Je zaměstnanec-vegan rizikem podnikání v Česku?
Michaela Vincourová je veganka a aktivistka bojující za práva zvířat. V neděli na svém Instagramu uveřejnila svůj příběh, který na sociálních sítích vzbudil vlnu kontroverze. Z příspěvku totiž vyplývá, že ředitel školky, ve které působila, měl problém s jejím veganstvím.
Vadilo mu, že přibývá rodičů stěžujících si na to, že jejich ratolesti odmítají jíst maso. Vinil z toho právě Míšu, jež maso pochopitelně nejí a děti se jí na to v jídelně vyptávaly. Jak píše ve svém instagramovém postu, ředitel jí chtěl dát výpověď kvůli ohrožení svých investic, posléze se mu brečící učitelky zželelo a nabídl jí alternativu: může v práci pokračovat, ale o svém způsobu života nemluvit. Ta se však rozhodla dát ve školce výpověď a naopak nebýt zticha.
Na konto jejího emotivního příspěvku se na sociálních sítích vynořily stovky podporovatelů i hejtrů a my jsme se zeptali přímo Michaely na několik otázek.
Ahoj, můžeš se prosím v krátkosti představit?
Jsem aktivistka za práva zvířat, s manželem jsem napsali první ekologicko-etickou pohádku v České republice s názvem Tenkrát Svět, věnuju se různým kreativním činnostem a především jsem teda hrdá adoptivní máma 8 úžasných bytostí, kterými jsou naše kočky a zachráněné slepičky z velkochovů. Všechny moje aktivity sdílím především na Instagramu pod nickem @zmatena.vila nebo Instagramu a Facebooku naší organizace Zvířata nejíme.
Jak dlouho jsi už veganka?
Veganka jsem cca 3 roky.
Jaké důvody tě k tomu přivedly?
Jednoznačně láska ke zvířatům. K nejezení masa jsem měla sklony už od malička, nicméně rodiče mi pravdu o původu masa zatajovaly, takže mě tak nějak semlel konzum a to, co okolí považuje za správné. No a jak jsem byla starší a zjišťovala, jaký hrůzy stojí za živočišným průmyslem, musela jsem se na tom přestat podílet.
Dalo by se říct, že ti veganství změnilo život?
Jasně, veganství a vůbec dozvídání se jakýkoliv pravdy ti otočí život naruby. Vystupuješ z něčeho, co znáš, objevuješ jaká je realita a formuješ svoje postoje a názory. Změní ti to život od základu, je to jako sundat si z očí brýle.
Veganství je o lásce a respektu ke všemu živému. A když přijde někdo, kdo zvířata nastrká do klecí, boxů a hal, kde je buď utýrá k smrti a nebo za „odměnu“, že přežili, převeze na místo, kde ho v omráčeném stavu podříznou a nechají vykrvácet, není to v pořádku a je potřeba se proti tomu postavit. Veganství teda změnilo můj život tím, že konečně dostal nějaký smysl.
Pracuješ jako učitelka ve školce. Jak ses před dětmi zmiňovala o zvířatech a o veganství?
Na téma veganství jsem rozhovor s dětma nezačala ani jednou v rámci žádné ze školek, kde jsem pracovala. Jediné situace, které vznikaly byly, že děti vyzvídaly, co že to mám k obědu a proč nejím to, co mají oni. Na tohle jsem vždy odpovídala, že nejím zvířata a když následovalo další proč, vyjádřila jsem se stručně, pochopitelně a přiměřeně věku, a to, že je mám moc ráda.
Většinou rozhovor dál nepokračoval a dítě se věnovalo svému obědu. Je mi jasný, že kdybych jim líčila podrobné důvody a přidala nějaké detaily a zážitky, tak svojí porci pravděpodobně odsunou. Proto jsem se do ničeho takového radši nikdy nepouštěla.
Reagovali na to nějak i jejich rodiče?
Chvilku potom, co jsem do školky nastoupila vznikla první konfliktní situace, kdy přiběhla do školky za vedením maminka jedné holčičky s tím, že doma odmítá jíst maso a že za to můžu já. Postupem času bylo těch rodičů prý víc, ale bohužel ani jeden nešel přímo za mnou.
Přijde mi hrozně bláznivý, že si rodiče utíkaj stěžovat do školky, místo toho, aby si maso doma obhájili, když si za ním tak stojí. Děti budou chodit čim dál častěji s různýma postřehama a situacema, se kterýma si rodič bude muset poradit. Svět je rozmanitý, různorodý, všichni lidi nejsou stejný. Což je v pořádku, je to normální a díky bohu za to!
Jak to teď vlastně vypadá ve školce, dáváš výpověď?
Vypadá to asi tak, že jsme se s vedením domluvili, že mi končící smlouvu neprodlouží, i když to bylo v plánu. Chybně jsem se na několika serverech dočetla, že jsem tu výpověď dostala, což není pravda. Byla jsem v situaci, kdy buď budu dotazy dětí na můj oběd ignorovat a rychle měnit téma nebo se na prodloužení smlouvy nedomluvíme.
Reagovala na tvůj příspěvek školka?
Popravdě jsem teda absolutně nečekala, co se kolem toho strhne za melu. Můj instagramový příspěvek patřil spíš pár lidem, kteří mě sledovali. Nicméně kvůli tomu, jak rychle se to šířilo skrz různé sociální sítě se to dostalo do medií a díky těm se to doneslo až do školky.
Chceš odhalit o jakou školku jde?
Ne, určitě nechci. Já nechci, aby kvůli tomu měli jakýkoliv problémy. V rámci nějakých mezí dokážu jejich postoj pochopit. Byli pod tlakem rodičů a báli se o budoucnost svojí školky.
To, co mě na tom štve je, že rodiče nejsou schopní si to s dítětem vyřešit doma a chodí dělat zle do zařízení. Pokud jim přijde v pořádku jíst něčí nohy, kusy zad, žeber a vnitřností, tak by to měli mít podložený argumenty a dítě o tý správnosti přesvědčit sami.
Co je vlastně movement NEBUDU ZTICHA? Můžeš ho vysvětlit? Kolik lidí se do něj zapojilo?
On to vlastně žádný movement ani není. Napsala jsem si to na ruku v rámci fotky k příspěvku a najednou mi lidi sami od sebe začínali posílat podporu formou toho stejného gesta. Neskutečně mě to překvapilo a potěšilo. Pomocí hesla „nebudu zticha“ jsem se postavila za to, že nebudu mlčet ohledně zvířat a jejich utrpení.
To, že to udělali další, mě přesvědčuje o tom, že je nás hodně a to skvělý. Kolik lidí se zapojilo si vůbec netroufám odhadnout. Sdílela jsem zatím jen několik desítek lidí a na instagramu na mě číhá další víc jak stovka neotevřených zpráv.
Tvůj příspěvek vyvolal vlnu emocí. Jedna strana tě podporuje, druhá píše hejty. Jak na to reaguješ? Mrzí tě negativní reakce?
No, jelikož jsem aktivní vegan a za naší organizaci „Zvířata nejíme“ bojujeme už nějakou dobu, tak jsem na hejty dost zvyklá. Pro lidi je tohle téma jako červenej praporek pro býka. Nechápu, proč soucit s životama jiných vzbuzuje takový vlny nenávisti, když je to vlastně jenom o respektu a úctě. Reakce si ale v tomhle případě nečtu, je mi jasný, co tam je. Jediný, čeho si všímám je, že mám za sebou obrovskou podporu všech našich přátel a spolubojovníků.
Na tvých profilech na sociálních sítí jsem si všiml, že aktivně bojuješ s velkochovy a různými dalšími aktivitami. Čemu všemu se věnuješ?
Jo, to bojuju, a ne sama. Ve všem, co dělám, jsem s mým úžasným manželem Lukášem Vincourem a mnohdy i dalšími aktivisty. Jezdíme dělat investigace do velkochovů, natáčíme videa zubožených a průmyslem týraných zvířat v jejich posledních chvílích před jatkama. Poskytujeme tak lidem pohled to, jak se věci opravdu mají.
Že zvířata skutečně trpí, jsou uvězněná, znásilňovaná a týraná celý svůj krátký život jen kvůli sobeckým potřebám člověka. V rámci osvětové činnosti jezdíme dělat i přednášky a jednou z hlavních věcí, která nás čeká bude tour po českých městech s dokumentem Dominion, kterou společně s námi pořádá
Platforma pro udržitelný rozvoj a etiku. V Praze bude k vidění 2. září v klubu Cross a další města budou brzy zveřejněna. V neposlední řadě máme rozepsanou další pohádku zaměřenou na problematiku dělání rozdílů mezi zvířaty (psi milujeme, prasátka zabíjíme).
