Očekávané pokračování známé hororové značky od japonského Capcomu konečně dorazilo na pulty obchodů. Jak se nám sedmý Resident Evil líbil?
O novém přírůstku do slavné série Resident Evil se od jeho oznámení na loňském veletrhu E3 popsaly stohy a stohy virtuálních papírů, i přesto ale nebylo až do vydání zcela jasné, co přesně můžeme od hry v její finální podobě očekávat, co vše vlastně nabídne nebo jak se často skloňovaná změna perspektivy z třetí na první osobu nakonec projeví na hratelnosti, mechanismech a podobně. Ačkoliv jsme hrubou představu o hře měli, jakoby autoři stále drželi spoustu neobjasněných informací pod pokličkou, stejně jako pod ní rodina Bakerových drží uvařené lidské maso a šváby. Tak jako tak, očekávaný titul s číslovkou 7 a podtitulem Biohazard nenechával chladným zřejmě žádného fanouška herních hororů, a ujít jsme si jej pochopitelně nemohli nechat ani my.
Recenzování proběhlo na verzi pro PlayStation 4 a všechny níže přiložené screenshoty pocházejí z vlastního hraní
Děj zavede hráče v kůži Ethana Winterse do odlehlé usedlosti, sežvýkané zubem času, na americkém venkově, v jejímž okolí v uplynulých letech zmizelo velké množství turistů, zbloudilců nebo lovců záhad. Jednou z pohřešovaných osob je i Ethanova manželka Mia, od níž hlavní protagonista z ničeho nic po třech letech obdrží zprávu, která našemu hrdinovi vlije do žil dávno ztracenou naději, že by jeho žena mohla být přece jen stále naživu. Se spoustou otazníků v hlavě se ji tak vydává na vlastní pěst zachránit, až nakonec stane u prahu zdánlivě opuštěného domu v Louisianě. Ten ale ani zdaleka není tak prázdný, jak se na první pohled může zdát. Obývá jej totiž taková (ne)normální rodinka Bakerových, a ta nezvané hosty nemá zrovna dvakrát v lásce.
Příběhová linka se zpočátku nejeví jako nijak zvlášť nápaditá a má našlápnuto k víceméně průměrné hororové zápletce, nicméně musím uznat, že hru jsem po jejím dohrání opouštěl vcelku mile překvapen. S postupem času totiž začne hráč pozvolna odhalovat tajemnou rouškou zahalené pozadí vražedných choutek členů famílie, dojde na několik nečekaných zvratů, a i když v některých částech děj působí trochu nepřesvědčivě, v celkovém měřítku jej hodnotím kladně. Příběh dokáže zaujmout, překvapit a postavy vyšinutých rodinných příslušníků se příjemně doplňují. Ačkoliv by totiž ani jedna z nich v roli samostatného antagonisty z mého pohledu neobstála, společně jim to docela dobře funguje.
Bezesporu největší změnou oproti předešlým hlavním dílům série je již v úvodu zmiňovaný přechod k pohledu z první osoby, který při toulkách v úzkých koridorech domu (podíváme se ale i na jiná místa) dává chtě nechtě vzpomenout na zrušený projekt Silent Hills od konkurenční společnosti Konami. Prozkoumávání okolí a nejrůznějších potemnělých zákoutí sídla a jeho přilehlých částí (což je vlastně to, co budete dělat nejčastěji) skrze oči hlavního hrdiny již z podstaty vytváří větší napětí, než kdybyste totéž činili v pohledu třetí osoby. Tím se daří umocňovat mrazivou atmosféru, která ze zdí domu doslova dýchá takřka na každém kroku, o to pak víc, když víte, že někde kolem obchází hlava rodiny s lopatou v ruce a touhou vám s ní vymlátit mozek z hlavy přímo na svůj talíř.
Později jsem nicméně začal nabývat dojmu, jako by hra z velké části namísto neustálého budování pocitu strachu sázela spíše na nejhorší myslitelné ohavnosti a explicitní prezentaci brutálního násilí, což ve mne, mám-li být upřímný, moc děsu nevyvolává. Osobně mám totiž strach spjatý s vjemy sluchovými a obecně tím, co není vidět, nežli s tím, co vidět lze. Pro jiné hráče s jinou náturou tomu ovšem může být zcela opačně. Tím chci říct, že hra z mého pohledu není vyloženě strašidelná, ale spíše nechutná, ačkoliv v některých momentech vylekat hráče spolehlivě dokáže. Silné hororové napětí jsem pociťoval zejména v úvodních hodinách hraní, během nichž jsem se potuloval po útrobách budovy jen s pistolí a pár náboji, nicméně je až zarážející, jak rychle dokáže strach z těla vyprchat, když do rukou vezmete naládovanou brokovnici. Pak už jsem měl i dostatek odvahy přejít z přikrčeného plížení rovnou do sebevědomého běhu, jako kdybych byl pánem domu já.
Prostory usedlosti kromě členů rodiny Bakerových obývají také různá monstra či útočný hmyz, díky čemuž se tedy hráč mnohdy ocitne i v poněkud akčnějších pasážích. Zároveň ale platí, že nábojů není přespříliš a je tak záhodno s nimi šetřit. Plížení a střílení dále doplňuje hloubání nad několika logickými hádankami, které sice žádnou velkou výzvu nepředstavují, přesto hratelnosti dodávají vítanou pestrost. Nechybí samozřejmě ani střety s bossy, kterých je zhruba pět a každý z nich je něčím trochu odlišný. Spojuje je fakt, že ačkoliv není jejich zabití kdovíjak náročné (stačí mít jen dostatek nábojů a dobrou mušku), jedná se o veskrze zábavnou činnost. S hořkostí však musím podotknout, že od závěrečného bosse jsem si sliboval daleko lépe zpracovaný souboj, než jakého se mi nakonec dostalo. Paradoxně na mne totiž zapůsobil jako nejslabší.
Nejlítější boj jsem však sváděl s bolestně malým inventářem, který je snad ještě větším záporákem hry než všichni Bakerovi dohromady. Jeho kapacitu si sice můžete později lehce navýšit nalezením většího batohu, omezený počet starých známých políček, které jednotlivé položky zaplňují, ale bohužel nepřestává frustrovat po téměř celou dobu hraní. Místo si v něm navíc můžete uvolnit jen vypotřebováním daného předmětu (lékárnička, stimulant, náboje…), odnesením nepotřebných věcí do své bedny (která většinou není poblíž nikdy, když ji potřebujete), kombinací s jiným předmětem (například spojením kytky a chemického roztoku dostanete léčivo), případně jej zkrátka můžete nenávratně zničit. O nějakém odkládání na zem si můžete nechat zdát, což dost často opravdu leze na nervy. Dle mého soudu by si totiž moderní hra zasloužila o poznání elegantnější řešení.
Na chvíli se ještě zastavíme u technického zpracování hry. Co se týče stability počtu snímků za sekundu nebo padání, nezaznamenal jsem v tomto směru jediný problém. Naopak tento pozitivní dojem kazí pohled na pár objektů levitujících ve vzduchu, což se sice děje jen výjimečně, přehlížet tuto vadu na kráse nemůžu. Ačkoliv slovem krása hře asi až příliš lichotím, jelikož jisté výhrady mám rovněž i ke grafické stránce. Přestože se totiž považuji za spíše shovívavého hráče, který dokáže nad menšími vizuálními nedostatky přimhouřit oko, již v prvních minutách během chůze po lese za jasného dne jsem si chvílemi nebyl jist, zdali se skutečně jedná o hru na současnou generaci konzolí.
Jakmile ale venkov zahalí tma a hráč se ocitne v tmavém interiéru, získá hra rázem něco na přitažlivosti a na mnoha místech dokonce krásně prokoukne. Za vyzdvihnutí stojí například velmi povedené odrazy v kalužích vody nebo práce s umělým osvětlením, i když kvalita stínů občas zrovna lichotivá není (třeba v jedné pasáži v temné místnosti se svíčkou v ruce se zdálo, jako kdyby stín zavěšené narozeninové ozdoby jakýmsi prapodivným způsobem visel ve vzduchu místo toho, aby byl vrhán na zeď). Naštěstí nedostatky tohoto typu dokáže hra alespoň částečně vynahradit v jiných oblastech a pochvalu si tvůrci zaslouží například i za skvělé modely postav a jejich živé animace.
K závěrečným titulkům jsem se dopracoval po zhruba osmi hodinách, což vzhledem k nízké znovuhratelnosti vážně není mnoho. Jedním dechem je ale nutno dodat, že během celé exkurze v zatuchlém sídle Bakerových se hráč ani na chvíli nezačne nudit. Potěšující zprávou pro všechny příznivce série je navíc fakt, že navzdory některým změnám zůstává Resident Evil 7 věrný svým kořenům, a pokud tedy mezi vaše oblíbené díly letité ságy patří zejména ty původní, budete se bavit i u toho nejnovějšího, který si užijí i úplní nováčci. Sedmička v kostce nabízí možná až překvapivě povedeným scénář, zábavnou hratelnost a dobré ozvučení, které pomáhá dotvářet všudypřítomnou hororovou atmosféru. A pokud přežijete i ten otravný inventář a místy lehce zastaralou grafiku, pak na vás čeká vskutku parádní zážitek. 8/10
Hru Resident Evil 7: Biohazard si můžete na všechny podporované platformy pořídit například v ověřeném obchodě Ciernydrak.sk a zahrát si ji můžete od začátku až do konce i se systémem PlayStation VR. Na naše dojmy se můžete těšit v blízké době v samostatném obsáhlejším článku.
