Příběhy českých pořadů vysílaných v 90. letech. Všichni jsme je sledovali.
Role televizní zábavy byla v 90. letech naprosto odlišná. Dnes si mladá generace pouští videa raději na YouTube, kde nejsou omezováni časovým harmonogramem, v tehdejších dobách ale skleněná obrazovka přikovala do obýváků statisíce domácností, které po pádu železné opony lačněly po západním stylu zábavy. V únoru 1994 tedy přišla televize Nova, jež se stala pomyslným prsem, které umožnilo nakojit hladové divácké krky.
Původní smysl tohoto kanálu, který měl být plný zábavně-edukativní tvorby, televizních diskuzí a otevírání zapovězených společenských témat, nebyl naplněn. Nova rychle najela na jednoduchou zábavu pro ještě větší masy lidí s mnohdy velmi bizarním obsahem, který z dnešního pohledu působí mnohdy neuvěřitelně.
Všechno, co se odvysílalo v televizi, bylo řešeno velmi vážně, až celospolečensky. Lidé se např. kvůli pořadu Rychlý prachy setkávali na náměstích, vítali výherce soutěžních pořadů Riskuj nebo Chcete být Milionářem. Příchod komerčních televizí přinesl dravost, nové formáty a posun zábavy na této platformě o několik stop dopředu.
Mezitím Česká televize vysílala pořad Česká soda, která vynikala svým nekorektním humorem, jenž by si už jen dost těžko vydobyl své místo ve veřejném vysílacím prostoru. Nahlédli jsme do archivu televizních pořadů, které se v 90. letech objevovaly na obrazovkách televizorů. Pokud ti v žebříčku chybí soutěže, není divu, ty už jsme zařadili do samostatného článku, který si můžeš přečíst zde.
Česká soda (1993)
Začněme onou Českou sodou. Jde o seriál z dílny ČT, který se mezi mnoha diváky dočkal označení „kultovní“. Nekorektní humor byl potřeba jako sůl a nutno podotknout, že se tvůrcům spolehlivě dařilo ho vytvářet. Pořad přicházel s nekompromisními, kontroverzními gagy, vysloužil si několik žalob, a dokonce i pomsty v přímém přenosu.
Tvůrci sody se totiž opřeli do výstředního moderátora předpovědi počasí, Jana Zákopčaníka, o kterém v pořadu řekli, že byl zatčen kvůli styku se zvířaty, „neboť přiznal, že nejtepleji bylo v Oslu“. Moderátor si to nenechává líbit a během čtení předpovědi, když se v záběru objevila fotografie prasat, prohlásil: „Toto jsou pánové Čtvrtníček, Šteindler a Vávra.“ Dostal zákaz vysílání na několik dní a pokutu.
Tabu (1994)
Pořad Tabu sbíral podivné lidi s podivnými úchylkami, kteří promlouvali z tajemné budky, svěřovali se se svými problémy a na konci pořadu si mohli vybrat, jestli z oné roušky anonymity vystoupí a ukáží obličej, nebo jejich identita zůstane navždy utajena. O hutnou atmosféru celé přehlídky se staral moderátor Roman Šmucler a také diváci, kteří kladli telefonické dotazy přímo do studia.
Leckdo by se mohl popularitě tohoto pořadu divit, ale opět můžeme pohlédnout do totality, kdy se o žádných lidských odlišnostech v sexualitě, o vrazích nebo psychopatech veřejně vůbec nehovořilo. A právě ono nahlédnutí pod kůži tohoto světa, o kterém se dříve výhradně šeptalo, bylo pro diváky přitažlivé. Formát pořadu koupilo několik televizních stanic a průměrně každý díl sledovalo 300 tisíc lidí, což bylo vzhledem k pozdnímu času, ve kterém se vysílal, velmi dobré číslo.
Áčko (1997)
Áčko bylo typ pořadu, který otevíral celospolečenské problémy a v odpoledním čase seriózně a otevřeně diskutoval nad všemožnými tématy, které dříve patřily jen do zmiňovaného Tabu. Svěřovali se tu lidé s vážnými nemocemi, pohnutým osudem, lidé, kteří potřebovali pomoc, i ti, kteří o ni již nestáli.
Aférou se pořad zapsal v roce 1998 s dílem věnovaným chlapecké prostituci. Za téma, odvysílané v odpoledních hodinách, si televize odnesla od Rady pro rozhlasové a televizní vysílání v té době rekordní pokutu ve výši 2 miliony korun. Přes to přese všechno se jedná o pořad, který svým formátem na dnešní televizní obrazovce chybí.
Gumáci (1994)
Politici, kteří měli místo obličejů gumové masky. Koncept, který by možná fungoval i dnes, přebraný ze zahraničí, bohužel však poměrně rychle vyčpěl z hlediska vtipnosti, a tak si jej bohužel diváci pamatují už jen jako trapnou a dětinskou parodii na politickou satiru. Vysílán byl vždy před Televizními novinami a dabingu postaviček se zhostil oblíbený imitátor Václav Faltus.
Televize Nova zkoušela v devadesátých letech různé formáty a právě díky tomuto experimentování s různými typy pořadů ji vyneslo nakonec jen profit. Otec a tehdejší generální ředitel TV Nova Vladimír Železný navždy proměnil vnímání a fungování komerčních televizí u nás.
Počasíčko (1994)
Lidé toužili po zábavách všeho druhu a fenomén 90. let se pochopitelně nevyhnul ani světě erotiky. V trafikách se začínají objevovat časopisy plné nahých těl, erotické linky praskají ve švech a progresivní Nova by šla sama proti sobě, kdyby si z tohoto chtíče také neukrojila svou porci.
Takto nějak nejspíš vzniklo Počasíčko – pořad, ve kterém se moderátorky svlékaly, či nahé oblékaly podle počasí a tento striptýz doprovázely předpovědí na další dny. Zvláštní druh pořadu, který se vysílal po 22. hodině. Diváci si ho rychle oblíbili a koláče sledovanosti červenaly k prasknutí.
Peříčko (1997)
Na podobném principu fungovalo i Peříčko – erotická talkshow z roku 1997, vysílaná opět v pozdních hodinách každý pátek. Jednotlivé díly tohoto pořadu sledovalo průměrně i 620 tisíc diváků. S intimním životem se v něm zpovídaly ty nejvýraznější osobnosti českého šoubyznysového rybníčku, později také pornoherečky, které tu předváděly svůdná vystoupení.
Peříčko se zapsalo do paměti televizních fanoušků i znepokojujícím odvysíláním desítek tajemných vzkazů, přičemž podle některých šlo o podprahové zprávy, tedy textová hesla, která se na obrazovce objevila jen na několik zlomek vteřin. Divácká podvědomí zachytila slogany jako „BOMBS KEEP US FREE“, tedy „DÍKY BOMBÁM JSME SVOBODNÍ“, nebo „WATCH MORE TV“, v překladu „SLEDUJ VÍCE TELEVIZI“.
Lovci konspiračních teorií se sice chytali za hlavu, ale podle Novy byl problém v americké produkci, která znělky dodala v této podobě a i tým psychologů z brněnské Masarykovy univerzity uznal, že ke klasickým podprahovým zprávám nedocházelo.
Stejně jako o tři roky starší Počasíčko, i tento pořad skončil v roce 2004, kdy už neměl co nového nabídnout, nároky na televizní zábavu se začaly upravovat, Nova měnila svoji tvář a k této se už nikdy nevrátila.
Volejte řediteli (1994)
„Dobré poledne, dobrou chuť, pokud právě obědváte,“ vítal po několik stovek dílů Vladimír Železný diváky svého lehce egotripního pořadu Volejte řediteli. V něm odpovídal na záludné dotazy diváků, propagoval tehdejšího maskota televize psa Nováka, později zajíce ZaZu a v neposlední řadě taky sebe sama a své (mj. také politické) zájmy, díky čemuž mu málem byla odebrána licence.
Ředitel televize Nova se zde chlubil divácky čerstvě propečenými „koláči sledovanosti“, díky čemuž se stal populárním. Nutno přiznat, že jeho techniky si uměly diváka uhranout. Že však tento koncept už dnes nefunguje a chuť televizních diváků se proměnila, dokázal Železný svým comebackem v roce 2013, kdy řediteloval televizi Barrandov a zde si vytvořil pořad, který vypadal na chlup stejně jako jeho tehdejší one man show z 90. let.
Zlatá mříž (1999)
Jak si představit typického Čecha? Někdo by možná prohlásil, že by takový člověk musel milovat Česko, pořádně naducanou pivní pěnu u své čerstvě orosené čepůvky, tlačenku a vepřo knedlo a patrně by byl vyznavačem onoho pověstně „svérázného“ smyslu pro humor. Takového, se kterým se diváci mohli setkávat právě ve Zlaté mříži. Pořad byl esencí příšerného, stokrát řečeného vtipu, na playback zpívaných skladeb ze sbírky tuzemských šlágrů a zaplaceného komparzu, který se hlasitě plácá do kolen nad vyřčenými historkami.
Když k tomuto balíčku ještě přihodíme GO-GO šou, která se začala objevovat na televizních obrazovkách o rok později (dokonce se se Zlatou mříží střídala každou sobotu večer), vznikne nám kombo, na které se jen tak nedá zapomenout. Mimochodem, podle serveru ČSFD.cz se v pořadu objevilo okolo 230 účinkujících.
Čundrcountryshow (1994)
Zlatá mříž opravdu příliš kvalit neprojevila, ale humorné pořady jako takové diváky dříve mimořádně táhly. Důkazem je i jedna z prvních z nich, která působila na TV Nova. Čundrcountryshow nabídla divákům nepříliš chytrý humor, oproti svým mladším kolegyním ale aspoň originální.
Kdo by zapomněl na Lenku Plačkovou v silných dioptrických brýlích, koktavého Milana Pitkina a celou scenérii dokreslující anekdoty Ivana Mládka? Pořad dostal i další pokračování pod různými jinými jmény a o zábavnosti scének hlasovalo obecenstvo kuličkami.
Eso (1994)
Čágo, bélo, šílenci. Takto se přibližovala Tereza Pergnerová každý týden ve svém hudebním pořadu Eso generaci svých diváků. Tento slogan byl dobovým kultem a trendem mezi mladými lidmi. V pořadu uváděla ty nejlepší popové hity tehdejší doby. Mezi jinými tu nastartovala kariéru i hiphopová skupina Chaozz.
Tereza by se dala označit za první opravdovou českou influencerku, pořad měl mimořádný úspěch, který ji bohužel, jakožto mladičkou hvězdičku, pořádně semlel. Už v dobách, kdy v pořadu účinkovala, byla totiž v nehezky rozjeté závislosti na pervitinu, která se jí podařila překonat – bohužel ne na dlouho. Později totiž zase spadla do drog, tentokrát do heroinu, a z pořadu odešla. Nutno podotknout, že s ní odešla i jeho původní prestiž.
Kotel (1998)
Naši prohlídku televizního mauzolea zakončujeme v Kotli. Michaela Jílková vstupující svými vnady do osobní zóny českým porevolučním politikům a do toho tíživá atmosféra jakéhosi ringu, který obklopoval dav nespokojených přisprostlých občanů. To je věc, na kterou by si každý televizní fajnšmekr neměl nechat ujít.
Zajímavostí je, že formát Kotle prý vymyslela sama Jílková, která chtěla se svým výrazně dominantním vzezřením vytvořit konečně dostatečnou konkurenci českým politickým diskuzím. Nebylo ale výjimkou, že právě díky značné diskuzní nevychovanosti obecenstva z Kotle těžili právě státní příslušníci, kteří využívali neustálého překřikování a do věty skákající moderátorky.
Jaký byl tvůj oblíbený pořad? Napiš do komentářů, případně zahlasuj v anketě!
