Na to, že je únor, dostáváme jednu z nejlepších evropských rapových desek roku nějak brzo.
Blázen, uličník, poeta, citlivý člověk. Northamptonský raper slowthai je mix všeho dohromady. Jeho signifikantní bipolárnost se odráží i v jeho druhém studiovém albu, které pojmenoval po sobě – TYRON. My bychom s tím, že odráží jeho osobnost, docela souhlasili. Akorát místo chaotického myšmaše, který bychom mohli očekávat, získáme umělecky vyváženou desku.
Fanoušci šestadvacetiletého umělce vědí, že se nejedná o klasického rapera z Británie. On sám si totiž bere od každého trochu, co mu země nabídne – trocha grimeu, trocha moderního trapu, a možná i trochu konzervativního trueschool hiphopu. Když to smícháme dohromady, nedokážeme se ztotožnit s myšlenkou, že je Nothing Great About Britain, když ji reprezentuje on sám.
Názor nezměníme ani po poslechu jeho druhého studiového alba, které znovu vyšlo pod vydavatelstvím Method Records. Znova se setkáváme s dvěma částmi, respektive deskami, přičemž časová osa celého projektu jen jemně překračuje 35 minut. Ve všech 14 stopách si drží svižný rytmus moderního hiphopu, přestože tak celou dobu nezní. Skrývá v sobě jak podstatu divočáka, tak něžnou stránku poety.
Určitě se nenech mýlit vzezřením, taky ale nezapomínej na to, že slowthai ví, co je to ulice. V prvních sedmi tracích, titulovaných výhradně kapitálkami, dostáváme tvrdý pouliční UK vibe, jak se patří. Pomáhá mu k tomu i Skepta, americký element zase zastupuje A$AP Rocky. Jak velký americký element to ale je, když se jedná o interpreta z nejevropštějšího města USA? Možná proto jim to tak sedí.
Druhá část desky TYRON dává průchod jeho básnickému střevu, jakkoliv zvláštně se to může zdát. Jako by se začaly jeho básně z Twitteru zrcadlit v playlistu. Ani u jednoho názvu nenajdeš kapitálky, jede takzvaný low profile, a z poslechu získáváme jemný, lo-fi melancholický vibe, jenž se však nese v jasně daném rytmu. Neusínáš, spíš si to užiješ v tempu, které bychom definovali jako spěchání pomalu.
Dohromady dostáváme ucelený pohled na umělcovu postavu jak zvenku tak zevnitř. Album TYRON zní jako takový snippet emocí někoho, komu se plní sen, kdo je soustředěný na svůj nový cíl, ale zároveň nedokáže zahodit svůj přirozený charakter. Což z něj ostatně dělá to, čím je.
Věříme, že si každý rapový fanoušek najde v albu své. Dokážeme si představit i další nominaci na hudební cenu. Dokud ale na jevišti neodloží propriety useknutých hlav britského premiéra Borise Johnsona, nominace přijde nejspíš odjinud než z Británie. I když, během koronaviru, se může stát vlastně všechno.
