 1934 se na FBI obrátila nevěstka Anna Sage, která měla být podle jedné z verzí dlouholetou přítelkyní Johna Dillingera, s návrhem, že vyšetřovatelům poskytne informaci ohledně nejhledanějšího muže Ameriky výměnou za ochranu před deportací, z níž měla jakožto rumunská přistěhovalkyně hrůzu jako čert z kříže. Dillinger se prý v té době scházel s další prostitutkou, Polly Hamilton, a následujícího dne měla mít celá trojice naplánovanou návštěvu kina. Ta proběhla přesně, jak Anna Sage vyšetřovatelům uvedla, a když Dillinger po konci filmu vyšel na ulici, už tam na něj čekala připravená FBI s namířenými pistolemi. Zločinec v pasti se ovšem odmítl vzdát a pokusil se o útěk. Daleko se nedostal. Po čtyřech zásazích Dillinger padl mrtvý čelem k zemi.
Dillingerovo vystavené tělo si do márnice přišlo během jednoho a půl dne prohlédnout kolem 15 tisíc lidí, následně pak bylo převezeno do Mooresvillu, kam si jej přišly prohlédnout další početné zástupy zvědavců. „Veřejný nepřítel číslo 1“ byl krátce nato pohřben, jeho náhrobní kámen však musel být několikrát vyměněn, protože docházelo k jeho častému poškozování (lidé si odlamovali kousky náhrobku jako jakýsi suvenýr). Odlitek jeho tváře později putoval do muzea ve Washingtonu D.C., kde je dodnes k vidění.
Některými zatracován, jinými vnímán pozitivně, dokázal jeden z nejznámějších bankovních lupičů John Dillinger svým řáděním inspirovat řadu filmových tvůrců, kteří jeho zločinný život promítli do svých snímků. Za zmínku tak stojí například film Dillinger z roku 1973 či Veřejní nepřátelé z roku 2009, v němž postavu známého kriminálníka ztvárnil herec Johny Depp.
