Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Před pár dny jsme ti přinesli rozhovor s Ninou, které propadla japonské bondáži shibari a působí v roli svazované. Dnes ti servírujeme interview s riggerkou Ednou, která ženy svazuje a prozradí ti, jaké jsou její oblíbené polohy a co po svazování zažívá.
Shibari se nejen v Česku těší velké oblibě, a proto jsme vyzpovídali profesionální svazovačku neboli riggerku Ednu, která se této japonské bondáži věnuje již několik let. Prozradila nám, co jí svazování přináší, jak vnímá ženské tělo, kolik stál její nejdražší provaz nebo také to, jak se profesně dívá na svazovací techniky Christina Greye v 50 odstínech šedi.
Vždy jsem věděla, že se mi takové netradiční praktiky líbí a zprvu jsem se to snažila potlačit. Pak jsem ale v životě došla k určitému bodu zlomu, kdy jsem si řekla, že už nic tutlat nechci, že chci žít svobodný život a chci potkat někoho, kdo má podobné choutky. První taková akce, na kterou jsem pak zavítala, byl workshop v Brně, kam jsem šla nejen kvůli bondáži, ale zajímaly mě i další techniky. Bondáž mě však okouzlila natolik že jsem se jí začala věnovat více. Je to srdcovka a celý bondážový svět je velice pestrý a hluboký.
Začaly se mi líbit řetězy, mám ráda dráty, a dokonce jsem zažila season, kde nebylo čím vázat a používali jsme silonky, hedvábné punčochy a další.
Takže se nevěnuješ pouze shibari, ale i dalším typům bondáže?
Zrovna dnes Bugshop, což je takový sexshop mého šéfa, zveřejnil fotky bondáže, kterou jsem dělala s pomocí řetězů. Vůbec se nebojím experimentovat s materiály, doma mám nějaká pouta, pásky, lepící pásky, atd… Nemám nic proti tomu používat i další pomůcky, začaly se mi líbit řetězy, mám ráda dráty, a dokonce jsem zažila season, kde nebylo čím vázat a používali jsme silonky, hedvábné punčochy a další. Materiálů, které používám pro znehybnění, je opravdu hodně.
Hrozně se mi líbí ta sdílená intimita. Není to jenom o sexu a erotice, spousta vázání vůbec nemá erotický či sexuální podtext a jsou pouze o čisté intimitě, která pramení například z hlubokého přátelství. Další věc, která se mi líbí je, že v běžném životě moc nemám ráda fyzický kontakt, mám ráda, když jsou ode mě lidé dál a nezasahují mi do mého prostoru. A při shibari vystupuji ze své komfortní zóny, pracuji sama se sebou a se svými hranicemi, limity a líbí se mi, že v rámci vázání k sobě mohu někoho pustit velmi blízko, ale zároveň sama vstupuji do jeho intimní zóny.
Samozřejmě se mi i líbí mít celé vázání na povel a mám opravdu velmi ráda ženy, krásné ženy, všechny ženy. Pomocí provazů navíc mohu podtrhnout jejich krásu. Když svazuji ženu, tak mohu vyzdvihnout všechny její přednosti, což mě přivádí k tomu, že mám také ráda estetiku, která s shibari souvisí. Ale nejdůležitější je pro mě intimita, sdílení okamžiku a přítomnost toho ‚tady a teď.‘
Ty jsi rigger neboli svazovač. Zkoušela jsi někdy být i ta svazovaná?
Zkoušela jsem to, dokonce opakovaně, ale vůbec nic mi to nedalo. Jsem typ, který musí mít věci pod kontrolou, mám ráda být pánem situace, a hlavně nemám ráda bolest. A bondáž může docela dost bolet. Vázání na zemi je sice pohodlné, ale závěsy bývají prudce bolestivé. Navíc nemá ráda pocit, že někomu odevzdávám sílu rozhodovat o mně a o tom, co se se mnou bude dít. V roli svazované jsem se nikdy necítila komfortně, ačkoliv by se mi to líbilo, neboť svazovaný nemá tolik zodpovědnosti, nemusí nad tím tolik přemýšlet a může si to jen užívat, vypustit a plout vesmírem shibari. Bohužel na to nejsem správný typ, člověk to asi musí mít v krvi a já to tam nemám.
Mám ráda odhalené hrudníky, ruce za hlavou, odhalené podpaží a samozřejmě zadky, které jsou svázané opravdu krásné.
Máš nějaké oblíbené polohy, které tě nejvíce baví vázat?
Mám, ale hodně je uzpůsobuji i tomu, co mají rády moje partnerky, co naopak rády nemají a jaké jsou jejich fyzické dispozice. Existují určité typy vázání rukou a hrudníku, které nelze aplikovat na každého, protože někdo může mít například zkrácené vazy, špatná ramena či další tělesné překážky. Vždy je tedy nutné brát ohled na toho, s kým vážu a na to, jaké má dotyčný limity.
Ale když to zobecním, tak se mi líbí vázání, které odhaluje zranitelná místa. Mám ráda odhalené hrudníky, ruce za hlavou, odhalené podpaží a samozřejmě zadky, které jsou svázané opravdu krásné. Jinak je mi asi jedno, zda vážu ve vzduchu či na zemi, je to o tom, s kým trávím čas a jakou mám náladu.
Víš vždy dopředu, jakou pozici budeš dělat? Nebo se rozhoduješ v průběhu?
Často mám v hlavě nějakou ideu toho, čeho bych chtěla docílit, ale není to pouze o tom, co bych chtěla vidět vizuálně a co bych chtěla technicky uvázat. Je to i o tom, jakou atmosféru a emoce bych chtěla zažít a prožít. Občas vím, že mám škádlivou náladu a dotyčnou dámu chci potrápit, chci jí působit hodně bolesti. To poznám už dopředu a vím, že budu tak trochu zlá. Jindy mám zase náladu jen na takové něžnější věci, na laskavou lásku. Takže na vázání jdu s nějakou představou a ta se pak v průběhu mnohdy mění.
Zdroj: se souhlasem Edny
Jak často vážeš? Je to i několikrát do týdne?
Tak dvakrát či třikrát do týdne.
Musíš mít pro tento koníček dobrou fyzičku?
Určitě. Měla jsem období, kdy jsem nebyla ani trochu fit, měla jsem zkrácené vazy a byla jsem vyloženě unfit. Hůř se mi pohybovalo na zemi, měla jsem menší flexibilitu a když vážeš, tak se jako rigger musíš kolem svého partnera hýbat a musíš ho zvládnout udržet. Pokud někoho zvedáš do vzduchu, tak musíš mít sílu a když vážeš někoho, kdo je těžší než ty, což může být problém především u dam, které vážou muže, tak je opravdu nutné mít dobrou fyzičku. Ta je důležitá i v situacích, kdy například potřebuješ někoho rychle sundat či odvázat. Pak partnera mnohdy musíš podržet v náručí, než třeba něco ustřihneš.
Většinou jsem velmi vděčná za to, co jsem právě prožila. S dámami, s nimiž vážu, o tom sice tak často nemluvím, ale vědí to. Vděčná jsem i za to, že mám kolem sebe výjimečné ženy, které mi dovolí je svazovat. Jsou odvážné, krásné, neskutečně chytré, jsou to prostě ženy s velkým Ž a dovolí mi, abych si s nimi dělala, co chci, abych je potrápila, abych si je na chvilku vzala a vždy když dovážeme, tak si říkám, že jsem opravdu velký klikař, že se mi v životě dějí takové věci a že mám kolem sebe tak fascinující lidi. Hlavou se mi tedy nejvíce honí vděčnost, ale také uspokojení, štěstí a láska.
Nina v rozhovoru říkala, že jsi její jediný rigger a ty zase zmiňuješ, že máš žen víc. Kolik jich v současné chvíli máš?
V množném čísle mluvím především proto, že jsem v minulosti vázala s více ženami a na všech mi stále záleží. Někdo to má nastavené tak, že má jednoho stálého partnera, s kterým váže a s nikým jiným to sdílet nechce. Strašně mi lichotí a vážím si toho, jak to vnímá Nina, je to opravdu výjimečné, ale většina riggerů má partnerů více. Já osobně nemám kapacitu na to vázat lidi na potkání, což ani nechci, a to mě stále oslovuje spousta lidí, kteří to se mnou chtějí zkusit, ale stejně jako bych s nikým na potkání nespala, tak s nikým na potkání ani nevážu.
Když ti píší cizí ženy, tak je automaticky odmítáš nebo si podle nějakých vlastností vybíráš i nové modelky k vázání?
Nechci působit nezdvořile, takže automaticky neodmítám, ale u mě je to docela na dlouhé lokte. Člověka, se kterým mám sdílet intimní momenty, potřebuji nejdříve poznat. Takže pokud se mnou chce někdo vázat, tak se musí obrnit velkou trpělivostí, protože nejdříve potřebuji jít na jedno kafe, na druhé, popovídat si a poznat ho, abych zjistila, jestli to vůbec funguje, jestli si voníme a trochu to je i o nějaké chemii. Někteří lidé také mají představy o bondáži trochu zkreslené, občas z nich i vycítím, že se mnou chtějí vázat, protože chtějí vázat s tou Ednou a chtějí si odfajfknout zážitek, což mi samozřejmě moc neimponuje. Takže kategoricky neodmítám, ale záleží na lidské přitažlivosti a na tom, jestli si řeknu, že by mě bavilo tomu člověku ubližovat a jestli se shodneme na tom, co od toho čekáme.
Zdroj: se souhlasem Edny
Jak vznikla tvoje přezdívka Edna?
Strašně hloupě (smích). A kdybych tenkrát věděla, jak bude jednou známá, tak bych si vybrala nějakou jinou. Tehdy jsem nutně potřebovala oddělit svůj civilní život od toho úchyláckého a chtěla jsem si založit profil na jedné tematické webové stránce, kde bych mohla vystupovat pod jinou přezdívkou, než jakou používám všude jinde. No a když jsem v minulosti žila v Anglii, tak jsem tam jezdila koně, který se jmenoval Edna a byl hrozně komplikovaný, vzteklý a příšerný a já jsem byla jediná, kdo si s ním rozuměl. Při registraci na zmíněném webu jsem pak rychle potřebovala přezdívku, kterou jen tak nezapomenu a Edna byla na světě. Tenkrát mě ani ve snu nenapadlo, že se jednou uchytím a že se jako Edna budu prezentovat a představovat i ostatním. Ale už mi to zůstalo, ztotožnila jsem se s tím a ani mi to nevadí.
Chlap, samec, je krásný pouze před sexem, kdy je celý vzrušený a mužný. Žena je krásná nejen před ním, ale i po něm, ženská krása je prostě stálá a není tak kolísavá a vrtkavá, jako ta mužská.
Jak vnímáš ženské tělo? Co pro tebe znamená?
Jsem čistě na holky a ženský naprosto miluju. V mládí jsem nabrala i nějaké zkušenosti s muži a když se nad tím tak zamyslím, tak žena je krásná pořád. Má oblé tvary, na některých místech je měkká, někde je pevná, kdežto chlap, samec, je krásný pouze před sexem, kdy je celý vzrušený a mužný. Žena je krásná nejen před ním, ale i po něm, ženská krása je prostě stálá a není tak kolísavá a vrtkavá, jako ta mužská. Navíc miluji ženskou vůni a kůži, která je měkčí, hebčí a teplejší.
Kde ses naučila japonské shibari?
Učila jsem se ho hned od několika lidí, ale všechno to začalo v Čechách. V době, kdy jsem s ním začínala, což je asi 10 let zpět, česká komunita vůbec nebyla tak rozrostlá, jako je tomu nyní. České shibari centrum bylo v Brně, kam jsem jezdila na workshopy a zhruba před 8 lety, kdy se komunita začala rozrůstat a posunula se do Prahy, k nám začali jezdit vyučovat i zahraniční lektoři, dlouholetí riggeři, kteří patří mezi stálice na této scéně. Díky tomu jsem měla příležitost učit se od několika evropských riggerů a měla jsem tu čest absolvovat i několik workshopů přímo s Japonci. Na workshopy jsem jezdila nejen do Brna a Prahy, ale také do Dánska, Paříže a Berlína.
Pořádáš i ty sama nějaké workshopy pro veřejnost?
Ano, jeden čas jsem je pořádala celkem hodně a aktivně, v podstatě každý druhý víkend, ale začala jsem z toho být trochu vyhořelá a unavená, takže dnes vyučuji pouze soukromě. Občas dělám i komorní workshopy pro skupiny, kde jsou třeba čtyři páry, protože upřednostňuji kvalitu před kvantitou a převážně vyučuji pouze svoje stálé studenty.
Jak se profesně díváš na svazovací techniku Christina Greye v 50 odstínech šedi?
Profesně bych řekla, že tento film má více nedostatků, než jenom svazovací techniku (smích). Asi proti tomu nic nenamítám, ale samozřejmě je to zkreslené a pamatuji, že když filmy vyšly, tak se objevila vlna nováčků, kteří si chtěli hrát na BDSM a každý druhý si kupoval pouta, rákosky a všichni to chtěli dělat, neboť to bylo trendy. Přitom svazovací techniky Christiana Greye s realitou nemají skoro nic společného.
Přesto to byla ta nejhorší věc, která se mi kdy při svazování stala a dost mě to strašilo, dlouho jsem nedokázala dešifrovat, proč k tomu došlo. Až po pár letech jsem zjistila, že u toho konkrétního vázání jsem udělala věc, kterou obvykle nedělám a tam vznikl problém.
Stalo se ti někdy, že bys nechtěně ublížila svojí modelce?
Stalo se mi to s Ninou ve chvíli, kdy jsme spolu vázaly asi podruhé či potřetí. Seznámily jsme se přes kamaráda fotografa, který chtěl nafotit nějaké shibari fotky a napadlo ho, že by oslovil nás s Ninou, zda do toho nechceme jít. Kývly jsme mu na to, potkaly jsme se v Crossu a rovnou jsme šly fotit, i když jsme se prakticky neznaly. Skočily jsme do toho po hlavě a při dalším vázání na focení bohužel došlo ke zranění. Ninu jsem samozřejmě celou dobu kontrolovala, hlídala jsem, zda je vše v pořádku, ale přesto se to stalo. Ani Nina si toho nevšimla, překvapilo nás to obě, ale po rozvázání měla nervové zranění, ke kterému došlo stlačením provazu na nerv, který prochází celou rukou. Ten se pod tlakem může pošramotit a v tomto konkrétním případě došlo k tomu, že Nina nemohla ovládat ruku od zápěstí k prstům.
Takové zranění je velký strašák, měla jsem neuvěřitelné výčitky, a to i přes to, že jsem ve svých očích udělala vše proto, aby se to nestalo. Opravdu mě to hrozně trápilo, ale Nina se zachovala skvěle. Sice byla překvapená a samozřejmě z toho neměla radost, ale zvládla to opravdu dobře a naštěstí to po pár dnech odeznělo. Přesto to byla ta nejhorší věc, která se mi kdy při svazování stala a dost mě to strašilo, dlouho jsem nedokázala dešifrovat, proč k tomu došlo. Až po pár letech jsem zjistila, že u toho konkrétního vázání jsem udělala věc, kterou obvykle nedělám a tam vznikl problém. Byla to hrozná zkušenost, nikomu bych nepřála něco podobného zažít, ale čím víc člověk váže, tak tím víc se tomu riziku vystavuje a úrazů či nepříjemných průserů se může stát opravdu mnoho, i tomu nejzkušenějšímu riggerovi.
Zdroj: se souhlasem Edny
Učí se na workshopech i anatomie, aby se podobným zraněním předešlo?
Jistě, to je základ. Když někoho vyučuji, tak bezpečnosti věnuji opravdu velkou část našeho společného času, protože je velmi důležitá. Občas na akcích vídám lidi, kteří vážou jak kopyta a je děsivé sledovat, že takový člověk vůbec neví, co dělá. Anatomie je důležitá, ale musíme se řídit i selským rozumem, aby někoho nenapadlo přivázat druhého za krk k topení a nechat ho tam.
Jak se ti tento koníček daří skloubit s partnerským životem?
Docela dobře, i moje manželka má poměrně specifickou práci, s níž jsem se musela popasovat. Ze začátku to nebylo vůbec jednoduché, musely jsme si hodně věcí vysvětlit, ale dnes už můžu říct, že se navzájem podporujeme a je to dobré. Základem je upřímná komunikace, kdy jsem jí vysvětlila, proč to dělám, s kým to dělám, co mi to dává, co mi to nedává a důležité také je, aby partner věděl, že aktivity riggera neohrožují společný partnerský život. Svoji ženu bych pro někoho, s kým vážu, neopustila.
Já osobně sadista jsem, nestydím se za to a užívám si to, ale myslím, že jsou lidé, kteří svazují i z jiných důvodů, než že někomu chtějí působit bolest.
Jakub Šesták alias GNBY, který sám působí jako rigger, označil svazovače za sadisty. Souhlasíš s jeho tvrzením?
To je těžké. Nemyslím si, že každý rigger je sadista, stejně tak jako ne každý svázaný je masochista. Já osobně sadista jsem, nestydím se za to a užívám si to, ale myslím, že jsou lidé, kteří svazují i z jiných důvodů, než že někomu chtějí působit bolest. Takže s takovým označením nesouhlasím a nemyslím si, že rigger rovná se sadista, ačkoliv 90 % riggerů opravdu sadisti jsou, ale určitě ne všichni.
Jaké nejčastější mýty o svazování kolují?
Že je to strašně těžké.
Shibari jako takové vychází z japonského porna, takže to není typické umění.
A není?
Není (smích). Nebo naopak že je to strašně jednoduché, což také není pravda. Slýchávám i to, že svazování musí vždy skončit sexem, což je další nepravda a nejhorší výmysl, který jsem poslouchala, když jsem začínala vázat, byl, že ženy nemůžou vázat a mohou být jen svazované. Všichni ti chlapi mi tenkrát říkali: ‚Edno, ty nemůžeš vázat, ty jsi holka, holky nevážou,‘ ale tento mýtus dnes již naštěstí není tak rozšířený, jako tomu bylo tenkrát.
Další předsudek je, že svazování je privilegovaná zábava pouze pro bohaté. To se váže k tomu, že ceny provazů a výuky jsou celkem vysoké, ale každý, kdo se bondáži opravdu chce věnovat, si může najít cestu, jak na to. A poslední klišé, které mě napadá, je mluvit o shibari jako o umění umění, že je to to samé, jako když kreslíš obraz. Ano, je tam důležitá estetika a lze to pojmout umělecky, ale shibari jako takové vychází z japonského porna, takže to není typické umění.
Když zmiňuješ finanční náročnost, tak kolik stál tvůj nejdražší provaz?
1 500 korun.
A nejdražší workshop?
To byla masterclass v Paříži s jedním japonským riggerem a ten víkend mě stál asi 15 tisíc korun. Ale opravdu to lze dělat i výrazně levněji, například koupí nehotových provazů, které si každý podle návodu na internetu může upravit doma. Ceny hotových provazů se pohybují od 600 korun a ty nehotové lze pořídit už za 300 korun. Je možné ušetřit i na workshopech, a to návštěvou jamu, kde svojí práci prezentují i ostatní riggeři. Opravdu to není nic, co by si člověk nemohl dovolit a takové kouření je výrazně dražší koníček než shibari.
